ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3847.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3847/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce B. V. , proti žalovanému městu Čáslav, se sídlem úřadu Čáslav , Jana Žižky z Trocnova 1, o 1.878,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9 C 206/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č.j. 24 Co 253/2007-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 9. 6. 2006, č.j. 9 C 206/2004-61, rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2007, č.j. 24 Co 253/2007-92, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce – nezastoupen advokátem – podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2007, č.j. 9 C 206/2004-98, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2007, č.j. 24 Co 505/2007-103.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, jak byl ostatně dovolatel odvolacím soudem správně poučen. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu