ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3546.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3546/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) M. K. , b) M. K. a c) J. K. , všech zastoupených JUDr. et. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 1, proti žalovanému LOTOS-Sdružení na pomoc v péči o postižené Alzheimerovou chorobou, občanskému sdružení, se sídlem v Choceradech, Ostředek 1, IČO 68405154, o zaplacení 655.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 124/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č. j. 31 Co 364/2010-177, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2010, č. j. 31 Co 364/2010-177, a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 6. 2009, č. j. 10 C 135/2008-104, se zrušují , a věc se vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Poté, co Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2010, č. j. 31 Co 562/2009-136, zrušil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 6. 2009, č. j. 10 C 135/2008-104, a vrátil mu věc k dalšímu řízení, rozhodl Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 5. 5. 2010, č. j. 10 C 124/2008-164, tak, že řízení zastavil a rozhodl náhradě jeho nákladů. Dospěl k závěru, že v řízení o náhradu újmy pozůstalých po M. K., která zemřela v důsledku zanedbání povinnosti žalovaného jako provozovatele zařízení, ve kterém byla zemřelá pro onemocnění těžkou demencí Alzheimerova typu na základě smlouvy umístěna, nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci, neboť žalovaný ke dni 31. 12. 2008 (po zahájení řízení) zanikl bez právního nástupce (§104 odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §107 odst. 3 a 5 o.s.ř.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2010, č. j. 31 Co 364/2010-177, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalované občanské sdružení zaniklo ke dni 31. 12. 2008 dobrovolným rozpuštěním podle §12 odst. 1 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále též jen „zákon o sdružování“), bez nástupce, aniž proběhla jeho likvidace, když příslušnému ministerstvu sdělilo, že nemá žádný majetek. Stejně tak nebyly zjištěny skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Označují-li žalobci za právního nástupce společnost SANATORIUM LOTOS s.r.o., IČO 27432050, která rovněž poskytuje sociální služby ve stejném objektu, je personálně propojena se zaniklým občanským sdružením a má obdobné označení, podle odvolacího soudu z uvedených skutečností právní nástupnictví nevyplývá.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž namítají, že se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly jejich návrhy na doplnění dokazování, kterými by byl osvědčen přechod práv a závazků zaniklého občanského sdružení na společnost SANATORIUM LOTOS s.r.o. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2004, č. j. 28 Cdo 1373/2004, dovolatelé usuzují na porušení ústavního pořádku, neboť soudy aktivně nezjišťovaly procesní nástupnictví po zaniklém občanském sdružení ani nepovažovaly za nutné provést důkazy předložené žalobci, ačkoli společnost SANATORIUM LOTOS s.r.o. převzala podle §107 odst. 3 o.s.ř. práva a povinnosti, o něž v řízení jde, a povaha věci umožňuje v řízení pokračovat. Uvedená společnost totiž pokračuje v provozování sociálních služeb v původních prostorách, s původními léčebnými pomůckami, vybavením, personálem a klienty. Na svých webových stránkách uvádí počátek poskytování sociálních služeb od roku 2001 a má totožný statutární orgán. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že soudy nižších stupňů postupovaly přehnaně formalisticky a odepřely jim právo na spravedlivý proces. Proto navrhli, aby dovolací soud napadená rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o.s.ř., je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a je i důvodné.
Podle §107 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1, věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5, věta první).
V řešeném případě došlo v průběhu řízení před soudem prvního stupně v době před 10. 12. 2007 ke zrušení žalovaného občanského sdružení formou dobrovolného rozpuštění podle §12 odst. 1 písm. a) zákona o sdružování. K 31. 12. 2008 pak došlo k výmazu z registru Ministerstva vnitra ČR na základě oznámení, přičemž s ohledem na nemajetnost občanského sdružení bylo podle sdělení občanského sdružení upuštěno od likvidace.
Pro ukončení činnosti občanského sdružení – stejně jako u jiných právnických osob – je zásadou jejich dvoufázovost (zrušení a zánik). Podle §12 odst. 2 zákona o sdružování ve znění do 31. 12. 2011 platilo, že sdružení zaniká dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jiným sdružením nebo pravomocným rozhodnutím ministerstva o jeho rozpuštění. Podle §13 odst. 2 zákona o sdružování se při zániku provede majetkové vypořádání. Uplatňuje se tak princip, že jestliže celé jmění zanikající právnické osoby nenabývá právní nástupce anebo jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak, je třeba před zánikem právnické osoby provést její likvidaci (srovnej §20a odst. 3 obč. zák.). Uvedený princip vyplývá ze zásad soukromého práva, zejména ze zásady ochrany nabytých práv a ochrany práv třetích osob; účelem likvidace právnické osoby je totiž nejen vypořádání majetkových vztahů mezi osobami, tvořícími osobní substrát právnické osoby, ale i ochrana věřitelů právnické osoby, resp. i jiných osob, jejichž majetkových práv se zánik právnické osoby dotýká (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 985/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1614, C. H. Beck).
Podle §20a odst. 3 obč. zák. před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle §20a odst. 4 obč. zák. ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.
Zákon o sdružování neobsahuje zvláštní úpravu majetkového vypořádání v souvislosti se zánikem sdružení, proto se likvidace občanského sdružení řídí přiměřeně ustanoveními §70 až 75b obch. zák.
V uvedeném případě dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že s ohledem na zánik žalovaného občanského sdružení bez právního nástupce došlo v řízení k překážce bránící rozhodnutí ve věci (§107 odst. 5 věta první o.s.ř.). Spokojily se se sdělením zástupkyně žalovaného a dotčených orgánů, že žalovaný zanikl a ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Nelze však přehlédnout, že právnická osoba neztratí způsobilost účastnit se řízení pouhým zrušením (tím vstoupí podle přiměřeného použití obchodního zákoníku pouze „do likvidace“), nýbrž až jejím zánikem, který po majetkovém vypořádání následuje. Rozhodnutí příslušného orgánu občanského sdružení o dobrovolném rozpuštění bez právního nástupce a oznámení tohoto rozhodnutí příslušnému ministerstvu nemají sama o sobě za následek okamžitý zánik způsobilosti sdružení být subjektem práv a povinností a tím ani zánik způsobilosti být účastníkem občanskoprávního řízení (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2000, sp. zn. 20 Co 585/98, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, číslo 11, ročník 2001, s. 384).
Jestliže se soudy nižších stupňů nezabývaly tím, zda v případě žalovaného občanského sdružení již byl řádně ukončen proces likvidace (v jehož rámci zejména mají být známí věřitelé informováni o vstupu žalovaného do likvidace, ostatní věřitelé mají příležitost přihlásit své pohledávky a případně mají právo na podíl na likvidačním zůstatku), který je nezbytný k řádnému zániku občanského sdružení, nelze jednoznačně dospět k závěru, že žalované občanské sdružení skutečně zaniklo. Jednostranné prohlášení žalovaného (Ministerstvu vnitra ČR), že veškeré jeho záležitosti byly vypořádány a že nemá žádný majetek, nepostačuje pro závěr o zániku občanského sdružení. Rovněž následný výmaz občanského sdružení z registru Ministerstva vnitra ČR, který má pouze deklaratorní charakter, není pro závěr o zániku občanského sdružení (a tím i pro ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení) rozhodný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 1114/2006).
Jestliže soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že žalované občanské sdružení zaniklo bez právního nástupce, aniž měly dostatek podkladů pro závěr, že proběhl řádně proces jeho likvidace jako nutný předpoklad pro zánik žalovaného, jsou jejich závěry vycházející z nedostatečně zjištěného skutkového stavu neúplné, a proto nesprávné, respektive předčasné.
Za důvodnou však nelze považovat dovolací námitku ohledně přechodu povinnosti, o níž v řízení jde, na společnost SANATORIUM LOTOS s.r.o. Je-li občanské sdružení zrušeno dobrovolným rozpuštěním, děje se tak bez právního nástupce, neboť není subjekt, na který přechází práva a povinnosti podle hmotného práva (srovnej 12 odst. 1 zákona o sdružování, nebo Černý, P. Zákon o sdružování občanů. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 139). Žalobci ostatně dovozují převzetí předmětné hmotněprávní povinnosti pouze z objektivních skutečností a vnějších znaků (obsah webových stránek, provozovaná činnost v provozovně původního žalovaného, totožnost osoby ve vedení obou subjektů aj.), nikoli de iure. Za této situace nelze bez dalšího dovodit, že by společnost SANATORIUM LOTOS s.r.o. byla procesním nástupcem občanského sdružení LOTOS-Sdružení na pomoc v péči o postižené Alzheimerovou chorobou, jestliže není možno doložit, že by převzala povinnost podle hmotného práva, o níž v řízení jde.
Ze všech uvedených důvodů je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu