ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4450.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4450/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. Pavla Vlčka , insolvenčního správce úpadce L. M., proti žalované JUDr. Janě Fojtové , soudní exekutorce Exekutorského úřadu v Pelhřimově, Pelhřimov, Pražská 1156, zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, o 9.457.991,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 281/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 4. 2010, č. j. 15 Co 226/2010-396, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody na žalované, která jako soudní exekutorka nesprávně postupovala, když předmětem exekuce se staly věci, které žalobce nezbytně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 19. 11. 2009, č. j. 4 C 281/2007-352, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. 2. 2010, č. j. 4 C 281/2007-381, zamítl žalobu na zaplacení celkové částky 9.457.991,- Kč (sestávající z 490.035,- Kč za neuskutečněné prodeje, 822.038,50 Kč za nevyplacené dotace, 1.005.810,50 Kč za neuhrazené závazky, 824.033,50 Kč za uvedení pozemku do původního stavu a 5.000.000,- Kč na pořízení strojního vybavení k podnikatelské činnosti) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 22. 5. 2008, č. j. 4 C 281/2007-174, jímž byla žaloba zamítnuta, byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze závěrů odvolacího soudu v jeho zrušujícím rozhodnutí, že soupis a dražba movitých věcí byla provedena zaměstnancem žalované soudní exekutorky P. P., který nebyl oprávněn k provedení těchto úkonů v rámci exekuce prodejem movitých věcí, což představuje nesprávný postup soudního exekutora zakládající odpovědnost za škodu podle §32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Dále soud posuzoval, zda bylo porušeno ustanovení §322 odst. 3 o. s. ř., a vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 4. 2005, č. j. 3 Nc 1253/2005-7, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2005, byla vůči žalobci nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.352.769,- Kč, provedením exekuce byla jako soudní exekutor pověřena žalovaná. Exekučním příkazem ze dne 28. 9. 2005 byl nařízen prodej movitých věcí, které byly sepsány (šlo o 12 zemědělských strojů, které byly ponechány povinnému z důvodu zachování chodu firmy v minimálním možném rozsahu) a část z nich (traktor Zetor, žací stroj, rozmetadlo, shrnovalo píce, postřikovač a obraceč) byla dne 31. 5. 2006 prodána v dražbě. Traktor Valmet, secí kombinaci pluhu Gasner a kypřič prodal žalobce 6. 9. 2005 firmě Viva leasing a následně si tyto stroje od ní pronajal na základě leasingových smluv. Vzhledem k neplnění leasingových splátek došlo k 31. 3. 2006 k výpovědi všech leasingových smluv. Soud dospěl k závěru, že se žalovaná dopustila nesprávného postupu, jestliže soupis a dražbu prováděl její zaměstnanec P. P., k porušení ust. §322 odst. 3 o. s. ř. však nedošlo. Soupis a prodej movitých věcí, byť nebyly provedeny v souladu se zákonem, nebyly v příčinné souvislosti s tím, že žalobce již nemohl podnikat v zemědělské výrobě, a vznikla mu tak škoda. Je zcela nepochybné, že již před soupisem věcí měl žalobce několikamilionové dluhy a byl ve velmi špatné finanční situaci. Rozhodující skutečností, pro kterou žalobce ukončil svou zemědělskou činnost, nebylo odebrání a dražba předmětných zemědělských strojů, ale právě prodej základní zemědělské techniky společnosti Viva leasing; pokud by dostál leasingovým splátkám, tuto zemědělskou techniku by měl k dispozici a mohl by hospodařit. Příčinnou souvislost neshledal ani v tom, že soubor movitých věcí byl prodán za nižší cenu, než je uvedena ve znaleckém posudku, neboť cena, za kterou byly movité věci skutečně prodány, představuje jejich cenu tržní a o tuto exekučně vymoženou částku byly sníženy dluhy žalobce, takže k žádné újmě v jeho majetkovém stavu nedošlo. Ustanovení §322 o. s. ř. nemůže chránit všechny věci povinného před neúměrnými dopady exekuce, ale pouze ty, které nezbytně potřebuje ke své podnikatelské činnost, jež mu má být umožněna pouze v minimálním rozsahu, a nikoliv že mu má zůstat celý rozsah podnikání.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č. j. 15 Co 226/2010-396, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 5.000.000,- Kč potvrdil, ve zbývající části rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku na náhradu za věci exekučně zabavené v částce 5.000.000,- Kč, neboť škoda na věci vzniká v okamžiku její ztráty a podle §443 obč. zák. výše škody na věci je dána výší ceny ztracené věci v době ztráty, což v daném případě činí částku 270.000,- Kč, za níž byly exekučně odebrané věci vydraženy. Jelikož částka vymožená v rámci exekuce slouží na úhradu dluhu žalobce, nelze dovodit vznik újmy na jeho majetkové podstatě. Z hlediska §322 odst. 3 o. s. ř. nemůže obstát požadavek žalobce, aby v rámci výkonu rozhodnutí mu byla zajištěna zemědělská technika potřebná pro kompletní obdělávání půdy, nýbrž stačí ponechání těch věcí, které jsou nezbytně potřeba k výkonu podnikatelské činnosti, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že k porušení uvedeného ustanovení v daném případě nedošlo. Ohledně částky 5.000.000,- Kč, požadované na náhradě za vydražené movité věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje v otázce 1) zda v průběhu výkonu rozhodnutí se může měnit rozsah věcí ve vlastnictví podnikatele, které tento nezbytně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti, zejména v souvislosti se zaměřením jeho podnikatelské činnosti, 2) zda lze cenu věcí dosaženou dražbou v rámci provedené exekuce považovat vždy za cenu obvyklou ve smyslu §443 obč. zák., a 3) zda může výše škody v konkrétních případech odpovídat výši prostředků nutných k pořízení nových srovnatelných věcí. Uvádí, že v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí došlo k soupisu věcí – strojů, které sice momentálně nepotřeboval, avšak nutně je potřeboval pro své další podnikání, a dovozuje, že exekuční prodej i jen jednoho ze zemědělských strojů je v jeho případě porušením §322 odst. 3 o. s. ř., (výkon rozhodnutí se nemůže týkat věcí, které podnikatel nezbytně nutně potřebuje k výkonu své činnosti). Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že stroje, které mu byly ponechány, měl pouze v pronájmu a s nimi mohl vykonávat jen mizivou část z činností nutných pro zachování svého podnikání. Sepsáním strojů do soupisu bylo porušeno ustanovení §322 odst. 3 o. s. ř., neboť každý chybějící stroj mu v určitém období znemožňoval jeho podnikatelskou činnost v zemědělství, a proto majetkové hodnoty, které by bylo nutno vynaložit pro uvedení do předešlého stavu, jsou daleko vyšší, než byla cena získaná prodejem věcí v dražbě. V úvahu tak připadá pouze možnost koupit tyto věci jako nové, aby jeho činnosti v zemědělské výrobě na sebe navazovaly. I pokud by žalobce získal věci použité, musel by vynaložit podstatně vyšší částky než 270.000,- Kč, což mělo být zjištěno znaleckým posudkem, jenž soud nepřipustil. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázky předložené dovolatelem nezakládají důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Je přesvědčena, že její zaměstnanec byl oprávněn k provedení úkonů v rámci exekuce prodejem movitých věcí. Zamítnutí žaloby ohledně 5.000.000,- Kč bylo důvodné i proto, že se žalovaná nedopustila nesprávného postupu v souvislosti s činností podle zákona č. 120/2001 Sb. Pohledávka, jejíhož zaplacení se na ní žalobce domáhá v tomto řízení, nebyla insolvenčním správcem žalobce ani pojata do majetkové podstaty žalobce. Navrhla proto odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou – účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Poté, co byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2010, č. j. KSCB 26 INS 8083/2009-B-8, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 22. 11. 2010, v 10.25 hodin, prohlášen na majetek žalobce konkurs, podal k výzvě Nejvyššího soudu Ing. Pavel Vlček, insolvenční správce žalobce, návrh na pokračování v řízení. Podle ustanovení §264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, se tak insolvenční správce stal účastníkem řízení místo dlužníka.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je zásadně vázán dovolacími důvody uplatněnými v dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam pro rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení teoretických otázek v obecné poloze, jež dovolatel předložil k přezkumu, nýbrž spočívá na závěru, že není naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu (vznik újmy), žádná z těchto otázek, jež dovolatel uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Částka 5.000.000,- Kč, o níž bylo odvolacím soudem rozhodnuto, je žalobcem požadována na náhradě za movité věci, jež byly prodány v rámci exekuce vedené proti němu. Odvolací soud zcela správně vycházel z toho, že odpovědnost exekutora za škodu je založena na současném splnění tří předpokladů - nesprávný postup exekutora, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi majetkovou újmou a tím jednáním exekutora, jež představuje jeho nesprávný postup. Náhrada za poškození, zničení či ztrátu věci je náhradou skutečné škody, její výše je dána výší ceny věci poškozené či ztracené v době jejího poškození (§443 obč. zák.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že prodejem movitých věcí v dražbě žalobci žádná majetková újma nevznikla, neboť částka dosažená prodejem jeho movitých věcí v exekuci snižuje jeho dluh, pro který je exekuce vedena. Bez ohledu na to, zda tvrzená újma žalobce, spočívající v prodeji jeho věcí v exekuci, vznikla následkem právě toho pochybení, k němuž došlo v exekučním řízení, je správný právní názor odvolacího soudu, že skutečnou škodou za ztrátu věci je obvyklá (tj. tržní) hodnota věci, o niž poškozený přišel, nikoliv částka na zakoupení věci nové. Závěr odvolacího soudu, že částka 5.000.000,- Kč, požadovaná žalobcem z důvodu jeho potřeby pořídit si nové strojní vybavení, není jeho majetkovou újmou - skutečnou škodou ani ušlým ziskem, neboť prodejem věcí v dražbě mu majetková újma nevznikla, je plně v souladu s hmotným právem (§442, §443 obč. zák.) a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Dovolatel dovolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem k prokázání výše nákladů potřebných k získání strojů, čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však tímto dovolacím důvodem založit nelze, neboť je to zákonem vyloučeno (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o celém předmětu řízení (§243d odst. l věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu