ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3080.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3080/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce ČEZ Distribuce, a.s. , IČO 27232425, se sídlem Děčín, Teplická 847/8, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 19, proti žalované M. M. , zastoupené Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem Vsetín, Horní náměstí 12, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 15/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2010, č.j. 11 Co 745/2009-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal úhrady za neoprávněný odběr elektřiny žalovanou ve výši 83.151,- Kč s příslušenstvím, která byla způsobena neoprávněnými zásahy do měřicího přístroje (elektroměru), což způsobilo, že elektroměr vykazoval chybu spotřeby ve prospěch žalované odběratelky.
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 10. 6. 2009, č.j. 20 C 15/2008-74, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 83.151,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 31. 8. 2006 byl elektroměr osazený v nemovitosti žalované zajištěn žalobcovými pracovníky z důvodu poškození umělohmotné plomby s podezřením na neoprávněnou manipulaci. Elektroměr byl zaslán akreditované laboratoři k přezkoušení. Znalecké posudky Ing. Horkela a Ing. Maryšky dospěly ke shodnému závěru, že s elektroměrem bylo neoprávněně manipulováno, že poškozená plastová plomba umožnila přístup k mechanismu elektroměru a že spodní strana horního kotouče měřicího sytému drhne o držák brzdicího magnetu, čímž je kotouč brzděn. Elektroměr tak nezaznamenával odběr elektrické energie nebo zaznamenával odběr nesprávně ke škodě žalobce, a to v důsledku neoprávněného zásahu. Soud odkázal na ustanovení §51 písm. f) body 1 a 3 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a dovodil objektivní odpovědnost žalované jako odběratele za škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektrické energie. Výši náhrady škody za neoprávněný odběr určil podle §14 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 51/2006 Sb. v návaznosti na poslední pravidelný odečet podle §14 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobci byla přiznána i náhrada nákladů spojených se zjišťováním neoprávněného odběru.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 2. 2010, č.j. 11 Co 745/2009-96, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se nejen se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, ale též s jeho právním posouzením věci podle zákona č. 458/200 Sb. a prováděcí vyhlášky k němu. Uzavřel, že měřicí zařízení v důsledku neoprávněného zásahu zaznamenávalo odběr nesprávně ke škodě žalobce, o čemž svědčí i nižší spotřeba elektrické energie ve vysokém tarifu, a zároveň bylo zjištěno porušení zajištění přístroje proti neoprávněné manipulaci – porušení levé plastové plomby, přičemž měřicí zařízení vykazovalo chybu spotřeby ve prospěch odběratele. Námitku žalované ohledně nesprávného vymezení období neoprávněného odběru elektrické energie, tj. od 10. 8. 2005 do 31. 8. 2006, shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť počátek doby neoprávněného odběru bylo třeba stanovit ke dni provedení posledního řádného odečtu elektřiny přímo zaměstnancem žalobce, a nikoli k datu 7. 8. 2006, kdy žalovaná sama k výzvě žalobce telefonicky nahlásila stav elektroměru.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, když řeší otázku, která je soudy rozhodování rozdílně, příp. odvolacím soudem vyřešená otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Zásadní význam spatřuje dovolatelka v otázce naplnění všech znaků neoprávněného odběru elektrické energie a jejich prokázání. Napadá skutkové závěry soudů, že v důsledku neoprávněného zásahu do elektroměru popsaného ve znaleckých posudcích došlo k jeho ovlivnění, a tudíž ke znemožnění zaznamenávání skutečné spotřeby elektrické energie. Namítá, že soudy nepřihlédly k závěrům Autorizovaného metrologického střediska ČEZ Měření, s.r.o, z nichž vyplývá, že měřidlo zaznamenává spotřebu elektrické energie správně. Tvrdí, že k neoprávněnému zásahu mělo dojít až po přezkoušení autorizovaným metrologickým střediskem, tj. v období po 1. 9. 2006, kdy elektroměr byl v držení žalované. Proti závěru odvolacího soudu ohledně nesprávnosti měření odběru dovolatelka argumentuje tím, že pokles odběru elektrické energie se projevil pouze ve vysokém tarifu a nikoli v nízkém, což nebylo způsobeno poškozením elektroměru, nýbrž vadnou funkcí spínacích hodin, které pracovník dodavatele vyměnil za nové. Namítá též nesprávnost stanovení počátku období neoprávněného odběru, samotný výpočet výše náhrady škody a nedostatečné znalecké zjišťování ohledně porušení měřicího zařízení. Navrhuje, aby dovolací soud shledal dovolání přípustným, odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a následně rozhodl o jejich zrušení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané věci, se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žádná z námitek v dovolání není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Ačkoliv v dovolání je výslovně uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí se skutkovým stavem, jak byl v projednávané věci zjištěn a z nějž soudy obou stupňů vycházely. Dovolatelka v podstatě brojí proti skutkovému zjištění příčin poškození elektroměru a nesprávného měření spotřeby elektrické energie a stanovení rozsahu neoprávněně odebrané energie. Námitky proti skutkovým zjištěním již z povahy věci nemohou založit přípustnost dovolání podmíněnou zásadním právním významem napadeného rozhodnutí.
Pokud odvolací soud za dobu posledního pravidelného odečtu spotřeby elektřiny ve smyslu §14 odst. 3 vyhlášky č. 51/2006 Sb. považoval odečet provedený zaměstnanci žalobce dne 10. 8. 2005 a nikoli odečet provedený a telefonicky nahlášený žalovanou 7. 8. 2006, jde o postup odpovídající znění i smyslu právní úpravy, který odvolací soud přesvědčivě zdůvodnil a dovolací soud nemá důvod tento závěr považovat za nesprávný. Ostatně ustanovení §78 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb. výslovně stanoví, že pravidelné odečty měřicím zařízením naměřených hodnot provádí držitel licence (dodavatel).
Námitka dovolatelky, že v řízení měl být přibrán soudní znalec, který měl být vyslechnut a žalobkyni mělo být umožněno klást mu otázky, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť je jí vytýkána vada řízení [dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], která však nepřestavuje dosud neřešenou nebo spornou otázku interpretace procesních norem, a není tedy rovněž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V obecné rovině lze podotknout, že rozsah dokazování určuje soud a je přípustné provést důkaz i posudkem vypracovaným mimo řízení soudem neustanoveným znalcem.
Jelikož ze shora vyložených důvodů nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu