ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.963.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 963/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně EMPO spol. s r.o. , se sídlem Jemnice, U Černého mostu 1029, okres Třebíč, PSČ 675 31, identifikační číslo osoby 46971807, zastoupené JUDr. Ivanem Štanclem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Komenského 1, proti žalované INTERSPEDICO s.r.o. , se sídlem Praha, Staré město, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26378639, o 8 568 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 139 EC 48/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2010, č.j. 12 Co 398/2010-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2010, č.j. 12 Co 398/2010-37 se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. června 2010, č.j. 139 EC 48/2009-29, byla zamítnuta námitka žalované, že podle §106 občanského soudního řádu má být věc projednána před rozhodci, a to s ohledem na skutečnost, že rozhodčí doložka je neplatná pro nedostatek písemné formy z důvodu chybějícího podpisu žalobkyně na objednávce.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2010, č.j. 12 Co 398/2010-37, bylo výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeno a řízení zastaveno a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla platně sjednána rozhodčí smlouva podle §3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., podle kterého, tvoří-li rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Vyšel přitom ze zjištění, že v posuzovaném případě došlo k uzavření smlouvy o přepravě, a to včetně smluvních podmínek, mezi kterými byla rozhodčí doložka, a to ve smyslu čl. 1 a 4 vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), o čemž svědčí mezinárodní nákladní list vystavený žalobkyní. Odvolací soud odkázal na čl. 33 uvedené Úmluvy, podle něhož přepravní smlouva může obsahovat doložku zakládající příslušnost rozhodčího soudu, avšak jen pod podmínkou, že doložka předpokládá, že rozhodčí soud bude rozhodovat podle této Úmluvy. V této souvislosti vzal odvolací soud za rozhodné, že ve smluvních podmínkách uvedených v návrhu smlouvy, resp. v objednávce přepravy od žalované, bylo mimo jiné uvedeno, že spory mezi účastnicemi budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle právního předpisu České republiky, přičemž je nesporné, že Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě je součástí právního řádu České republiky a že tedy veškerá práva a povinnosti vyplývající z této Úmluvy mohou účastnice uplatnit v rozhodčím řízení.
Odvolací soud se dále zabýval určitostí ujednání o rozhodčí doložce z pohledu způsobu určení rozhodce. Vyšel ze zjištění, že v rozhodčí doložce bylo dohodnuto, že případné rozhodčí řízení povede jediný rozhodce, a to podle právního řádu České republiky a jednacího řádu pro rozhodčí řízení Č.A.R. Odkázal na §17 zákona č. 216/1994 Sb., podle kterého se rozhodčí řízení koná v místě dohodnutém stranami. Není-li místo takto určeno, koná se v místě určeném rozhodci s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran. Z uvedeného ustanovení odvolací soud dovodil, že neuvedení právní formy, sídla a identifikačního čísla osoby uvedené v rozhodčí doložce jako subjektu, který má rozhodovat v rozhodčím řízení, není důvodem pro neplatnost rozhodčí doložky. Nadto poznamenal, že při zadání Č.A.R. do vyhledávače Administrativního registru ekonomických subjektů Ministerstva financí České republiky (ARES) lze dohledat právnickou osobu Č.A.R., jakožto asociaci rozhodců s.r.o., se sídlem Břasy 360, PSČ 33 824, identifikační čísl osoby 26193876.
Odvolací soud neshledal, že by rozhodčí doložkou, tak jak byla v posuzovaném případě sjednána, byl obcházen zákon. Žalovaná námitku o projednání před rozhodcem uplatnila při prvním úkonu ve věci samé, a proto uzavřel, že ve smyslu §106 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) nemůže věc soud dále projednávat a je třeba řízení zastavit.
Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí s tím, že by provedením přepravy podle objednávky byly akceptovány všechny podmínky uvedené v objednávce přepravy, jako jednostranného právního úkonu, a to bez jejich řádného potvrzení. Poukázala na ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., podle něhož musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně, jinak je neplatná. Ustanovení §3 odst. 2 uvedeného zákona, aplikované odvolacím soudem, je podle dovolatelky pouze rozšiřujícím ustanovením, které nesmí být v rozporu s podstatou ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. a nemůže být vykládáno k újmě žalobkyně. Dovolatelka má za to, že mezi stranami nedošlo k platnému písemnému sjednání rozhodčí doložky, jestliže žalovaná zaslala žalobkyni svoji objednávku faxem, ve které byly popsány jisté jednostranné požadavky, které nebyly nikdy žalobkyní akceptovány. Zdůrazňuje, že akceptováno bylo jen provedení přepravy jejím uskutečněním.
Dovolatelka je přesvědčena, že pouhý odkaz v objednávce na jakýsi jednací řád pro rozhodčí řízení Č.A.R., nemůže být považován za určité sjednání rozhodčí doložky. Z takové formulace není podle dovolatelky vůbec jasné, kdo by měl spor rozhodovat. Takovou rozhodčí doložku měl odvolací soud považovat za neplatnou pro její nesrozumitelnost, případně měl v souladu se zásadou poctivého obchodního styku a dobrými mravy konstatovat, že ke sjednání rozhodčí doložky nedošlo. Za nepřijatelné považuje odkaz odvolacího soudu na vyhledávač ARES k identifikaci subjektu Č.A.R., kterým je podle odvolacího soudu - asociace rozhodců s.r.o. Dovolatelka poukazuje na to, že na internetových stránkách subjektu, na který odkazuje odvolací soud, jsou uvedeny vzory rozhodčích doložek, které se však neshodují s uvedeným řádem v předmětné objednávce. Podle dovolatelky je Č.A.R. neexistující subjekt, a jeho identifikace, jak ji učinil odvolací soud, je jen jeho domněnkou. Namítá rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu řešilo jen otázku, co je subjekt Č.A.R., ale neřešilo již, kdo měl být konkrétním rozhodcem.
Dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí, které je v rozporu se základními zásadami práva, zásadou právní jistoty účastníků, zásadou určitosti, zásadou souladu s dobrými mravy i zásadou rovnosti stran. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení ve věci a vydání rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., které stanoví, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud vydal usnesení o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení na základě nesprávné aplikace s §106 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s aplikací ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Na základě uvedených skutkových zjištění bylo namístě aplikovat ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., které stanoví, že rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.
Z pohledu ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se odvolací soud platností rozhodčí doložky nezabýval, aplikoval-li pouze ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.
V této souvislosti bylo nutno posuzovat věc i z pohledu ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., které stanoví, že strany si mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců a nebo stálý rozhodčí soud.
Bylo namístě přihlédnout při posouzení věci též k ustanovení §13 zákona č. 216/1994 Sb., podle něhož stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odst. 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odst. 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (odst. 3).
V daném případě si účastníce nedohodly, že jejich vzájemné spory bude řešit stálý rozhodčí soud a nedohodly si ani osobu konkrétního rozhodce.
Za tohoto skutkového stavu měl odvolací soud v souladu s §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. dovodit, že rozhodčí doložka, jak byla uvedena v objednávce žalované, je neplatná pro obcházení zákona podle §39 obč. zák., jestliže neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která je podle zjištění odvolacího soudu společností s ručením omezeným, nikoliv tedy stálým rozhodčím soudem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle §39 obč. zák. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí přijal závěr, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu. Nejvyšší soud se v rámci své sjednocovací rozhodovací činnosti přiklonil k názoru, že není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u níž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit „slabšího“ účastníka závazkového vztahu. Demokratický a právní stát totiž nemůže rezignovat na ochranu práv a oprávněných zájmů, které by mohly být ohroženy v řízení alternativním k soudnímu. Závěry tohoto rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu plně dopadají na přezkoumávanou věc, kdy ze skutkového zjištění vyplynulo, že rozhodčí řízení mělo být vedeno podle jednacího řádu společnosti, která není stálým rozhodčím soudem, a přitom nebyl přímo určen rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nerozhodl v souladu se zákonem a sjednocující judikaturou, tudíž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani žádné vady řízení nenamítá.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. května 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu