ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4361.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4361/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyň: a) S. B. a b) L. B. , zastoupené JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, proti žalované: Allianz pojišťovna a. s. se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ: 47115971, o pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 16/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. 58 Co 548/2009-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 30. července 2009, č. j. 12 C 16/2008-116 tak, že návrh žalobkyně a) ohledně zaplacení částky 900.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 135.000,- Kč od 1. 2. 2008 zamítl (výrok I.)
Dále soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 7,442.008,- Kč spolu s příslušnými specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.), že žalovaná je povinna platit žalobkyni a) měsíčně částku 189,- Kč počínaje dnem 1. 8. 2009 vždy do každého 10. dne v měsíci (výrok III.), dále že se řízení ohledně návrhu žalobkyně b) částečně zastavuje o částku 24.423,- Kč s příslušenstvím (výrok V.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 73.656,- Kč spolu s příslušenými specifikovanými úroky z prodlení (výrok VI.), a konečně ve výrocích IV., VII. a VIII. rozhodl soud o nákladech řízení.
Předmětem řízení byl nárok na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobnou provozem motorového vozidla při dopravní nehodě dne 14. 1. 2008.
Pokud jde o nároky žalobkyně a), spornou byla mimo jiné otázka výše ztížení společenského uplatnění ohledně hodnocení položky č. 014 – vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy, kteroužto položku hodnotil z pohledu neurologie a neurochirurgie znalec MUDr. S. v základu na 2000 bodů a dále tuto položku ve svém posudku jako č. 016 z pohledu psychiatrie hodnotila MUDr. M. v základu na 1500 bodů. Žalobkyně a) ve svém výpočtu požadovala doplacení částky 536.400,- Kč, protože započítala dle položky č. 014 maximálně 3000 bodů. Soud prvního stupně však souhlasil s výpočtem žalované, neboť se zřetelem k judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005 dospěl k závěru, že následky poškození zdraví u žalobkyně a) byly ohodnoceny podle jedné a téže položky ve dvou lékařských posudcích z různých oborů a proto se počet bodů nesčítá a uvedená položka se započítá jen jednou. Proto soud při výpočtu ztížení společenského uplatnění vyšel z vyššího bodového ohodnocení MUDr. S. v základu na 2000 bodů a dále vycházel ze základního hodnocení ve výši 8920 bodů, které byly znalci zvýšeny pro zvlášť těžké následky úrazu o 50% na 13.380 bodů, což při hodnotě bodu 120,- Kč činí částku 1,605.000,- Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni a) částku 802.800,- Kč a při podílu 25% spoluúčasti [spoluzavinění poškozené žalobkyně a)] představuje doplatek 401.400,- Kč, takže ohledně částky 135.000,- Kč soud prvního stupně žalobu zamítl.
Žalobkyně a) dále požadovala, aby soud zvýšil odškodnění ze ztížení společenského uplatnění ve smyslu §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. o další 8,5 násobek základního ohodnocení a požadovala částku 7,588.800,- Kč, vycházející ze základního ohodnocení 9920 bodů. Po zhodnocení všech individuálních okolností daného případu soud toto další zvýšení provedl, když dospěl k závěru, že jde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Při výpočtu vyšel soud z počtu 8920 bodů stanovených znalci a při spoluúčasti žalobkyně a) 25% přiznal žalobkyni a) zvýšení ve výši 6,823.800,- Kč, takže vzhledem k tomu, že žalobkyně a) nárokovala částku 7,588.000,- Kč, soud žalobu ohledně částky 765.000,- Kč zamítl.
K odvolání žalobkyně a) Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I. potvrzuje, a ve výroku o nákladech řízení IV. se mění jen tak, že jejich výše činí 225.528,- Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.)
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu přecházelo v mezích podaného odvolání podle §212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) do zamítavého výroku o věci samé není důvodné.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně aplikoval právní předpisy, a to zákon č. 168/1999 Sb. v platném znění i vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění a správně přihlédl též k závěrům obdobného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005. Podle názoru odvolacího soudu se soud prvního stupně v zásadě vypořádal s odvolací námitkou žalobkyně a) již ve svém rozhodnutí a odvolací soud se v tomto směru se soudem prvního stupně ztotožňuje. Jedinou odvolací námitkou žalobkyně a) byl nesouhlas s právním posouzením soudu prvního stupně v hodnocení odškodnění dle položky č. 014 – vážná mozková nebo duševní porucha po těžkém poranění hlavy, a to vzhledem k tomu, že tato položka byla hodnocena jednak z pohledu odbornosti znalce MUDr. S. z oboru neurologie a neurochirurgie, a MUDr. M. z oboru psychiatrie pod pol. 016, když první znalec položku ohodnotil na 2000 bodů a druhá znalkyně v rozsahu 1500 bodů. Podle ustálené judikatury pak platí, že bodové ohodnocení se sčítá v případě, že následky poškození zdraví byly hodnoceny podle více položek, je-li více položkami hodnoceno poškození téhož orgánu, součet bodů podle těchto položek může činit maximální počet bodů stanovených za ztrátu takového orgánu. Soud prvního stupně správně použil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005, které řeší výslovně hodnocení dle položky 014 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 440/2001 Sb. a hodnotí se v rozmezí 500 až 3000 bodů. I v posuzovaném případě oba znalci hodnotili ztížení společenského uplatnění podle jedné a téže položky, a to počtem 2000 a 1500 bodů a jelikož nejde o hodnocení poškození jednoho orgánu podle více různých položek ve smyslu §6 odst. 2 cit. vyhlášky, počet bodů se nesčítá, jak správně dovodil soud prvního stupně. V této souvislosti odvolací soud poukazuje i na námitku žalované, že odškodnění obou znalců bylo dále zvýšeno o 50%. Soud prvního stupně tedy správně vycházel u položky č. 014 ze základu 2000 bodů, stanoveného znalcem a stejně správný je i jeho závěr, vyčíslil-li základní bodové ohodnocení celého ztížení společenského uplatnění ve výši 8.920 bodů. I odvolací soud učinil závěr, že nebylo namístě vycházet při stanovení výše plnění ze ztížení společenského uplatnění ze základního hodnocení 9.920 bodů, jak navrhovala žalobkyně a).
Vzhledem k uvedenému podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu co do částky 135.000,- Kč, představující rozdíl mezi korunovým vyjádřením základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, jako nedůvodnou zamítl. Pokud se pak žalobkyně a) domáhala zvýšení o 8,5 násobek základního hodnocení s odkazem na §7 odst. 3 výše cit. vyhlášky, i zde postupoval soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně, jestliže vycházel ze základního hodnocení ve výši 8920 bodů a je proto správný i závěr o zamítnutí žaloby co do částky 765.000,- Kč, na jehož podrobné odůvodnění odvolací soud odkázal.
Odvolací soud proto z uvedených důvodů zamítavý výrok I. soudu prvního stupně ve věci co do celkové částky 900.000,- Kč s příslušenstvím jako správný podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku I., pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně částky 900.000,- Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení z částky 135.000,- Kč od 1. 2. 2008 do zaplacení podala žalobkyně a) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci.
Otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. vymezuje dovolatelka tak, že jde o výklad ust. §6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. ve vztahu k hodnocení vážných mozkových nebo duševních poruch po těžkém poranění hlavy, tj. o aplikaci přílohy č. 2 cit. vyhlášky v položce č. 014. Podle dovolatelky má tato otázka zásadní právní význam i pro rozhodovací činnost soudů vůbec, neboť danou otázku Nejvyšší soud dosud neřešil a tato otázka je odvolacími soudy rozhodována rozdílně.
Dovolatelka poukazuje na to, že položka č. 014 přílohy č. 2 předmětné vyhlášky je jako jediná ze všech položek uvedených v příloze vyhlášky dvouoborová, tj. určená k ohodnocení mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy v rozmezí 500 – 3000 bodů, takže se hodnotí poúrazové následky spadající do dvou medicínských odvětví – neurologie a psychiatrie. Mozek totiž z hlediska funkčního nelze chápat jako jediný orgán.
Dovolatelka je toho názoru, že v tomto případě je ust. §6 odst. 2 výše cit. vyhlášky aplikováno mechanicky proto, že se započítává položka č. 014 pouze jednou a tak se poškozenému nedostává spravedlivého odškodnění následků, kterými po úrazu trvale trpí. To je nepochybně v rozporu s morálními hodnotami demokratické společnosti. V této souvislosti dovolatelka upozorňuje na skutečnost, že až do doby vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005 byla právní praxe ustálena tak, že pod položkou č. 014 se odškodňovaly vedle sebe oba následky, jak neurologické, tak psychické, nehledě na výši jejich bodového ohodnocení, limitovaného pro každý lékařský obor 3000 body. Shodná byla i judikatura v době platnosti předchozí vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění spadající pod tehdejší položku č. 251.
Dovolatelka je přesvědčena, že v tomto případě nelze vycházet mechanicky ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005, jak učinily soudy obou stupňů, neboť cit. judikát řešil situaci skutkově odlišnou, když následky úrazu byly hodnoceny položkou č. 014 znaleckými posudky z odvětví neurologie a psychiatrie pokaždé v maximální přípustné výši 3000 bodů. Avšak v případě žalobkyně a) nejsou následky hodnoceny v limitní výši 3000 bodů, nýbrž následky neurologické ve výši 2000 bodů a následky psychiatrické ve výši 1500 bodů, celkem tedy 3500 bodů. Vzhledem k tomu, že limitní hodnocení položky 014 je 3000 bodů, požaduje žalobkyně a) s ohledem na dvojí funkci mozku a prokázané následky z oboru neurologie i psychiatrie započítat do celkového odškodnění právě těchto 3000 bodů tak, aby byl vyčerpán stanovený limit, když nebýt názoru o nemožnosti duplicitního použití položky č. 014, odůvodňovanému ust. §6 odst. 2 vyhlč. č. 440/2001 Sb., náleželo by jí hodnocení vyšší.
Dovolatelka je přesvědčena, že mechanický výklad cit. ustanovení, který z hodnocení vylučuje jeden z následků pod položkou č. 014, je v rozporu se smyslem a principy zakotvenými v §3 odst. 1 předmětné vyhlášky. Z ustanovení §6 odst. 2 cit. vyhlášky nelze dovozovat nemožnost součtu hodnocení dle téže položky, jestliže tato položka nehodnotí duplicitně jeden a týž následek na zdraví, ale následky dva, které nelze limitovat jedinou společnou hranicí 3000 bodů.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání se shoduje s argumentací obou soudů – prvního stupně a odvolacího – a nedomnívá se, že by se žalobkyni a) nedostalo spravedlivého odškodnění. Žalobkyně a) byla odškodněna nejen podle položky č. 014 – vážné mozkové a duševní poruchy po těžkém poranění hlavy ve výši základního počtu bodu 2000, ale i podle položky č. 016 – vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací ve výši 1500 bodů. Vyšší resp. další odškodnění za následky postižení mozku by odporovalo ust. §6 odst. 2 předmětné vyhlášky, neboť pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek, nesmí v případě poškození téhož orgánu součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.
Žalovaná navrhuje odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovení zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které též dovolatelka odkazuje a podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tedy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Otázku zásadního právního významu vymezuje dovolatelka jako otázku výkladu a aplikace ustanovení §6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., jakož i přílohy č. 2 cit. vyhlášky v položce č. 014 a 016.
Z ustanovení §6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. vyplývá, že pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá; v případě poškození téhož orgánu součet bodového ohodnocení nesmí převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.
Podle přílohy 2 k předmětné vyhlášce – položky č. 014 – vážná mozková nebo duševní porucha po těžkém poranění hlavy – se hodnotí uvedené poúrazové následky podle jejich rozsahu v rozmezí 500 až 3000 bodů.
V daném případě byly znaleckými posudky hodnoceny podle uvedené položky následky neurologické ve výši 2000 bodů a následky psychiatrické ve výši 1500 bodů, celkem tudíž 3500 bodů. Dovolatelka činí spornými dalších 1000 bodů do limitní výše 3000 bodů oproti přiznané výši 2000 bodů. Přitom má za to, že jde o jiný, skutkově odlišný případ než judikovaný v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 759/2005, ve kterém šlo v posudcích v oborech neurologie a psychiatrie vždy o maximální přípustnou výši 3000 bodů (tj. dvakrát 3000 bodů)
S názorem dovolatelky, že v jejím případě jde o skutkově i právně rozdílný případ od shora uvedeného judikátu Nejvyššího soudu, se však dovolací soud neztotožňuje.
Dovolatelka se ve skutečnosti domáhá doplacení rozdílu, představujícího 1000 bodů v položce č. 014, a to rozdílu mezi přiznanou hodnotou 2000 bodů znalcem z oboru neurologie a maximální hranicí uvedené položky 3000 bodů, ačkoliv další přiznaná hodnota 1500 bodů znalkyní z oboru psychiatrie se týká položky č. 016, takže dovolatelka se reálně domáhá maximální hranice položky č. 014 v hodnotě 3000 bodů v rozporu s ustanovením §6 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., zamezujícím duplicitní hodnocení poškození téhož orgánu podle stejné položky sčítáním bodového ohodnocení ze dvou různých medicínských oborů.
V tomto ohledu je judikatura Nejvyššího soudu, jmenovitě rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 759/2005, sjednocujícím vodítkem a představuje konstantní judikaturu, od níž není důvod se odchýlit ani v předmětné věci.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé zásadní právní význam (§237 odst. 3 ve vazbě na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 první věta, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, přičemž žalovaná podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu