ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3095.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3095/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) M. V. a b) N. V. , obou zastoupených JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203, proti žalovanému F. B. , zastoupenému JUDr. Vlastimilem Staňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 21a, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 45/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 35 Co 672/2008-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku ze dne 10. 11. 2009, č. j. 35 Co 672/2008-228, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 5. 2008, č. j. 12 C 45/2005-78, ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 6.480,- Kč a v zamítavém výroku, změnil jej v části vyhovujícího výroku tak, že žaloba na zaplacení 370,- Kč se zamítá, a zrušil jej ve vyhovujícím výroku o úroku z prodlení a o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl o žalobě, jejímž předmětem zůstal pouze úrok z prodlení, a o náhradě nákladů řízení rozsudkem ze dne 6. 4. 2010, č. j. 12 C 45/2005-254, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 19. 5. 2011, č. j. 12 C 45/2005-295, a usnesením ze dne 14. 7. 2011, č. j. 12 C 45/2005-300, jenž byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 11. 2011, č. j. 35 Co 277/2010-337, částečně změněn a částečně potvrzen. Tento rozsudek odvolacího soudu žádný z účastníků řízení dovoláním nenapadl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; podle §243c odst. 2 o.s.ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů.
Žalovaný dovoláním napadá v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 11. 2009, č. j. 35 Co 672/2008-228, aniž rozlišil, že odvolací soud částečně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 43.150,- Kč a změnil jej ve vyhovujícím výroku téhož soudu tak, že se zamítá žaloba na zaplacení dalších 370,- Kč; k dovolání proti této části rozsudku není žalovaný subjektivně legitimován, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že jej může podat jen ta strana (účastník řízení), jíž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě, jíž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Odvolací soud potvrzením části zamítavého výroku a změnou části přísudečného výroku nevyhověl odvolání žalobců a tím, že v tomto rozsahu byl žalobní požadavek na uložení povinnosti žalovanému zamítnut, nevznikla mu újma odstranitelná zrušením této části rozhodnutí; dovolání je proto v tomto rozsahu podáno neoprávněnou osobou.
Ve zbývajícím rozsahu dovolacímu přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit žalobcům 6.480,- Kč, jde o částku nižší, než činí zákonný limit. Na tom nic nemůže změnit ani nesprávné poučení o možnosti podat dovolání, resp. rozpor v poučení při vyhlášení rozhodnutí a v rozsudku odvolacího soudu, neboť tím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř, aniž se mohl zabývat věcným obsahem uplatněných námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobcům v této fázi řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2012
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu