ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3914.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3914/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově – Městě, Široká 3/590, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, IČO 24341, a žalovaným označeným jako 2) Fakultní nemocnice s poliklinikou Ostrava-Poruba , se sídlem v Ostravě, 17. listopadu 1790/5, IČO 843989, a 3) Integrovaná záchranná služba Severomoravského kraje , se sídlem v Opavě, RZS Hlučín, o zaplacení 10.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 196/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2007, č. j. 35 Co 487/2007-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2007, č. j. 35 Co 487/2007-65, potvrdil usnesení ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 C 196/2005-55, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl žalobu ze dne 21. 8. 2005 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že neobsahuje-li žaloba, doplněná k výzvě soudu dne 10. 4. 2007, skutková tvrzení, jimiž by byla objasněna zejména výše požadovaného nároku, který má být tvořen jak majetkovou tak i nemajetkovou újmou, a z podání nevyplývá ani to, v jakém poměru mají být žalovaní žalobkyni zavázáni (první a druhý žalovaný mají být zavázáni společně a nerozdílně a třetí žalovaný samostatně), je žaloba neprojednatelná. Žalobkyně, přestože byla soudem prvního stupně vyzvána postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř. k jednoznačnému vymezení skutku, který má být předmětem řízení, dále aby uvedla skutečnosti svědčící o nerozlučném společenství žalovaných, odůvodnila výši požadovaného odškodnění ve výši 10.000.000,- Kč a upřesnila žalobce, když žalobní petit směřuje vůči více účastníkům na jejich straně. Žalobkyně pouze uvedla, že lékaři druhého a třetího žalovaného nepostupovali řádně při záchraně života jejího syna, který na následky dopravní nehody dne 23. 8. 2003 zemřel. V důsledku jeho smrti utrpěla žalobkyně citovou újmu, byla na něj odkázána i hmotně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž namítá, že pro doplnění žaloby jí byla ustanovena advokátka JUDr. A. B., za jejíž pochybení při zpracování vyjádření by však neměla být trestána sama žalobkyně. Soud komunikoval pouze s advokátkou, aniž by byla o odmítnutí žaloby informována rovněž žalobkyně. Navrhla proto, aby jí byl pro doplnění žaloby ustanoven jiný advokát. V neposlední řadě vznesla námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně. Dovolatelka následně dovolání doplnila o námitku, že bylo porušeno její právo na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod, jestliže způsob, kterým odstranila vady žaloby podle §43 o.s.ř., soudy nepovažovaly s ohledem na absenci jejího právního vzdělání za dostatečný. U věcně i procesně komplikovaných žalob má soud k odstraňování vad přistupovat pečlivě a vstřícně, nikoli formalisticky, jako to činil v řešeném případě. Pokud se soud domníval, že žaloba ani po jejím doplnění není projednatelná, měl přistoupit k přípravě jednání podle §114c o.s.ř. Navrhla proto, aby dovolací soud napadená usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., je zjevně bezdůvodné.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §242 odst. 4 o.s.ř. účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu.
Podle této procesní úpravy může dovolatel doplnit dovolání o chybějící náležitosti nebo změnit vymezení dovolacích důvodů včetně rozsahu, v němž rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí podmínka povinného zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a požádá-li ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců, v níž je možno dovolání doplnit či změnit, znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.).
V posuzované věci podala žalobkyně dne 27. 12. 2007 vlastnoručně sepsané včasné dovolání, v němž vytýkala soudu prvního stupně, že jí osobně nedoručil usnesení o odmítnutí žaloby a spokojil se pouze s jeho doručením ustanovené advokátce, čímž jí mělo být bráněno v přístupu k soudu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2009, č. j. 10 C 196/2005-137, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2009 (uplynutím patnáctidenní odvolací lhůty od řádného doručení), byla žalobkyni pro dovolací řízení ustanovena zástupkyně Mgr. Romana Mrózková, advokátka se sídlem v Havířově – Městě, Široká 3/590. Od právní moci tohoto rozhodnutí počala ze zákona běžet dvouměsíční lhůta k doplnění či změně dovolání, jejíž poslední den připadl na 1. 3. 2010 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalobkyně, které bylo projednatelné (v době jeho podání nebyla jen splněna podmínka povinného zastoupení), nebylo ustanovenou zástupkyní v zákonné lhůtě doplněno, resp. bylo-li doplněno o další dovolací důvody až dne 4. 3. 2010, tj. po uplynutí zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), nelze k obsahu tohoto podání přihlížet.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobkyně podané v zákonné lhůtě obsahuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zabýval se dovolací soud důvodností pouze této námitky.
Námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nepředstavuje uplatnitelný dovolací důvod, nýbrž je pojmově důvodem, s nímž zákon spojuje možnost podat žalobu pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. V ustálené soudní praxi ani v právnické literatuře pak není pochyb o tom, že usnesení, jímž je účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil, se doručuje pouze zástupci, je-li účastník zastoupen, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1865/98, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 37/2001, či Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I.. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2009, str. 343 bod 2). Je-li usnesení odvolacího soudu v dané věci v souladu s tímto závěrem, pak dovolání, v němž dovolatelka poukazuje pouze na skutečnost, že jí nebylo doručeno usnesení o odmítnutí žaloby a soud komunikoval místo ní s advokátkou, aniž by věcnou správnost rozhodnutí jiným způsobem zpochybňovala, je dovoláním zjevně bezdůvodným, a dovolací soud je proto odmítl podle §243b odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu