ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1371.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1371/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce I. Š. , zastoupeného Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bolevecká 6, proti žalovanému Mgr. R. N. , zastoupenému JUDr. Pavlem Hanušem, bytem Plzeň, Kopeckého sady 15, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 4 C 295/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2009, č. j. 14 Co 702/2009-130, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 23. 11. 2009, č. j. 4 C 295/2008-120, odmítl žalobu a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalobce byl usnesením ze dne 8. 10. 2009, č. j. 4 C 295/2008-117, opětovně vyzván, aby specifikoval výši škody, pokud se její celková výše skládá z jednotlivých dílčích škod, aby specifikoval též výši těchto dílčích nároků a uvedl důvod, z jakého jsou požadovány, s poučením, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude žaloba odmítnuta. Toto usnesení bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 22. 10. 2009, vady žaloby však nebyly odstraněny. Předchozí podání žalobce ze dne 7. 6. 2007 a 24. 11. 2008 obsahovala rozdílné údaje, nebylo z nich zřejmé, jaké částky se žalobce v řízení domáhá, a žaloba tedy byla jako neprojednatelná odmítnuta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. 14 Co 702/2009-130, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba nemá základní náležitosti podle §79 odst. 1 o. s. ř. Tvrzení žalobce ohledně výše požadované náhrady škody v jeho podáních byla neurčitá (v prvním podání uvedl částku 800.000,- EUR, aniž specifikoval, v čem takto vyčíslená škoda má spočívat, v dalších pak uváděl řadu různých částek v přibližné či minimální výši), a na usnesení ze dne 8. 10. 2009 nebylo nijak reagováno. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Toto usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že skutkové okolnosti vylíčil v žalobě ze dne 26. 6. 2007 ještě před tím, než mu byla ustanovena právní zástupkyně, a to tak, že uvedl, že žalovaný ho měl na základě plné moci ze dne 22. 10. 2002 zastupovat při koupi benzinové čerpací stanice, čímž mu měla být způsobena škoda ve výši 800.000,- EUR, a to z hlediska závazků a možných budoucích výdělků a výnosů. V dalším podání uvedl, že žalovaný stvrdil a ověřil platnost kupních smluv, včetně ověření účastníků, jejichž totožnost ověřil jako advokát, čímž žalobci vznikla několikanásobná škoda na majetku na mnoha místech ČR, včetně škody způsobené jeho osobě a spočívající v uvěznění. Poukazuje na další údaje v jeho podání o hodnotě kupované benzinové čerpací stanice ve výši 20.942.000,- Kč, o náhradě škody prodávajícím 1.302.128,- Kč včetně dalšího možného pronájmu, o zaplacené kupní ceně a o dalších možných ztrátách v podnikání, přičemž škodu vyčíslil na částku 500.000,- Kč. Škody měly vzniknout v Praze, Cvikově, a „dle různých možných předjednaných zakázek při podnikání, půjčkách, úvěrech včetně osobní škody na majetku v hodnotě cca 2.000.000,- Kč minimálně“. Uvádí, že jednáním žalovaného mu vznikla škoda představující kupní cenu nemovitostí, které měly být na něj převedeny, a škoda, kterou však není schopen vyčíslit, ve formě ušlého zisku v souvislosti s tím, že za protiprávní jednání žalovaného byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Poté, co byl usnesením ze dne 11. 2. 2009, č. j. 4 C 295/2008-108, vyzván k doplnění skutkových tvrzení ohledně specifikace výše škody a důvodů, z jakých škoda vznikla a v čem spočívá, svá tvrzení doplnil. Má za to, že jeho žaloba včetně doplňujících podání splňuje všechny zákonné požadavky pro zahájení řízení, odkazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a namítá, že výzva podle §43 odst. 1 o. s. ř. již neměla být činěna, neboť žalobní návrh byl dostatečně určitý. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., není důvodné.
Náležitosti žaloby jsou uvedeny v ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., tedy především vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, soud postupuje podle §43 odst. 1, 2 o. s. ř.
Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 231, ročník 2002). Požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003).
Jak vyplývá z obsahu spisu, jednotlivá podání žalobce ohledně částky požadované na náhradě škody i důvodů jejího vzniku si vzájemně odporují a jsou formulačně neurčitá, takže není zřejmé, jaké částky a jaké skutky mají být předmětem řízení. V podání ze dne 24. 11. 2008 nebyla upřesněna nebo specifikována částka původně uvedená v prvním podání, uvedené částky si výší ani měnou neodpovídají, navíc není zřejmé, zda náhradu „minimálně 10 mil. Kč“ žalobce uplatňuje v tomto řízení či nikoliv. V podání ze dne 13. 5. 2009 nebyla žádná ani orientační částka uvedena, bylo pouze uvedeno, že „žalobce není schopen tuto škodu vyčíslit“ a že „v rámci soudního řízení bude zřejmě nutné ustanovit znalce k určení výše škody“.
Žaloba tak postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout, a především chybí údaj o tom, čeho se žalobce konkrétně domáhá (tzv. žalobní petit). Ani dodatečně v celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu žalobce vady svého podání neodstranil.
Za této situace je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žaloba podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta, potvrdil. Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu