ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2263.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2263/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 3/224, proti žalovanému Doc. MUDr. P. P., CSc. , o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 422/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. 35 Co 205/2009-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2009, č. j. 35 Co 205/2009-135, potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 2008, č. j. 5 C 422/2005-112, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu na zaplacení částky 30.200,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný jako znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na žádost soudu v trestním řízení vedeném proti žalobci sdělil dopisem ze dne 11. 2. 1997, že po zkušenostech mnoha znalců s osobou žalobce je jeho umístění v psychiatrickém zařízení za účelem řádného vyšetření a zpracování zadaného znaleckého posudku jednoznačně doporučováno, neboť jednorázové vyšetření žalobce ambulantní formou by opět zřejmě vyvolalo řadu žalobcových stížností na nedostatečné, neodborné a podjaté vyšetření. Poté, co soud nařídil k vyšetření duševního stavu žalobce jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu, vzal žalobce svůj návrh na pokračování v projednání trestní věci zpět a v řízení pokračováno nebylo. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že nárok žalobce na náhradu škody představující náklady, které vynaložil, aby nebyl umístěn do psychiatrického zařízení, újmu na psychickém zdraví žalobce a částku za očekávané odškodnění v rehabilitačním řízení, není důvodný, neboť žalovaný neporušil žádnou právní povinnost. O umístění žalobce v psychiatrickém zařízení rozhodl soud v řízení, v němž se žalobce nebyl ochoten podrobit psychiatrickému vyšetření, ač byl takový důkaz potřebný pro trestní řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, který spatřuje v tom, že se soudy nevypořádaly se všemi tvrzeními žalobce a nezabývaly se navrženými důkazy, a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za vady řízení považuje to, že rozhodnutí soudů vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, v důsledku čehož je právní posouzení nesprávné. Vytýká soudům obou stupňů, že v rozporu s §120 občanského soudního řádu vůbec nezjišťovaly okolnosti rozhodné pro posouzení věci a že neprovedly žalobcem navržené důkazy. Dovolatel má za to, že to byl žalovaný, kdo vyvolal protiprávní rozhodnutí soudu o ústavním vyšetření žalobce, jednalo se o jeho profesní pochybení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek v obou jeho stupních a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 23. 6. 2009, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolatel žádnou takovou právní otázku v dovolání neformuluje a ani z vylíčení dovolacího důvodu se nepodává.
Dovolatel namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Stejně tak k namítaným vadám řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že soudy postupovaly v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř., když nezjišťovaly okolnosti rozhodné pro posouzení věci, že neprovedly žalobcem navržené důkazy), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.), nejde-li o zásadní otázku při výkladu procesního práva; o takový případ se zde nejedná. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů nárok a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu