ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1278.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1278/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem Brno, Špitálka 23b, proti žalovanému JEDNOTA, spotřebnímu družstvu v Boskovicích, IČO 00032221, se sídlem Boskovice, náměstí 9. května 2136/10, zastoupenému JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem, se sídlem Boskovice, náměstí 9. května 10, o odstranění závadného stavu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 1060/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2011, č.j. 37 Co 43/2009-656, takto:
I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2011, č.j. 37 Co 43/2009-656, se odmítá ; jinak se dovolání zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Krejčího, advokáta, se sídlem Brno, Špitálka 23b, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce jako vlastník rodinného domu v obci V. požadoval, aby žalovanému společně a nerozdílně s dalšími původně žalovanými, obcí V. a Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, byla uložena povinnost zajistit zpevnění svahu sousedního pozemku, k.ú. V. u L., vybudováním opěrné zdi, provést sepnutí žalobcova rodinného domu a nahradit škodu na domě odstraněním přesně popsaných vad, neboť rodinný dům byl poškozen v důsledku terénních úprav provedených na uvedeném sousedním pozemku při výstavbě prodejny potravin v roce 1973. Investorem stavby byl tehdejší Místní národní výbor V. a žalovaný prodejnu následně odkoupil. Po dokončení stavby se na domě žalobce začaly projevovat poruchy, které narušily jeho statiku, způsobily praskání základů a zdí, narušení podlah a vedení sítí.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 11. 12. 2002, č.j. 7 C 1060/98-257, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem rodinného domu stojícího na pozemku v k.ú. V. u L. (dále jen „dům“ nebo „předmětný dům“). V průběhu roku 1972 žalobce k domu přistavěl jednu místnost a verandu, přístavba domu byla povolena rozhodnutím příslušného orgánu ze dne 31. 7. 1973, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 6. 1985. Rozhodnutí o přípustnosti stavby prodejny potravin na pozemku k.ú. V. u L., sousedícím s pozemkem žalobce (dále jen „pozemek“) bylo vydáno dne 16. 5. 1973, povolení k užívání stavby pak dne 28. 11. 1973. Zadavatelem a objednatelem stavby byl Místní národní výbor V. Ke dni 14. 10. 1999 byl pozemek ve vlastnictví České republiky – Okresního úřadu v Blansku. Za účelem zjištění vad a poruch na předmětném domě a příčin jejich vzniku byl Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně vypracován znalecký posudek C 855 ze dne 30. 1. 2001, č.j. 3207/9710/2001 (dále jen „znalecký posudek“), a posléze jeho doplněk D 855/1 ze dne 21. 1. 2002. Ze znaleckého posudku vyplývá, že příčinou poruch zdiva předmětného domu jsou objemové změny jílovité základové půdy domu, který je založen v hloubce 1,1 – 1,2 m pod terénem, což je hloubka mělčí než normou požadovaná hloubka 1,6 m pod upraveným terénem. Pokud by však založení domu v nedostatečné hloubce pod terénem bylo jedinou příčinou vzniku poruch, musely by se trhliny a vady na domě objevit mnohem dříve než v letech 1976, 1983 a 1989. Hlavní příčinou vzniku poruch jsou dle znaleckého posudku objemové změny jílovitého podzákladí v důsledku změn vlhkostního režimu, které byly vyvolány provedením terénního odřezu sousedního pozemku v souvislosti s výstavbou prodejny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podle ustanovení §127 obč. zák. může soud rozsudkem uložit povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení, ale nemůže žalovanou stranu zavázat ke konání, konkrétně vybudování opěrné zdi a provedení sepnutí domu. Uvedené ustanovení bylo navíc do občanského zákoníku včleněno až novelou účinnou od 1. 4. 1983, stavba prodejny přitom začala v roce 1973. Jelikož byla stavba prodejny řádně povolena, nelze žalobě vyhovět ani na základě ustanovení §415 obč. zák. Požadavek žalobce na provedení oprav domu soud prvního stupně zamítl s tím, že nebyl splněn jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti ze strany žalovaných.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 9. 2007, č.j. 37 Co 54/2004-342, rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli zavázáni k provedení ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných oprav, potvrdil ve vztahu ke všem žalovaným, ve vztahu k obci V. a České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně rovněž ohledně požadavku na uložení povinnosti vybudovat na pozemku p.č. 26/25 zárubní zeď a provést sepnutí předmětného domu. V části směřující proti žalovanému napadený rozsudek změnil tak, že se žalovanému ukládá vybudovat na pozemku p.č. 26/25 zárubní zeď a provést sepnutí předmětného domu, a to podle projektu znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně C 855 ze dne 30. 4. 2001. Dospěl k závěru, že žalobci hrozí závažná škoda ve smyslu ustanovení §417 odst. 2 obč. zák., povinným subjektem je žalovaný. Za přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody odvolací soud považoval vybudování zárubní zdi na pozemku p.č. 26/25 a provedení sepnutí žalobcova domu.
Na základě dovolání žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 25 Cdo 822/2008-387, v měnícím výroku a v závislých nákladových výrocích zrušen a věc byla v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení; ve zbytku bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Dle dovolacího soudu neměl odvolací soud pro své rozhodnutí dostatek relevantních podkladů a vydaný rozsudek byl navíc nevykonatelný, neboť znalecký posudek, na nějž výrok rozsudku odkazoval, neobsahoval projekt, dle nějž by bylo možné provést nařízené stavební práce.
Odvolací soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2011, č.j. 37 Co 43/2009-656, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovanému uložil povinnost vybudovat na pozemku p.č. 26/25 „Opěrnou zeď V.“ podle specifikované realizační dokumentace stavby z února 2011 ve znění revize z října 2011, ohledně povinnosti provést sepnutí předmětného domu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Po doplnění dokazování uzavřel, že stav ohrožení předmětného domu způsobený nešetrným a nebezpečným odřezem terénu v rámci výstavby prodejny žalovaného stále trvá, do budoucna nelze vyloučit ztrátu jeho funkčnosti, v krajním případě i destrukci. K zastavení, případně omezení destruktivních změn bylo znaleckým ústavem doporučeno vybudování opěrné železobetonové zdi na pozemku p.č. 26/25 a provedení sepnutí žalobcova domu, přičemž vybudování opěrné zdi by působilo jako prevence k omezení projevů ohrožujících stavbu domu a sepnutí domu by mělo za následek jeho větší odolnost. Předložená realizační dokumentace stavby „Opěrná zeď V.“ z února 2011, ve znění revize z října 2011, zpracovaná projektanty Ing. B. a Ing. H., je podle znalce komplexní, vyhovující jak pro stavební řízení, tak pro realizaci stavby, výkop je možno provést pomocí strojů, které svým objemem budou odpovídat místním podmínkám, vybudování zdi je technicky možné v řádu dnů. S ohledem na skutečnosti vyplývající ze znaleckého dokazování odvolací soud neshledal důvodným návrh žalobce na provedení důkazu další projektovou dokumentací ke zjištění alternativního řešení. Veden závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku dovolacího soudu neshledal požadavek žalobce na provedení sepnutí domu přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící škody ve smyslu §417 odst. 2 obč. zák., neboť předmětný dům je ve vlastnictví žalobce, nikoli žalovaného - rušitele.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadl žalovaný dovoláním. Co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že stavbu opěrné zdi, jak byla uložena napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, tj. podle dokumentace specifikované ve výroku napadeného rozsudku, nelze v daném místě a určeným způsobem technicky realizovat. Odvolacímu soudu vytýká, že zamítl jeho návrh na doplnění dokazování projektovou dokumentací zpracovanou společností HG partner s. r. o., Úvaly, která nabízí alternativní řešení situace, a že se přesvědčivě nevypořádal s jeho námitkami stran nevhodnosti vybraného projektu. K prokázání svých tvrzení dovolatel odkazuje na vyjádření tří nezávislých specializovaných subjektů, které oslovil v souvislosti s uloženou realizací stavby; vyjádření přikládá k dovolání. Stran sepnutí předmětného domu připomíná, že technická dokumentace zpracovaná v průběhu řízení je nedostatečná a nekonkrétní. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a poté napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání připomíná, že sporný projekt výstavby opěrné zdi, včetně technických postupů, byl schválen Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, návrhy žalovaného na doplnění dokazování přednesené v odvolacím řízení označuje za nadbytečné a neúčelné. Dovolání žalovaného je neurčité, neboť dovolatel dostatečně nespecifikoval dovolací důvody. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl, a stejně tak zamítl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je zčásti přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 28, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod C 154). Žalovaný proto není oprávněn podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně provedení sepnutí předmětného domu, neboť v této části není rozhodnutím na svých právech nikterak dotčen. Dovolací soud tedy podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl dovolání v části směřující proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné, pokud směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a to podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že stavbu opěrné zdi jako přiměřené opatření k eliminaci škodlivých vlivů, jak mu byla napadeným rozsudkem uložena, nelze realizovat. Po obsahové stránce tak uplatňuje skutkové (nikoli právní) námitky, jež lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Musí se přitom jednat o zjištění právně významné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, uveřejněné pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neodchýlí-li se soud při hodnocení důkazů od stanoveného postupu vyplývajícího z ustanovení §132 o. s. ř., tzn. hodnotí-li důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, přičemž toto hodnocení odpovídá zásadám logického uvažování, nelze polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.).
Dovolací soud porovnal odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu s obsahem spisu a neshledal naplnění tohoto dovolacího důvodu. Pokud odvolací soud na základě závěrů znaleckého zkoumání dovodil, že stavba opěrné zdi dle předložené projektové dokumentace je vhodným a přiměřeným opatřením k eliminaci škodlivých vlivů působících na dům žalobce, není jeho závěr v rozporu s tím, co - dle obsahu spisu - vyšlo v řízení najevo; je přitom nepochybné, že bylo přihlédnuto ke specifikům místních poměrů.
Bezpředmětná je námitka, že technická dokumentace týkající se sepnutí domu je nedostatečná a nekonkrétní, neboť ohledně tohoto požadavku byla žaloba zamítnuta.
K vyjádřením specializovaných subjektů působících v oboru stavebnictví, na něž dovolatel ve svém dovolání odkazuje, Nejvyšší soud přihlédnout nemohl, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Za situace, kdy odvolací soud na základě provedeného dokazování (včetně odborného posouzení znalcem) shledal žalobcem předložený návrh řešení v souladu s požadavky ustanovení §417 obč. zák. na preventivní charakter a přiměřenost opatření k odvrácení hrozící škody, přičemž se zabýval rovněž námitkami žalovaného, nepochybil, když neprovedl důkaz další projektovou dokumentací za účelem zjištění alternativ řešení. Případná možnost alternativního řešení nezakládá bez dalšího nesprávnost napadeného rozhodnutí, bylo-li nařízené opatření shledáno způsobilým, vhodným a přiměřeným k odvrácení hrozící škody.
Pokud jde o (materiální) vykonatelnost, z hlediska určitosti a srozumitelnosti vyhovujícímu výroku odvolacího soudu nelze ničeho vytknout, z hlediska technické proveditelnosti nařízených stavebních úprav jde o záležitost skutkových zjištění (k nimž je navíc třeba odborných znalostí), o nichž bylo pojednáno výše.
Jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., k nimž dovolací soud v případě přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), nebyly v posuzované věci zjištěny.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalovaného v části otevřené dovolacímu přezkumu podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním formálně napaden rovněž ve výrocích o nákladech řízení, aniž by však proti těmto výrokům byly vzneseny jakékoli námitky. Z obsahového hlediska proto dovolací soud považoval za dovoláním napadené jen meritorní výroky rozsudku odvolacího soudu. Pro úplnost lze dodat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud neshledal důvodným ani návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.800,- Kč (§8 ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu