ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1989.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1989/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Martinou Koledovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovanému D. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 737, o 115.534,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 223/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2010, č. j. 21 Co 541/2009-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 1. 2010, č. j. 21 Co 541/2009-138, potvrdil rozsudek ze dne 24. 6. 2009, č. j. 14 C 223/2007-117, jímž Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady škody spočívající v nákladech opravy poškozeného vozidla ve výši 22.034,96 Kč bez DPH a v půjčovném náhradního vozidla ve výši 93.500,- Kč bez DPH, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalovaný za škodu způsobenou žalobci neodpovídá, neboť provedené důkazy nedokládají jednoznačně, že škodu na vozidle M. B., ve vlastnictví žalobce, k níž došlo dne 4. 3. 2007 v podzemních garážích obchodního domu K., způsobila L. G. při řízení vozidla ve vlastnictví žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz, na němž založil své rozhodnutí. Ačkoli žalobce důkaz fotografií odjezdové kamery navrhl, soud jej neprovedl vůbec, resp. pokud ano, nevyplývá to z žádného z protokolů o jednání. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 30 Cdo 3049/2007, a namítá, že v protokole musí být uvedeno, jakou listinou byl důkaz proveden. Formulace „..k důkazu sdělen obsah listin na č.l….“ totiž neodpovídá požadavkům občanského soudního řádu. Otázku způsobu protokolace provedení důkazu listinou považuje žalobce za otázku zásadního právního významu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že namítaná nesprávná protokolace ze strany soudu prvního stupně nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proto není pro absenci otázky zásadního právního významu přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Námitkami, jejichž obsahem jsou výhrady k nedostatkům v protokolaci před soudem prvního stupně, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž poukazuje na vady řízení, a tedy uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, ledaže by šlo o zásadní otázku při výkladu procesního práva. O takový případ se zde nejedná, neboť jde o individuální záležitost bez tzv. judikatorního přesahu do rozhodování obdobných věcí, která ostatně pro závěr soudů o důkazní nouzi žalobce neměla rozhodující význam. Dovolatel tím, že napadá závěr o neprokázání tvrzeného průběhu škodní události, namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, a ani v tomto směru se tedy nejedná o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tj. o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalovanému v dovolacím řízení za odměnu advokáta a za sepis vyjádření k dovolání, považovat za potřebné k účelnému bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu