ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.3761.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3761/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce F. M., zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému L. H., o 157 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1448/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2010, č. j. 1 Cmo 229/2009-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení navýšeného rozsahu prací, oproti uzavřené smlouvě o dílo, spočívající v demontáži a montáži meziokenních izolačních vložek (dále jen MIV).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. března 2010, č. j. 1 Cmo 229/2009-105, změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. dubna 2009, č. j. 13 Cm 1448/2008-87 tak, že zamítl žalobu o zaplacení o 157 500 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, se neztotožnil s právním závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích, který dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jejímž předmětem byla montáž a demontáž meziokenních izolačních vložek, a že žalobce má za provedení těchto prací nárok na jejich zaplacení. Soud prvního stupně vyšel při svém právním posouzení ze zjištění, že předmětné práce - montáž a demontáž MIV - měl provádět jiný zhotovitel, který je ale z kapacitních důvodů nemohl provést, proto uvedené práce s vědomím žalovaného provedl žalobce, tudíž nebylo za této situace důvodu, aby provedení uvedených prací bylo zahrnuto ve smlouvě o dílo č. 0805, uzavřené mezi účastníky dne 29.8.2005.
Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že montáž a demontáž meziokenních izolačních vložek byla již součástí předmětu smlouvy o dílo č. 0805, uzavřené mezi účastníky dne 29.8.2005. Účastníci si nedohodli navýšení ceny, proto žalobce nemá nárok na zaplacení požadované částky. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že ústně uzavřená smlouva o montáži a demontáži meziokenních izolačních vložek nemá oporu v provedeném dokazování. Podle rozpočtového listu byla vyúčtována cena za práce na jednotlivých fasádách a přístavbě. Při svém rozhodování vzal odvolací soud v úvahu „Výkazy výměr“ (viz č. l. 8 až 21 spisu).
Odvolací soud konstatoval, že zvýšení ceny díla podle §549 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je vázáno na dohodu stran smlouvy o rozšíření, popř. změně díla, aniž by byly sjednány důsledky na jeho cenu. Taková dohoda stran by sice vyžadovala písemnou formu pouze v případě, pokud by původní (měněná ) smlouva o dílo obsahovala ustanovení, že může být měněna dohodou stran pouze v písemné formě. V uzavřené smlouvě tato podmínka sjednána nebyla a žalobci se v řízení nepodařilo prokázat uzavření takové smlouvy.
S ohledem na výše uvedené odvolací soud změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud vzal jako podklad pro své rozhodnutí dokument nazvaný „Rozpočtový list montážních prací na Ústavu sociálních služeb Otín 103“, který byl ale předložen žalovaným až v odvolacím řízení a jímž ani nebyl proveden důkaz. V protokolu z jednání odvolacího soudu je pouze zaznamenáno, že byl sdělen obsah listin. Namítá, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. V důsledku nesprávného skutkového závěru pak podle dovolatele odvolací soud učinil nesprávný právní závěr a aplikoval normu (§549 obch. zák.), která na skutkový stav, který měl být zjištěn řádným dokazováním, nedopadá. Uvedl, že pokud zákon v §549 obch. zák. výslovně počítá s tím, že se strany mohou dohodnout na změně rozsahu díla a současně nesjednat důsledky na změnu ceny, pak v takovém případě je objednatel povinen hradit cenu přiměřeně zvýšenou nebo sníženou, a pak nebylo namístě ani rozhodnutí o nákladech řízení, není-li najisto postaveno, jaká je výše změněné přiměřené ceny.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolací důvody nejsou naplněny.
Uplatnil-li dovolatel dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., je nutno konstatovat, že tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Odvolací soud správně z provedeného dokazování dovodil, že žalobce neprokázal tvrzení jak v dovolání, tak i v žalobě, že smlouva o dílo č. 0805 ze dne 29.8.2005 byla účastníky změněna na základě ústní dohody, kterou došlo k rozšíření (změně) díla o demontáž a montáž MIV. Z důkazů, které předložil žalobce, a kterými se opakovaně zabýval i odvolací soud, zejména ze smlouvy o dílo ze dne 29.8.2005 a ostatních důkazů, jako jsou „výkazy výměr“ viz Výkaz výměr – západní fasáda, vyplývá, že smlouva účastníků obsahuje i položku demontáž mezioken – MIV.
Odvolací soud správně dovodil, že právní závěr soudu prvního stupně, podle něhož byla mezi účastníky uzavřena další smlouva o dílo na montáž a demontáž MIV v ústní formě, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento závěr soud prvního stupně nesprávně dovodil z tvrzení žalobce a výpovědi svědka Č., který vypověděl, že montáž a demontáž MIV měla původně provádět jeho obchodní společnost ve sjednané výši 150 000 Kč. Soud z uvedeného učinil závěr, že tedy nebyl důvod, aby montáž a demontáž MIV byla zahrnuta ve smlouvě uzavřené v písemné formě dne 29.8.2005. Odvolací soud konstatoval, že sice bylo nesporné, že montáž a demontáž MIV provedl žalobce, nebylo ale prokázáno, že by si účastníci řízení dohodli za tyto práce navýšení ceny.
Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu rozhodl v souladu s §549 obch. zák., tudíž dovolání není důvodné ani z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Ustanovení §549 obch. zák. stanoví, že pokud se strany po uzavření smlouvy dohodnou na omezení rozsahu díla a nesjednají-li jeho důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou; dohodnou-li se tímto způsobem na rozšíření díla, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou (odst. 1). Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla. (odst. 2).
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud provedl důkaz dokumentem nazvaným „Rozpočtový list…“ v rozporu s občanským soudním řádem, jestliže v protokolu z jednání odvolacího soudu je pouze zaznamenáno, že byl sdělen obsah listin, dovolací soud dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná, neboť soud provedl důkaz v souladu s §129 odst. 1 o. s. ř., podle něhož se důkaz listinou provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Nejedná se tedy o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl v posuzovaném případě naplněn.
Nebyl-li tedy žádný z dovolacích důvodu uplatněn důvodně, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu