ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4504.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4504/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně CF FLOP, s. r. o., se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, IČo 64608565, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované TART KLUB, v. o. s., se sídlem Brno, Pastviny 898/10, IČ0 47910691, zastoupené Ing. Mgr. Milanem Chládkem, advokátem se sídlem Brno, Minoritská 10, PSČ 602 00, o zaplacení částky 366.454,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 202/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. dubna 2011, č.j. 7 Cmo 347/2010-524, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 347/2010-524, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2006, č. j. 21 Cm 202/97 – 249, ve výroku II. ohledně částky 366.454,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 22.2.1997 do zaplacení a ve výroku III., se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 24. března 2006, č. j. 21 Cm 202/97 – 249, Krajský soud v Brně zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni 80.424,- Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 7.1.1997 do zaplacení (výrok I.), ohledně částky 409.901,- Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 7.1.1997 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 80.424,- Kč od 7.1.1997 do zaplacení nad sazbu 15% ročně žalobu zamítl (výrok II.). Ve výroku III. zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 58.586,- Kč. Vyšel ze zjištění, že mezi společností Aurelia, spol. s r.o., a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o dílo č.14.92. V čl. VI. této smlouvy si smluvní strany dohodly smluvní pokutu pro případ, že objednatel neuhradí včas cenu díla fakturovanou podle smlouvy. Společnost Aurelia spol. s r. o. dílo zhotovila a řádně předala žalované dne 18.3.1993. Fakturované částky i konečné vyúčtování ceny díla zaplatila žalovaná s prodlením. Žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu. Dále bylo prokázáno, že zhotovitel, společnost Aurelia s.r.o., postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.12.1995 obchodní společnosti CF FLOP s.r.o. pohledávky, které jsou předmětem tohoto sporu. Žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o dílo č. 1492 byla uzavřena platně, ujednání o smluvní pokutě za prodlení s úhradou zálohové faktury vyhodnotil soud prvního stupně jako neurčité a nejasné a za použití výkladových pravidel dle ust. §266 ObchZ dospěl k závěru, že výpočet sjednané smluvní pokuty měl být proveden z výše každé fakturované částky, která nebyla řádně a včas zaplacena, tedy z ceny díla rozložené do jednotlivých fakturovaných částek, jejichž souhrn tvoří dohodnutou cenu díla. Dovodil, že nárok je důvodný pouze ohledně částky 80.424,- Kč a úrok z prodlení, jehož výše nebyla dohodnuta, přiznal v zákonné výši, to je 15% ročně z nezaplacené částky.
Proti rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná, Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č. j. 2 Cmo 401/2006 – 307. Proti tomuto rozsudku podala dovolání žalovaná a věc byla na základě rozsudku Nejvyššího soudu v Brně ze dne 9. 7. 2008, č. j. 32 Cdo 1568/2008 – 351, vrácena odvolacímu soudu zpět k novému řízení. Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve věci novým rozsudkem ze dne 24. 3. 2009, č. j. 7 Cmo 314/2008 – 409. Tento rozsudek byl opět napaden dovoláním žalované a Nejvyšší soud ČR věc znovu vrátil Vrchnímu soudu k novému rozhodnutí ve věci rozsudkem ze dne 20. 9. 2010, č. j. 23 Cdo 2078/2010 – 476. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. dubna 2011, č.j. 7 Cmo 347/2010-524, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 366.454,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 22.2.1997 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a. III.)..
Odvolací soud zopakoval důkazy provedené již soudem prvního stupně a z listiny nadepsané smlouva o dílo Č. 1492 zjistil, že jako objednatel je v této smlouvě označena obchodní společnost TART KLUB v.o. s. zastoupena Ing. M. H., za zhotovitele je označena obchodní společnost Aurelia spol. s r.o. Ostopovice, zastoupena jednatelem J. O. a smlouva je datována 3.1.1993. Obsahem smlouvy je závazek zhotovitele provést na základě projektu kompletní dodávku stavby kavárna Střelice, a to v období od 4.1.1993 do 30.5.1993 za celkovou smluvní cenu 1.241.334,- Kč, kterou objednatel uhradí tak, že zálohu 100.000,- Kč zaplatí do 10 dnů od podepsání smlouvy, zálohu 200.000,- Kč zaplatí do 15.2.1993. Ostatní platby budou placeny formou záloh na základě potvrzeného výkazu výměr provedených prací 1 x měsíčně, a to do 3. kalendářního dne následujícího měsíce a konečnou fakturu zaplatí do 14 dnů od předání díla. Čl. VI obsahuje závazek objednatele zaplatit penále ve výši 0,5% smluvní ceny za každý den překročení termínu splatnosti záloh a faktur.
Z výpovědi Ing. M. H., jednatele společnosti TART KLUB, v.o.s., odvolací soud zjistil, že v roce 1993 se spolu s dalšími třemi osobami dohodli, že budou provozovat kavárnu a založí společnost. Ohledně smlouvy o dílo, kterou podepsal, jednal s panem Odehnalem, který jednal za společnost Aurelia s.r.o. Text smlouvy navrhoval pan Odehnal včetně ustanovení o smluvní pokutě. Ujednání o smluvní pokutě rozuměl tak, že měla být počítány vždy z každé nezaplacené faktury. Cena, za kterou měla být kavárna postavena, je uvedena jako smluvní cena celkem s tím, že smluvní pokuta měla činit 0,5% ze smluvní ceny, která bude určitou fakturou fakturována, a to z výše, která je uvedena na faktuře. Tento článek shodě vykládal i pan Odehnal. Ve smlouvě bylo také ujednání o smluvní pokutě v případě pozdního předání díla, kdy zcela logicky by byla částka počítána z celkové ceny dna, protože pokud dílo nebylo předáno, pak s ním nemohli nakládat jako s celkem. Pokud ale nebyla zaplacena fakturovaná částka, pak společnost Aurelia s.r.o. nemohla nakládat pouze s touto nezaplacenou fakturovanou částkou.
Svědek Ing. P. P. ve své výpovědi uvedl, že spolu s panem O. byl jednatelem společnosti Aurelia, smlouva o dílo pro společnost TART KLUB, v.o.s,. nepřipravoval, tu připravoval právní zástupce. Smlouvu pro TART KLUB v.o.s. četl, ale už si ji nepamatuje. Ví, že tato společnost řádně neplatila, nezaplatili včas ani jednu z faktur. Pokud by účtovali TART KLUB smluvní pokutu, pak by to bylo stejně, jako by oni účtovali za pozdní předání díla, to je 0,5% za každý den prodlení, neví ale z jaké částky, protože neví, jak to bylo sjednáno ve smlouvě. Po předestření smlouvy o dílo uvedl, že pokud by společnost TART KLUB nezaplatila např. částku 100.000,- Kč, pak by za každý den prodlení byla účtována smluvní pokuta ve výši 0,5% z celkové ceny díla, to je 1.200.000,- Kč.
Svědek J. O. ve své výpovědi uvedl, že v roce 1993 byl spolu s Ing. P. jednatelem společnosti Aurelia s.r.o. Pokud jde o zakázku se společností TART KLUB v. o. s., pak smlouvu o dílo vypracovala společnost Aurelia. Původně jednali s Ing. J., poté s Ing. H., který do smlouvy vtělil vysoké penále za nedodržení termínu výstavby a společnost Aurelia proti tomu požadovala stejnou pokutu za pozdní zaplacení úhrad. Pokud jde o penále sjednané za překročení splatnosti záloh faktur, rozuměli tomu tak, že smluvní pokuta měla být vypočtena z celkové ceny díla uvedené ve smlouvě. Rozpor mezi výpovědí, kterou učinil před soudem prvního stupně a výpovědí před odvolacím soudem zdůvodňoval dlouhou dobou trvání soudního sporu, kdy si jednotlivé skutečnosti nepamatuje a při jednání před krajským soudem mu nebyla předložena k nahlédnutí smlouva. Na konkrétní věci si vzpomněl, až když si část ohledně sankcí přečetl. Tu si přečetl až po jednání před krajským soudem, kdy byl vyslýchán.
Odvolací soud poté, kdy zopakoval dokazování, dospěl v otázce výkladu čl.
VI. smlouvy o dílo obsahující ujednání o smluvní pokutě ke stejnému závěru jako soud prvního stupně. Vyšel ze zjištění, že předmětnou smlouvou za společnost TART KLUB spol. s r.o. a společnost Aurelia spol. s r. o. uzavírali J. O. a Ing. M. H. V řízení před soudem prvního stupně oba shodně vypověděli, že výpočet sjednané smluvní pokuty měl být proveden z výše každé fakturované částky, která nebyla řádně a včas zaplacena, tedy z ceny díla, která je rozložena do jednotlivých fakturovaných částek. V odvolacím řízení pak Ing. M. H., který jednal za společnost TART KLUB v. o. s. vypovídal shodně jako v řízení před soudem prvního stupně, tedy, že smluvní pokuta pro případ, že by objednatel neuhradil fakturované částky řádně a včas, měla být účtována z fakturovaných dlužných částek. Výpověď J. O. před odvolacím soudem se liší v podstatných částech od výpovědi, kterou učinil před soudem prvního stupně. Slyšený svědek J. O. zcela odlišně před odvolacím soudem interpretoval ujednání o smluvní pokutě, a to tak, že měla být vypočtena z celkové ceny díla uvedené ve smlouvě. Rozpor mezi svými výpověďmi vysvětloval dlouhou dobou trvání soudního sporu a tím, že před krajským soudem mu smlouva nebyla předložena k nahlédnutí. Tento uváděný důvod je v rozporu s obsahem protokolu o jednání soudu prvního stupně ze dne 26.11.2004, z něhož je zřejmé, že v průběhu výslechu mu soud předložil smlouvu k nahlédnutí, a měl tedy možnost seznámení se s textem předmětného článku. Tento tvrzený důvod změny výpovědi není tedy pravdivý. Pokud se svědek odvolával na délku probíhajícího sporu, pak před soudem prvního stupně vypovídal s kratším časovým odstupem, než před soudem odvolacím. Za situace, kdy měl stejné podmínky - možnost seznámit se s textem smlouvy, odvolací soud jeho výpovědi před odvolacím soudem, která byla v daleko větším časovém odstupu od podpisu smlouvy, neuvěřil. Pokud jde o výpověď svědka Ing. P., odvolací soud stejně, jako soud prvního stupně jeho výpověď - ve vztahu k výkladu projevu vůle nehodnotil, neboť svědek, ač byl jednatelem společnosti Aurelia s.r.o., smlouvu o dílo neuzavíral, ale připravoval a prováděl analýzu a harmonogram stavebních prací a ač smlouvu četl, se společností TART KLUB jednal pan O.
V řízení bylo prokázáno, že čI. VI. "pokuty a sankce" byl včleněn do smlouvy o dílo na základě požadavku objednatele, který si chtěl vysokou smluvní pokutou zajistit včasné dokončení díla, tedy dodržení termínu předání díla. Poté byla recipročně na základě požadavku společnosti Aurelia s.r.o. (dodavatele) začleněna do tohoto článku druhá věta ve znění "Objednatel se zavazuje, že zaplatí penále ve výši 0,5% smluvní ceny za každý den překročení termínu splatnosti, záloh a faktur." To, že pojem penále představuje smluvní pokutu, nebylo v řízení sporné. Z textu čl. VI. pak vyplývá, že v obou případech měla být smluvní pokuta 0,5% stanovená ze smluvní ceny. Pojem smluvní cena je pak uveden v čl. IV. smlouvy o dílo, kde je stanovena smluvní cena celkem 1.241.334,- Kčs. Čl. IV. však obsahuje také způsob placení a splatnost této smluvní ceny, a to formou záloh poskytnutých objednatelem zhotoviteli. Lze tedy souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že faktury, které byly vystaveny v souladu se smlouvou o dílo, s jejichž zaplacením byla žalovaná v prodlení, pak byly vystaveny na částky, které ve svém souhrnu tvoří cenu díla, která byla tak na základě smlouvy rozložena na jednotlivé fakturované částky. Výklad čl. VI. prezentovaný Ing. M. H. a v řízení před soudem prvního stupně i svědkem O. odpovídá i logickému výkladu smlouvy. Tento výklad také odpovídá požadavku proporcionality, jehož zajištění bylo důvodem právě vtělení smluvní pokuty za pozdní úhradu faktur do smlouvy a která pro obě smluvní strany shodně odvíjela výši smluvní pokuty od té části plnění, která nebyla poskytnuta včas.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že čl. VI. smlouvy o dílo v době uzavření smlouvy nebyl mezi účastníky sporný a jeho znění je třeba vykládat tak, že smluvní pokutu 0,5% smluvní ceny za každý den prodlení termínu splatnosti záloh a faktur je třeba vyčíslit z výše každé fakturované částky, která nebyla řádně a včas uhrazena, neboť souhrn vystavených faktur tvoří dohodnutou cenu díla.
Podle odvolacího soudu v obchodních vztazích je obvyklé zajišťovat splnění smluvních povinností prostřednictvím právních instrumentů a sjednávat si pro případ porušení závazků jedné ze smluvních stran různé druhy sankcí. K zajištění splnění smluvní povinnosti žalovaného včas zaplatit fakturované částky (zálohy na cenu díla) žalobce využil zákonný institut smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě nezakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě žalovaného, když protikladem jeho povinnosti zaplatit zálohové faktury stojí povinnost žalobce provést dílo řádně a včas. Účelem a smyslem dohodnuté smluvní pokuty bylo vést žalovaného k tomu, aby splnil své závazky ze smlouvy, zaplatil fakturované částky včas a bezdůvodně ji neporušil. Ze zjištěných okolností uzavření smlouvy, kdy právě smluvní pokuta za pozdní zaplacení faktur byla vtělena do smlouvy na základě požadavku dodavatele poté, kdy objednatel požadoval či zapracoval do smlouvy smluvní pokutu ve stejné výši za pozdní dodání díla, a která dle přijatého závěru se pro obě strany odvíjela od té části plnění, která nebyla provedena včas, neshledal odvolací soud rozpor s dobrými mravy.
Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta byla žalovanou namítána pro případ, že by základem pro výpočet smluvní pokuty byla celková smluvní cena díla. S ohledem na přijatý závěr, jak uvedeno shora, se již odvolací soud otázkou přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval. Nutno podotknout, že v té části nároku, který odpovídal výši vypočtené z jednotlivých fakturovaných částek, byla žalobkyně úspěšná a rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu již nabyl právní moci. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že smluvní pokuta přísluší rovněž i za dny, kdy byly jednotlivé faktury zaplaceny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost spatřuje v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Podle názoru dovolatelky bylo řízení před odvolacím soudem zatíženo procesními vadami a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka se domnívá, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s hmotným právem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR.
Konkrétní důvody pro dovolání spatřuje dovolatelka v následujících skutečnostech:
1) podjatost členky senátu, který rozhodoval o odvolání pro osobní vztahy mezi společnicí dovolatelky, A. M., a matkou členky senátu dr. M.,
2) neústavní nepředvídatelný postup odvolacího senátu, který neseznámil účastníky řízení se svým změněným právním názorem, a odňal jim tak možnost argumentovat a navrhovat důkazy,
3) nesprávný postup odvolacího soudu, který podle názoru dovolatelky nedbal právního názoru Nejvyššího soudu ČR, který uzavřel, že výpočtovou základnou pro smluvní pokutu je celková cena díla, nikoli částky jednotlivých faktur. Odvolací soud podle dovolatelky svévolně prohlásil za základ pro výpočet smluvní pokuty částky jednotlivých faktur vycházeje z rozdílných výpovědí svědků a nezabýval se psaným textem ujednání ve smlouvě.
4) Odvolací soud nesprávně vyložil vůli smluvních stran smlouvy o dílo, když při rozporných výpovědích svědků nepoužil objektivní hledisko a nevycházel z významu, jaký se smluvnímu ujednání obvykle přikládá. Smluvní ujednání o tom, že se smluvní pokuta vypočítá z celkové ceny díla nebylo smluvními stranami změněno a výpovědi svědků, podle nichž měla být pokuta počítána z částek jednotlivých faktur, není proto relevantní.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala vyjádření žalovaná. Uvedla v něm, že rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam, a není tudíž přípustné. Z tohoto důvodu navrhuje žalovaná odmítnutí dovolání; resp dovolání zamítl.
Pro případ, že by Nejvyšší soud vyslovil přípustnost dovolání, upozorňuje žalovaná na to, že námitku podjatosti již dovolatelka uplatnila v předchozím řízení a Nejvyšší soud ji jako neodůvodněnou odmítl. Kromě toho se dr. M. podílí na rozhodování této věci již od roku 2008 a dovolatelka její podjatost při první jednání ani později nenamítala.
Dále žalovaná konstatuje, že odvolací soud zjistil zcela správně obsah ujednání o smluvní pokutě a přesvědčivě svůj názor odůvodnil včetně vysvětlení, proč dospěl k opačnému stanovisku, než tomu bylo v předchozích jednáních. Podle žalované vyhověl názoru dovolacího soudu, podle něhož měl s použitím výkladových pravidel v §266 ObchZ s přihlédnutím k významu a hodnotě zajišťované skutečnosti a výši případné škody zkoumat, co bylo úmyslem smluvních stran, pokud jde o ustanovení o smluvní pokutě.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písmo c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání tedy je, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci je přípustnost dovolání dána, protože je v daném sporu řešena otázka výkladu projevu vůle smluvních stran v situaci, kdy se v řízení před soudem prvního stupně zásadním způsobem lišil jejich projev vůle zachycený v písemném vyhotovení smlouvy od toho, co soud zjistil výslechem svědků.
Odvolací soud řešil v dané věci právní otázku v rozporu s hmotným právem, když posoudil ujednání o smluvní pokutě za opožděnou úhradu faktur, na jejichž základě byla placena cena díla, jako ujednání, které je třeba vyložit s aplikací ust. §266 ObchZ a zjišťoval, jaká byla vůle smluvních stran, i když tato vůle byla vyjádřena dostatečně přesně a určitě již ve smluvním ujednání. Podstatou věci je v daném případě řešení otázky, zda se ujednání výše smluvní pokuty 0,5% za každý den nedodržení termínu splatnosti záloh a faktur vztahuje k jednotlivým případům faktur a vyúčtování, tedy k účtovaným částkám, nebo zda se má stanovit vždy z celkové smluvní ceny díla. Svědecké výpovědi, které se při projednávání případu u soudu prvního stupně shodovaly, byly v odvolacím řízení odlišné.
Soud prvního stupně i soud odvolací vycházel v řízení z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn 32 Cdo 1568/2008, podle něhož bylo nezbytné za použití výkladových pravidel v ustanovení §266 ObchZ určit, co bylo úmyslem smluvních stran. Nejvyšší soud však ve výše citovaném rozhodnutí neposoudil dostatečně význam ujednání o smluvní pokutě, které bylo vyjádřeno ve smlouvě, a zavázal tak soudy nižších stupňů k novému dokazování, i když vůle smluvních stran zachycená v ujednání čl. VI. smlouvy o dílo měla pro stanovení výše smluvní pokuty potřebou míru konkrétnosti. V opakovaném řízení se oba soudy nižších stupňů soustředily především na svědecké výpovědi a rovněž nevěnovaly pozornost znění čl. VI smlouvy.
Je zřejmé, že právní úkon vyžaduje ke své platnosti, aby vůle byla projevena určitě. V některých případech je však i určitý projev vůle nutno dále vyložit, neboť všechny podrobnosti nemusí být vyjádřeny s absolutní přesností. Ust. §266 ObchZ určuje pro tyto případy pravidla, pomocí nichž se má dospět k nepochybnému zjištění obsahu vůle jednajících osob.
V předmětném sporu však byla vůle smluvních stran vyjádřena dostatečně jasně a přesně - základem pro určení výše smluvní pokuty byla cena díla jako takového, nikoli jednotlivé fakturované dílčí částky. Procentní sazba je vztažena k celkové smluvní ceně díla pro prodlení s úhradou každé faktury, jíž byly účtovány zálohy. Smluvní ujednání nevzbuzuje v tomto směru pochybnosti, a není proto prostor pro aplikaci ust. §266 ObchZ o výkladu projevu vůle.
Je tedy nutno přisvědčit námitkám dovolatelky v tom, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu znění smlouvy a jejich interpretace smluvního ujednání je v rozporu s tím, co vyplývá z jazykového vyjádření úkonu.
Je však nutno upozornit na to, že dovolatelka zkresluje závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1568/2008. Nejvyšší soud zde uzavřel, že smluvní pokuta musí zahrnovat všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, může být hodnocena jako nepřiměřená.
V novém řízení by proto měla být posouzena i přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty, přičemž je třeba přihlédnout k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Jestliže je nutno posoudit ustanovení čl. VI. smlouvy jako srozumitelný a určitý právní úkon, jehož obsah je zcela zřejmý již z textu listiny, a uzavřít, že základem pro výpočet smluvní pokuty je „smluvní cena“, která byla ve smlouvě stanovena částkou 1.241.334,- Kč, pak by se soud měl zabývat komplexně též otázkou přiměřenosti smluvní pokuty, a to také za použití moderačního oprávnění podle §301 obch. zák. V daném řízení, kdy pohledávka zhotovitele byla postoupena na dovolatelku, musí být při zkoumání možnosti aplikovat moderační právo soudu, vzata v úvahu i preventivní funkce smluvní pokuty a otázka, zda pokuta je s ohledem na svůj zajišťovací význam v projednávaném případě ještě aktuální. Soud by měl přihlédnout kromě škod, které prodlením s úhradou faktur mohly vzniknout, i k pobídkové a stimulační funkci smluvní pokuty v situaci, kdy je dílo již několik let splněno a užíváno.
Pokud jde o námitku dovolatelky, podjatost členky senátu dr. M. rozhodující věc i v předchozích řízeních u odvolacího soudu, ve kterých podjatost soudkyně nebyla namítána, je třeba uvést, že o tom, zda řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečností, nelze v dovolacím řízení provádět dokazování. Namítá-li dovolatelka v řízení o přípusném dovolání také, že řízení bylo postiženo tzv. zmatečnostní vadou, jež se však z obsahu spisu nepodává a k jejímu prokázání by muselo být jinak vedeno dokazování, dovolací soud se touto námitkou nezabývá; dovolatelka může (za splnění zákonných podmínek) existenci uvedené vady uplatnit žalobou pro zmatečnost (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, Soubor č. C 3958).
Nejvyšší soud s ohledem na to, že shledal námitky dovolatelky uvedené v jejím dovolání důvodnými, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2. část věty za středníkem, o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu