ECLI:CZ:NS:2012:23.ND.103.2012.1
sp. zn. 23 Nd 103/2012-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci prohlášení za mrtvého E. K. , za účasti navrhovatelky H. A., a Městského státního zastupitelství v Brně, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 852/2010, o určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), takto:
Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 852/2010 projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Brně je pod sp. zn. 40 Nc 852/2010 vedeno řízení o návrhu H. A., rozené K., aby její otec E. K., který bydlel naposledy v tehdejším SSSR, Ulbárovu, a zemřel pravděpodobně mezi 9. zářím 1944 až 15. zářím 1944 v bojích u Dukly, dnes ve Slovenské republice, byl prohlášen za mrtvého. V návrhu je uvedeno, že pohřešovaný nikdy nežil na území České (Československé) republiky.
Městský soud v Brně vyslovil usnesením ze dne 21. února 2012, č. j. 40 Nc 852/2010- 38, svoji místní nepříslušnost a podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. věc předložil Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. o určení místně příslušného soudu k jejímu projednání a rozhodnutí. V odůvodnění tohoto usnesení Městský soud v Brně uvedl, že není k projednání věci příslušný, neboť navrhovatelka nebydlí v obvodu Městského soudu v Brně a nebylo zde ani poslední známé bydliště pohřešovaného.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Dle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc předložena, se nejprve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení.
Z obsahu spisu vyplývá, že pohřešovaný nikdy nežil na území České (Československé) republiky, narodil se a naposledy i bydlel v bývalém SSSR, Ulbárovu.
Podle článku 23 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (uveřejněné pod č. 95/1983 Sb.) justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také zjistit jeho smrt na návrh osob majících bydliště na jejím území a majících na tom zájem, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany.
Dle článku 27 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (uveřejněné pod č. 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv) justiční orgány jedné smluvní strany mají pravomoc na žádost zainteresované osoby, která bydlí na jejím území, prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého občana druhé smluvní strany anebo stanovit den jeho úmrtí (fakt smrti), pokud podle právního řádu státu justičního orgánu, u něhož byla žádost podána, má tato osoba právo takovou žádost podat (odst. 2). Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použijí justiční orgány právní řád svého státu (odst. 3). Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 tohoto článku mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal (odst. 4).
Z ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, se podává, že cizince může prohlásit československý soud za mrtvého podle československého hmotného práva s právními následky pro osoby trvale žijící v Československé socialistické republice a pro jmění zde ležící.
Nejvyšší soud za těchto okolností dospívá k závěru, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky. Zbývá tak rozhodnout o místní příslušnosti.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Z ustanovení §88 písm. f) o. s. ř. se podává, že namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a o. s. ř., je k řízení příslušný soud, který byl naposledy v České republice obecným soudem toho, jenž má být prohlášen za mrtvého.
Ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. určuje, že nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že nezvěstný v České (Československé) republice nikdy nežil, nezdržoval se zde a neměl zde ani trvalé bydliště, přičemž poslední bydliště měl v bývalém SSSR.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, a že chybějí podmínky pro určení, který soud je k jejímu projednání a rozhodnutí místně příslušný, jsou splněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu Nejvyšším soudem podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. Přihlížejíce k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v ustanovení §6 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2012
JUDr., Ing Pavel H o r á k, Ph.D. v. r. předseda senátu