ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3650.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3650/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce T. T. , zastoupeného Mgr. Petrem Fouskem, advokátem, se sídlem Bělá pod Bezdězem, Masarykovo náměstí 83, proti žalovanému Libereckému kraji , IČO 708 91 508, se sídlem Liberec, U Jezu 642/2a, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 471 16 617 , se sídlem Praha 1, Templová 747, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 16 C 166/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. května 2011, č. j. 36 Co 460/2010-208, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 5. 2011, č. j. 36 Co 460/2010-208, se ve výroku, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně částky 671.200,- Kč a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno, a v závislých výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 27. 8. 2010, č.j. 16 C 166/2007-178, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 700.000,- Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s vyšetřením žlučníku a slinivky břišní v Nemocnici s poliklinikou v České Lípě, před nímž nebyl poučen o možných negativních následcích a nebyl od něj ani vyžádán tzv. informovaný souhlas. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a nadto shledal nárok promlčeným; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 5. 2011, č.j. 36 Co 460/2010-208, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 28.800,- Kč, ohledně 671.200,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stran nároku na bolestné ve výši 28.800,- Kč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Ohledně zbytku nároku uzavřel, že nebyla dána věcná příslušnost okresního soudu k rozhodování v prvním stupni. Žalobce totiž v průběhu odvolacího řízení jasně vyjádřil, že uplatněný nárok odvozený z toho, že mu byl proveden lékařský zákrok, aniž byl od něj předem vyžádán tzv. informovaný souhlas, považuje za neoprávněný zásah do práva fyzické osoby na ochranu osobnosti. Jelikož podle ustanovení §9 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou k rozhodování ve věcech občanskoprávní ochrany osobnosti v prvním stupni příslušné krajské soudy, odvolací soud v této části rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení – věcné příslušnosti.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 671.200,- Kč, zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že soud nesprávně aplikoval předpisy procesního práva. Vytýká odvolacímu soudu, že poté co dospěl k závěru o nedostatku věcné příslušnosti okresního soudu k rozhodování v dané věci, rozhodnutí soudu prvního stupně v odpovídajícím rozsahu zrušil a řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, ačkoliv měl v souladu s ustanovením §219a odst. 1 a §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodnutí zrušit a věc postoupit soudu věcně příslušnému. Dovoláním dotčený výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolatel rovněž považuje za nepřezkoumatelný, neurčitý a nesrozumitelný, neboť odvolací soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, zejména neuvedl, o která zákonná ustanovení opírá svůj závěr, a také není dostatečně zřejmé, které řízení se zastavuje. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, tento rozsudek zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodné.
Podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) první části věty o. s. ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je v posuzovaném případě dána, neboť výrok, jímž bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), i když je součástí rozhodnutí ve věci samé, pro nějž je stanovena forma rozsudku, a odvolací soud postupoval v rozporu se zákonnými ustanoveními upravujícími občanské soudní řízení.
Podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zruší odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Postup odvolacího soudu, zrušuje-li rozhodnutí soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 o. s. ř., je upraven ustanovením §221 odst. 1 o. s. ř. Výčet těchto způsobů rozhodnutí je taxativní a odvolací soud není oprávněn zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by přijal některé z opatření uvedených v §221 odst. 1 o. s. ř. Jak bude odvolací soud postupovat a které z opatření přijme, přitom nezáleží na jeho volné úvaze, ale na tom, z jakého důvodu zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1780).
Podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušuje-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu, že ve věci samé rozhodoval věcně nepříslušný soud, postoupí současně věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu. Nemůže-li odvolací soud postupovat podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (věcná příslušnost vrchního nebo Nejvyššího soudu, věc správního soudnictví, spor o věcnou příslušnost dle §104c o. s. ř.), vrátí věc soudu prvního stupně se závazným právním názorem stran dalšího postupu při řešení věcné příslušnosti.
Jestliže tedy odvolací soud v projednávané věci rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení 671.200,- Kč, zrušil a řízení pro nedostatek podmínky zastavil proto, že v prvním stupni rozhodoval okresní soud, ač byl dle §9 odst. 2 písm. a) o. s. ř. k rozhodování příslušný krajský soud, je jeho rozhodnutí, jak vyplývá ze shora uvedeného, v napadeném rozsahu nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.)
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu