ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3629.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3629/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. Z. , zastoupeného Mgr. Milošem Škamradou, advokátem se sídlem Mikulov, Gagarinova 9, proti žalovanému Z. K. , o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 533/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 44 Co 242/2010-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 2. 2010, č.j. 11 C 533/2009-26, byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 294/2004 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Tvrzeným důvodem obnovy mělo být zpochybnění znaleckého dokazování na základě publikace Jiřího Škabrady a stavebního řádu z roku 1932, přičemž o publikaci žalobce nevěděl, dozvěděl se o ní až po nabytí právní moci rozsudku ve věci, jejíž obnovy se domáhá. Soud poukázal na skutečnost, že předmětná publikace byla uvedena v podkladech pro znalecký posudek QUALIFORM, a.s., vypracovaný dne 31. 7. 2006, který byl žalobci doručen dne 28. 8. 2006. Žalobce tak měl možnost prostudovat posudek, jeho podklady a pro odstranění tvrzených nesprávností posudku měl možnost klást znalcům otázky při jejich výslechu u jednání soudu dne 13. 12. 2006. Soud neshledal naplnění důvodů pro obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 1. 2011, č.j. 44 Co 242/2010-44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobcem tvrzený důvod obnovy spočívající v nesprávnosti závěrů znaleckých posudků, na nichž bylo původní rozhodnutí ve věci postaveno, a rozpor těchto posudků s jinými odbornými závěry publikovanými v literatuře, zejména v publikaci prof. Jiřího Škabrady Konstrukce historických staveb z roku 2000, nemůže být skutečností, na jejímž základě je obnova řízení přípustná. Žalobce o této publikaci věděl v době původního řízení, neboť znalec sám na tuto publikaci jako zdroj svého odborného pohledu na řešenou problematiku odkazoval. Nový znalecký posudek, vypracovaný při „respektování“ odborných závěrů publikovaných v uvedené literatuře, nemůže být podle odvolacího soudu oním důkazem, který má zvrátit původní skutkové závěry, a být tak důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel má za to, že navrhovaným důkazem má byt zpochybněna věrohodnost důkazu – revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu QUALIFORM, a.s. Tvrdí, že rozpor mezi revizním posudkem a odbornými informacemi obsaženými v uvedené odborné publikaci nemohl být v průběhu původního řízení odhalen. Vzhledem k těmto závěrům je zpochybněna věrohodnost znaleckých posudků provedených v původním řízení, na nichž spočívalo rozhodnutí soudů. Domnívá se, že u tvrzených skutečností a navržených důkazů jde o skutečnosti a důkazy předvídané v ustanovení §228 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a obnova řízení měla být povolena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.
Podle ustanovení §238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení §237 platí obdobně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že skutečnosti a důkazy mohou být důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník řízení, který obnovu navrhuje, nemohl bez své viny (protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít v původním řízení, ačkoliv v době původního řízení existovaly, a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové, a jestliže se jeví pravděpodobným, že nové skutečnosti nebo důkazy mohou přivodit pro tohoto účastníka příznivější rozhodnutí ve věci, ať již samy o sobě či ve spojení s již známými skutečnostmi nebo důkazy (srov. například rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. července 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod č. 31/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nemůže-li účastník řízení uplatnit určitou skutečnost jako důvod obnovy řízení, protože ji ze své viny neuplatnil v původním řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 1953, sp. zn. 10 Co 311/53, uveřejněné pod č. 72/1954 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěr odvolacího soudu, že nový listinný důkaz – znalecký posudek, zpracovaný při „respektování“ odborných závěrů publikovaných v žalobcem označené literatuře, která mu byla v předchozím řízení známa a kterou bez své viny v původním řízení neuplatnil, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je v souladu s právní úpravou obnovy řízení i ustálenou judikaturou.
Jelikož dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu