ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4489.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4489/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. G. J.-S., a b) G. A. J., obou zastoupených Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalované Česko německé horské nemocnici Krkonoše, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Závišova 2518/20, IČO: 64827232, zastoupené JUDr. Miroslavem Vojtěchem, advokátem se sídlem v Praze 4, Závišova 13, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČO: 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 139/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č. j. 18 Co 261/2010-180, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 mezitímním rozsudkem ze dne 2. 2. 2010, č. j. 20 C 139/2008-134, rozhodl, že nárok žalobců na náhradu škody je co do základu po právu s tím, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) utrpěla dne 23. 2. 2004 zranění, pro něž byla téhož dne operována ve zdravotnickém zařízení žalované a byla zde hospitalizována do 28. 2. 2004, kdy na vlastní žádost byla transportována do nemocnice v Nizozemí, kde po přijetí byla zjištěna rozsáhlá infekce v operační ráně a byla provedena reoperace. Na základě dokazování zejména znaleckého bylo zjištěno, že při operaci žalobkyně a při bezprostřední pooperační péči postupovala žalovaná v souladu s nejvyšším stupněm vědeckého poznání, následná zdravotní péče však již nebyla odpovídající a správná, a to vzhledem ke zvyšující se teplotě žalobkyně a bolestem, na které oba žalobci upozorňovali zdravotnický personál žalované. Stav žalobkyně již v době její hospitalizace u žalované vykazoval známky obtíží vyžadujících reoperaci, tu však žalovaná již neplánovala; k ní bylo přistoupeno až po transportu žalobkyně do Nizozemí. Včasná reoperace mohla omezit, případně zcela zabránit následným obtížím žalobkyně, které vyústily až do trvalých následků, jež souvisejí s pozdní reoperací. Soud věc posoudil podle §11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a §420 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu, kterou způsobila porušením právní povinnosti, když při následné pooperační péči o žalobkyni a) nepostupovala lege artis, tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, přičemž neprokázala, že by vznik škody nezavinila.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2010, č. j. 18 Co 261/2010-180, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu nároku žalobkyně na bolestné potvrdil, v rozsahu ostatních nároků na náhradu škody rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že stav žalobkyně již v době její hospitalizace vyžadoval provést reoperaci, k níž však žalovaná nepřistoupila, a došlo k ní až po transportu do Nizozemí, přičemž žalobkyni nebyla podána ani nabídnuta antibiotika, která byla při transportu nezbytná. Pokud v průběhu řízení znalci přehodnotili některé dílčí závěry vztahující se k léčebnému postupu žalované a k otázce příčinné souvislosti mezi zdravotními komplikacemi žalobkyně a jejím transportem do Nizozemí, stalo se tak proto, že znalci měli možnost seznámit se s výpověďmi svědků a seznat celkový obsah částečně nečitelné zdravotní dokumentace vedené žalovanou. Zdravotní stav žalobkyně v době její hospitalizace s projevy vyžadujícími nezbytnou reoperaci byl prokázán a žalovaná žádné skutečnosti, které by vyvracely její zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, neprokázala. Vzhledem k tomu, že dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno pouze ve vztahu ke vzniku škody na zdraví ve formě bolestného, neměl odvolací soud skutkový podklad pro závěr o opodstatněnosti ostatních nároků (náhrady za ztrátu na výdělku, za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, za náklady spojené s léčením a ošetřováním žalobkyně apod.), proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že byla nesprávně posouzena otázka příčinné souvislosti mezi vznikem škody na zdraví žalobkyně a postupem žalované při poskytování zdravotní péče. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, mezi jakými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjištěna. Namítá, že ze znaleckého posudku ze dne 3. 3. 2009 vyplývá, že zdravotní péče poskytnutá žalobkyni ze strany žalované byla lege artis, tedy na úrovni nejvyššího dosaženého stupně vědeckého poznání, následným pooperačním komplikacím nebylo možné zabránit a ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně mohlo dojít transportem do Nizozemí. Tento svůj závěr znalci při jednání u soudu prvního stupně revokovali a dospěli k opačnému závěru, tj. že péče následně poskytnutá žalovanou byla non lege artis, následkům pooperačních komplikací mohlo být zabráněno a transport do Nizozemí na pooperační komplikace neměl vliv. Dovolatelka namítá, že soudy pochybily, pokud nevyhověly jejímu návrhu, aby doplnění znaleckého posudku s opačnými závěry bylo vypracováno písemně, a namítá, že z výpovědi znalců uvedených v protokolu nelze najisto dovodit existenci příčinné souvislosti mezi postupem žalované a vzniklou škodou, a přesto jejímu návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku soudy nevyhověly a tento postup nezdůvodnily. Nevypořádaly se ani s námitkou, že žalobkyně byla řádně poučena o svém zdravotním stavu a o možných komplikacích v případě, že opustí zdravotnické zařízení, přesto však po podepsání reversu přerušila léčbu a nechala se transportovat do Nizozemí. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání žalované uvedli, že dovolání není důvodné. Bylo prokázáno, že při následné pooperační péči žalovaná nepostupovala lege artis, komplikace se u žalobkyně rozvíjely již ke konci její hospitalizace u žalované, a pokud by došlo k reoperaci řádně a včas ještě v České republice, stav pacientky by byl výrazně lepší, a jak vyplývá z výpovědi ošetřujícího lékaře žalobkyně, ve zdravotnickém zařízení žalované neměli v úmyslu žalobkyni ještě operovat. Přeložením do nemocnice v Nizozemí si žalobkyně nezpůsobila poškození zdraví, ale naopak zabránila dalšímu zhoršování svého stavu. Ke změně závěrů znaleckého posudku došlo z důvodu, že znalcům byly přečteny dosud nečitelné záznamy ošetřujícího lékaře ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání jako neopodstatněné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V dané věci dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Proti tomuto výroku není dovolání přípustné, neboť jeho přípustnost není založena žádným zákonným ustanovením (§237 a násl. o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání pouze proti rozhodnutím, která mají zásadní význam po právní stránce. Způsobilým dovolacím důvodem nejsou namítané vady řízení nebo závady při zjišťování skutkového stavu (tj. dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka zásadní právní význam spatřuje v otázce příčinné souvislosti a namítá, že příčinná souvislost neměla být zjišťována mezi vznikem škody a léčbou poskytnutou žalovanou, nýbrž mezi škodou a transportem žalobkyně a) do Nizozemí. Tato otázka však nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť dokazování včetně znaleckého bylo v řízení provedeno za účelem zjištění příčin komplikací zdravotního stavu žalobkyně po operaci, a to ve vztahu k oběma zmíněným skutkovým okolnostem. Přezkum skutkových zjištění učiněných v řízení, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, je v dovolacím řízení vyloučen (§237 odst. 3 o. s. ř.). Závěr odvolacího soudu, že škoda na zdraví, jejíž náhradu žalobkyně požaduje, neměla příčinu v transportu žalobkyně do Nizozemí, nýbrž byla vyvolána následnou pooperační léčbou v žalované nemocnici, vychází ze skutkových zjištění a pokud žalovaná namítá, že škoda byla způsobena transportem, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o námitky proti skutkovým zjištěním a z nich vyvozeným skutkovým závěrům, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Ani namítané vady řízení (že soud nevyžádal písemný dodatek znaleckého posudku, nevyžádal revizní znalecký posudek, ani tento svůj postup řádně neodůvodnil) nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je výslovně v §237 odst. 3 o. s. ř. uvedeno.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam a dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody, je zřejmé, že dovolání v rozsahu, v němž byla přípustnost dovolání posuzována podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle těchto ustanovení přípustný.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu