ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3397.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 3397/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobkyně ALMET, a.s., se sídlem v Hradci Králové, Ležáky 668, PSČ 501 52, IČO 46505156, zastoupené JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, proti žalované WEGO-INTERNATIONAL, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze, Františka Diviše 1275/1a, PSČ 104 00, IČO 27467384, o zaplacení částky 5 743 654,71 Kč příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 189/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2012, č. j. 2 Cmo 119/2012-44, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2012, č. j. 2 Cmo 119/2012-44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl v dané věci rozsudkem pro uznání ze dne 8. června 2009, č. j. 42 Cm 189/2008-19, kterým žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Tento rozsudek však nenabyl právní moci s ohledem na to, že na majetek žalované byl prohlášen konkurs. Po zrušení konkursu pro nedostatek majetku žalované vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět a soud prvního stupně usnesením ze dne 14. října 2011, č. j. 42 Cm 189/2008-32 zrušil citovaný rozsudek, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté žalobkyně navrhla doplnění uvedeného usnesení o výrok IV, kterým by jí byl vrácen soudní poplatek ve výši 114 880 Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. prosince 2011, č. j. 42 Cm 189/2008-36, návrh žalobkyně na doplnění svého usnesení ze dne 14. října 2010, č. j. 42 Cm 189/2008-32 zamítl. Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že nelze postupovat podle §166 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 věty druhé citovaného ustanovení nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postupovat podle citovaného ustanovení, neboť se zde nejedná o situaci, že by soud o některé části předmětu řízení či nákladech řízení nerozhodl. Otázkou soudního poplatku se zabýval, dospěl však k závěru, že pro jeho vrácení nejsou splněny podmínky, a o vrácení soudního poplatku nerozhodl. V daném případě tudíž nejsou dány předpoklady pro vydání doplňujícího usnesení. Je přitom nepřípustné, aby soud postupem podle §166 o. s. ř. měnil obsah rozhodnutí.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. července 2012, č. j. 2 Cmo 119/2012-44, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o doplnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. 42 Cm 189/2008-32, o výrok IV, kterým bude žalobkyni vrácen soudní poplatek ve výši 114 880 Kč, zastavil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení došlo k výmazu žalované z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 115522. Tím došlo ve smyslu ustanovení §68 odst. 1 obchodního zákoníku v platném znění k zániku tohoto subjektu. Žalovaná tak podle ustanovení §19 o. s. ř. ztratila způsobilost být účastníkem řízení, neboť tuto způsobilost má jen ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak ten, komu ji zákon přiznává.
Odvolací soud odkázal na §107 odst. 5 o. s. ř., podle něhož neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, soud řízení zastaví. Bylo-li o věci rozhodnuto, soud řízení zruší. Dále postupoval podle §211 a §107 odst. 5 o. s. ř., napadené usnesení zrušil a řízení o doplnění usnesení soudu prvního stupně o výrok IV, jímž by byl žalobkyni vrácen soudní poplatek, zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovodila z §239 odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Zdůraznila, že rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek žalované bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 7. 5. 2009, a bylo jen věcí soudu ve sporném řízení č. j. 42 Cm 189/2008, že vydal dne 8. 6. 2009 rozsudek na č. l. 19 (bez nařízení jednání), ačkoliv v té době již byl prohlášen konkurz na majetek žalované. Dovolatelka vzala z podnětu soudu žalobu zcela zpět, navrhla zastavení řízení a vrácení soudního poplatku. Poukázala na ustanovení §10 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění k 31. 8. 2011, podle něhož platí, že soud vrátí zaplacený poplatek m. j. v tom případě, že bylo řízení zastaveno před prvním jednáním, resp. že nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaná upadla do konkurzu. Z toho dovozuje svůj nárok na vrácení soudního poplatku s tím, že tento nárok nemůže podle jejího názoru změnit ani skutečnost, že žalovaná již t. č. není zapsána v obchodním rejstříku.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť se jedná o otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
Nejvyšší soud nejprve přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i pokud se týká jejich obsahového vymezení, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a ) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se z obsahu spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Účastníkem řízení o doplnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2010, č. j. 42 Cm 189/2008-32, o výrok, kterým bude rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobkyni, je pouze žalobkyně a nikoliv již žalovaná. Toto řízení proto nemohlo být zastaveno pro zánik žalované. Postupoval-li odvolací soud podle jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk D es
předseda senátu