ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3730.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3730/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. Š. , zastoupeného Mgr. Petrem Holým, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 37, proti žalované Mgr. V. P. , o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 51/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2011, č.j. 15 Co 116/2011-138, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2011, č.j. 15 Co 116/2011-138, se odmítá .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2010, č.j. 26 C 51/2008-127, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2010, č.j. 26 C 51/2008-127, byl odmítnut návrh na obnovu řízení podaný u soudu dne 3. 9. 2010, doplněný dne 20. 9. 2010 a dne 29. 11. 2010, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud podání odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že žalobce podání na výzvu soudu řádně nedoplnil tak, aby bylo srozumitelné, a aby bylo zřejmé, že návrh na obnovu řízení byl podán včas.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2011, č.j. 15 Co 116/2011-138, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud posoudil návrh na obnovu řízení, ve kterém je citováno ustanovení §228 o. s. ř., a jako nové důkazy a skutečnosti jsou uváděny výtky proti postupu soudu prvního stupně a proti jeho hodnocení důkazů v původním řízení, jakož i námitky směřující proti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal podání žalobce nesrozumitelným; nebylo z něj též zřejmé, že návrh byl podán včas. Ztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, který podání odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 o. s. ř. Shledává v řízení vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání odůvodňuje též nesprávným právním posouzením věci. Dovolatel se domnívá, že postupem soudu mu byla odepřena možnost uplatnit svá práva soudní cestou, když oba soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §42 odst. 4, resp. §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Tvrdí, že podání obsahovalo již od samého počátku formální náležitosti, a proto postup podle §43 odst. 2 o. s. ř. byl nepřípustný, neboť se nejednalo o nesrozumitelné podání. V postupu soudů shledává porušení práva na spravedlivý proces; nesprávným procesním postupem byl též zkrácen v právu na soudní ochranu. Má za to, že soudy měly jeho návrh meritorně projednat a nikoli jej odmítnout pro nedostatek formálních náležitostí. Pokud soud požadoval doplnit tvrzení a důkazní návrhy, měl tak učinit v rámci přípravy řízení. Navrhuje, aby obě napadená rozhodnutí byla zrušena, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75 a 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§78d). Ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně (§239 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žaloba na obnovu řízení je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o mimořádném opravném prostředku. Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §233 odst. 1 o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §233 o. s. ř. V dané věci žalobce v žalobě uvedl, že se „domnívá, že jeho návrh byl podán včas (ve lhůtě 3 let od skončení napadeného řízení) a důvodně“. Tento údaj, bez uvedení dalších skutkových okolností, není sám o sobě postačující pro závěr o včasnosti žaloby. Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je proto správný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010).
Návrh na obnovu řízení musí obsahovat i důvod obnovy, tj. po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) vylíčení těch okolností, z nichž bude nepochybné, který z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení a posoudit, zda tento zákonný důvod je v konkrétním případě naplněn; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení stanoven, jak to v podání učinil žalobce. I z tohoto důvodu žaloba na obnovu řízení trpí vadou, jež brání pokračování v řízení.
Jelikož usnesení odvolacího soudu je v souladu s procesním právem a judikatorními závěry, dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. K tvrzeným vadám řízení s ohledem na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud nepřihlížel.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o. s. ř.). Za situace, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod č. 47). Jelikož usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2010, č.j. 26 C 51/2008-127, proti němuž dovolání také výslovně směřuje, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu