ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.438.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 438/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce R. E. , zastoupeného Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, proti žalovaným 1) L. Ch. , 2) SID, spol. s r.o. , se sídlem v Praze, Maltézské náměstí 537/4, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 14799847, oběma zastoupeným JUDr. Karlem Fouskem, advokátem, se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Masarykovo nám. 83, o zaplacení částky 94.286,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 297/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2011, č. j. 21 Co 234/2011-112, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.823,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 11. března 2011, č. j. 18 C 297/2010-81 uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci částku 94.286,20 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně z této částky od 7. ledna 2007 do zaplacení (bod I. výroku), žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal na žalované 2) zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 94.286,20 Kč od 1. ledna 2005 do 6. ledna 2007 (bod II. výroku) a v části, jíž se žalobce domáhal na žalovaném 1) zaplacení částky 94.286,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. ledna 2005 do zaplacení (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. a V. výroku).
K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba proti žalované 2) o zaplacení částky 94.286,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky počítaným ode dne 7. ledna 2007 do zaplacení zamítá; v odvoláním nenapadených výrocích II. a III. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (první výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel se domnívá, že dovolání je přípustné, přestože bylo rozhodováno ve věci obchodní, v níž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč. Uvádí, že „posouzení věci odvolacím soudem spočívá zejména v právním rozboru ustanovení §533 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), věc lze tedy v této rovině posuzovat naprosto shodně jako vztah občanskoprávní, nikoliv obchodní“.
Dovolatel v závěru navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I. a v závislosti na tom i ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se společně k dovolání žalobce vyjádřili s tím, že není přípustné, když výrokem ve věci samé bylo odvolacím soudem rozhodováno v „obchodní věci“ o peněžitém plnění nižším než 100.000,- Kč. Upozorňují, že žalobce v dovolání nenamítá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně určil, že se jedná o „obchodní věc“.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalobcem) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde nepochybně o obchodní věc. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o dílo uzavřené podle ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)., jde o nárok z obchodního závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu §261 odst. 1 obch. zák. Nadto závěr odvolacího soudu, že závazkový vztah mezi účastníky se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku a tam, kde obchodní zákoník určitou otázku neřeší, podle zákoníku občanského, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti, dovolatel ani nezpochybnil.
Dovolání žalobce proti výroku I. tak není podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, když tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžité částce
94.286,20 Kč s úrokem z prodlení (k příslušenství pohledávky se jak výše uvedeno nepřihlíží).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.586,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky
2 x 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.637,- Kč .
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu