ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1735.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1735/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Jesenice, se sídlem Jesenice, Plzeňská 65, IČO: 47020997, zastoupené JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 35, proti žalovaným a) R. Š. a b) A. Š. , oběma zastoupeným JUDr. Zitou Chvojanovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Na Sekyře 164, o 414.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 409/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 27 Co 450/2009-277, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, se zamítá, jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. 7 C 409/2005-234, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 207.000,- Kč s úrokem z prodlení, žalobu co do částky 207.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a ve vztahu ke státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pronajala v roce 1992 žalovaným objekt staré fary ve Velké Chmelištné za symbolické nájemné, přičemž žalovaní se zavázali provádět na své náklady opravy a údržbu a udržovat objekt v dobrém stavu. Dne 25. 12. 2002 došlo k požáru této nemovitosti, škoda tím způsobená byla znaleckým posudkem vyčíslena na částku 414.000,- Kč. Příčina požáru ani místo jeho vzniku nebylo požárními odborníky jednoznačně zjištěno. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že za příčinu požáru nelze označit olejový radiátor, jak uváděla zpráva Hasičského záchranného sboru, nýbrž požár byl způsoben závadou na staré a neudržované elektroinstalaci. Podle §415, §420 a §441 obč. zák. dovodil, že za škodu odpovídají obě strany sporu rovným dílem. Žalobkyně dala žalovaným nemovitosti do nájmu, aniž nechala rozvod elektrické instalace zkontrolovat, a neuvedla to ani jako povinnost nájemníků v nájemní smlouvě, a žalovaní, kteří prováděli stavební úpravy nemovitosti, po jejich skončení neprovedli revizi elektroinstalace a ačkoli měli poznatky o tom, že elektroinstalace není zcela v pořádku, neučinili nic, aby zamezili hrozícímu vzniku škody.
K odvolání obou stran sporu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2009, č. j. 27 Co 450/2009-277, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 207.000,- Kč s úroky z prodlení zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o příčině vzniku škody, neboť ani na základě odborných a znaleckých vyjádření se nepodařilo jednoznačně prokázat příčinu požáru nemovitosti a nepostačují k tomu ani svědecké výpovědi. Vyjádření Hasičského sboru stanovilo pouze pravděpodobnou příčinu požáru a ani ostatní znalci neuvedli jeho jednoznačnou příčinu, pouze příčinu předpokládanou. Nelze proto usuzovat, kdo a jakým dílem se podílel na příčinách vzniku požáru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která v daném případě nese procesní odpovědnost za výsledek dokazování, neprokázala skutečnosti rozhodné z hlediska §420 obč. zák., soud její žalobu zamítl.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) a písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Rekapituluje průběh řízení a obsah provedených důkazů a uvádí, že svědectví osob, které mají příbuzenský nebo jiný bližší vztah ke straně žalované, nemají takovou váhu a hodnotu, aby vyvracely nebo popíraly listinné důkazy. Uvádí, že u svědka M. K. vystupujícího ve funkci statutárního zástupce žalobkyně je vzhledem k jeho věku vyloučeno, aby vypovídal nepravdivě nebo účelově, a za nejvěrohodnější dovolatelka považuje výpovědi svědků - pracovníků Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) o tom, že požár objektu se šířil shora dolů. Poukazuje na to, že pravděpodobná příčina požáru je udávaná ve zprávě HZS, a nezdá se jí adekvátní vyvracet tuto zprávu pouze svědectvím syna žalovaných. Podle názoru dovolatelky příčinou vzniku požáru byl radiátor, který žalovaná b) nechala zapnutý v půdním prostoru, a pokud by příčinou byla závada na elektroinstalaci, za škodu odpovídají žalovaní, kteří se v nájemní smlouvě ze dne 22. 12. 1992 zavázali, že budou udržovat objekt v dobrém stavu, a v zápisu z jednání dne 10. 12. 1998 v Plzni na Biskupství plzeňském je uvedeno, že žalovaní v objektu provedli novou elektroinstalaci. Dovozuje, že žalovaní nesou odpovědnost za přetížení rozvodu el. instalace v domě a pokud nechali provést zásah do elektroinstalace, bylo jejich povinností zajistit revizi celé elektroinstalace, pro žalobkyni taková povinnost ze žádného právního předpisu nevyplývala. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že nepřihlédl k tomu, že v odborných vyjádřeních HZS i znalců se vždy uvádí pouze pravděpodobná příčina požáru, a byť jsou připuštěny dvě příčiny vzniku požáru, v obou lze shledat konkrétní povinnosti, které žalovaní porušili. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné a ve zbývajícím rozsahu není podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustné.
Nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně zjištění příčiny požáru je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolatelka nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu o tom, co bylo či nebylo provedenými důkazy prokázáno, a namítá, že na základě listinných důkazů a výpovědí svědků bylo možno dovodit odpovědnost žalovaných za škodu způsobenou požárem. K tomuto závěru dochází na základě vlastního hodnocení důkazů, kdy jednotlivým důkazům, jež byly v řízení provedeny, připisuje různou důkazní sílu a po jejich přehodnocení činí vlastní skutkové závěry.
Především je třeba připomenout, že hodnocení důkazů soudem (§132 o. s. ř.), které dovolatel napadá, není samo o sobě - jak je uvedeno výše - způsobilým dovolacím důvodem. Námitky proti samotnému hodnocení důkazů, tj. zda je některý důkaz věrohodný či nikoliv a ke kterým z důkazů soud měl či neměl přihlédnout, dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 o. s. ř. nenaplňují. Odvolací soud při svém rozhodnutí přihlížel ke zjištěním, čerpaným pouze z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, a v úvahu vzal pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a mají tak oporu v obsahu spisu.
Odvolací soud vycházel ze závěrů soudního znalce Westfála, odborníka pro určování příčin požáru, jenž nebyl schopen jednoznačně stanovit příčinu požáru a připustil možnost vzniku požáru od elektroinstalace i od el. spotřebiče; rovněž zjištění, která odvolací soud učinil z posudku Ing. Bukovského, plně odpovídají obsahu tohoto posudku. Zatímco Ing. Bukovský za pravděpodobné ohnisko požáru označil dřevěnou skříň elektroměru za vchodovými dveřmi, členové HZS ohnisko požáru jednoznačně lokalizují na půdu a znalec Westfál připouští obě možnosti s tím, že nelze jednoznačně určit příčinu požáru. Pokud odvolací soud za této důkazní situace dospěl k závěru, že konkrétní příčina či místo vzniku požáru nebyly v řízení prokázány, nelze v jeho hodnocení důkazů spatřovat logický rozpor. Odvolací soud nepominul žádnou podstatnou skutečnost vyplývající z provedených důkazů; jeho skutkový závěr, z něhož při svém rozhodování vycházel, že na základě provedeného dokazování nebyla postavena najisto příčina požáru, vyplývá z důkazů provedených v řízení a nejde o situaci, že by soud při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné prokázané skutečnosti.
Správně pak vycházel z právního názoru, že důkazní břemeno o příčinách vzniku škody, jejíž náhrada je požadována, je na žalobkyni, a není-li prokázáno její tvrzení o tom, že vznik požáru způsobili žalovaní porušením právních povinností, stíhají ji nepříznivé následky z toho plynoucí. Protože nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, odvolací soud při právním posouzení věci nepochybil, když nárok žalobkyně na náhradu škody neshledal důvodným.
Dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. tak nejsou naplněny.
Nejvyšší soud proto v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dovolání zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, se řídí ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka sama žádnou právní otázku zásadního významu nevymezuje, namítá pouze, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku týkající se předpokladů odpovědnosti žalovaných za škodu, a to zejména ve vztahu k zjištění zavinění žalovaných. Nesprávnost právního posouzení odvozuje od jí deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení. Tato námitka tedy nemůže být otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustný.
Dovolací soud proto dovolání žalobce v rozsahu, v němž dovolání není přípustné, podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty před středníkem, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu