ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1598.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1598/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. Ch., zastoupeného JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 27, proti žalovaným 1) PhDr. E. F. , a 2) D. F. , oběma zastoupeným JUDr. Helenou Hrubou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lidická 20, o 58.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 207/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2009, č. j. 8 Co 483/2009-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, č. j. 8 Co 483/2009-190, potvrdil rozsudek ze dne 26. 5. 2009, č. j. 9 C 207/2001-170, jímž Okresní soud v Opavě zamítl žalobu na zaplacení částky 58.600,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok na náhradu škody způsobené na vozidle žalobce shledal promlčeným v důsledku marného uplynutí subjektivní promlčecí doby podle §106 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl „nejen objasnění, ale i dokazování v předmětné věci“. Zkrátil žalobce na jeho právech tím, že při stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby nezohlednil chování žalovaných, kteří neuplatnili škodní událost u pojišťovny, ani to, že žalobce měl nárok na plnění z havarijního pojištění. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevznáší, jeho úvahy o počínání žalovaných po škodné události i o přímých nárocích vůči pojišťovně jdou mimo rámec posouzení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí doby podle ustanovení §106 odst. 1 obč. zák., které se uplatní právě u nároku na náhradu škody proti žalovaným. Obecná námitka nedostatečného dokazování pak vůbec nesměřuje k právnímu posouzení věci, a tedy ani k jedinému uplatnitelnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Protože dovolatel neuplatňuje žádnou otázku zásadního právního významu, pro kterou by se otevírala přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu