ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1020.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1020/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce Ing. P. Ch. , proti žalované Creseus, s. r. o. , IČ 453 12 460, se sídlem Praha 1, Celetná 38, o 2.100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 208/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2011, č.j. 21 Co 317/2011-144, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 8. 2011, č.j. 21 Co 317/2011-144, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 3. 2011, č.j. 14 C 6/2009-114 (správně 14 C 208/2007-114), jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného (správně mělo být uvedeno „žalobce“) na vydání rozsudku pro zmeškání; akcentoval přitom, že rozhodnutí vydává, jsa si vědom, že nemá povinnost vydávat zvláštní rozhodnutí, dospěje-li k závěru, že nejsou splněny podmínky pro postup podle §153b odst. 1 o. s. ř., s ohledem na zásadní postoj žalobce.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce – nezastoupený advokátem – dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání je zcela bez významu skutečnost, že není splněna podmínka povinného zastoupení odvolatele ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř., nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v uvedených ustanoveních.
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
S ohledem na nepřípustnost dovolání neshledal Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí opodstatněným a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu