ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4336.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 4336/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. K. , proti žalované: Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, IČO: 60193336, o náhradu škody, o námitce podjatosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 46/2011, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2011, č. j. 9 Co 503/2011-43, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 10. 2011, č. j. 9 Co 503/2011-43, potvrdil usnesení ze dne 27. 6. 2011, č. j. 9 C 46/2011-12, jímž Okresní soud v Litoměřicích neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o náhradu škody a povinnost odstranit a postavit dům.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce tzv. blanketní dovolání a navrhl, aby mu soud prvního stupně ustanovil právního zástupce a osvobodil jej od soudních poplatků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce z řad advokátů. Do výčtu rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné, nelze takové rozhodnutí přiřadit.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, protože usnesení soudu prvního stupně, jež bylo odvolacím soudem potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé. Za věc samu se pokládá nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto – §79 odst. 1 o. s. ř. Usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů neřeší věc samu (vymezenou návrhem na zahájení řízení, resp. žalobou).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení v konečném rozhodnutí (§243c, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu