ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4912.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4912/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. P. , zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116, proti žalovanému L. P. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, o zaplacení 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 238/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2010, č. j. 20 Co 251/2010-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Matise, advokáta se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2010, č. j. 20 Co 251/2010-94, potvrdil rozsudek ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 C 238/2009-54, jímž Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu na zaplacení 700.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl i o náhradě nákladů řízení odvolacího. Soudy obou stupňů shodně neshledaly opodstatněným nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaný nepodal přislíbený návrh na výmaz zástavního práva ve prospěch pohledávky žalovaného váznoucího na nemovitostech žalobkyně; žalobkyni proto Českomoravská stavební spořitelna, a. s., (dále též jen „spořitelna“) neposkytla úvěr na doplatek kupní ceny jiné nemovitosti, kterou zamýšlela koupit, a podle kupní smlouvy ztratila žalobkyně nárok na vrácení již zaplacené části kupní ceny v žalované výši. Soudy dospěly k závěru, že žalovaný neměl ze zákona povinnost takový návrh podat, účastníci si ani nic takového nesjednali, proto neporušil právní povinnost. Žalobkyní tvrzená újma navíc nepředstavuje škodu, neboť nedošlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy, podle níž má žalobkyně stále možnost domoci se vkladu vlastnického práva. Pokud tak neučinila pod vlivem ujednání o sankci propadnutí plnění, není vznik tvrzené újmy v příčinné souvislosti s tvrzeným porušením právní povinnosti. Ze zjištěného skutkového stavu věci tedy nelze dovodit splnění žádného z předpokladů odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a namítá, že soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů nezohlednily některá její skutková tvrzení a neprovedly některé z navržených důkazů. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k podání návrhu na výmaz zástavního práva, avšak neučinil tak, přestože dluh, pro který byla nemovitost zatížena, již byl uhrazen. Je pak nepodstatné, že žalobkyně nepožádala banku o úvěr, neboť s ohledem na zástavní právo váznoucí na nemovitosti věděla, že by jí nebyl poskytnut. Jestliže žalobkyně měla od žalovaného ústně přislíbeno podání návrhu na výmaz zástavního práva a neměla žádné další závazky, nic jí nebránilo uzavřít kupní smlouvu; pro nečinnost žalovaného si však nemohla obstarat potřebné finanční prostředky. Protiprávní jednání žalovaného tedy spatřuje žalobkyně v porušení závazku podat návrh na výmaz zástavního práva katastrálnímu úřadu, avšak důkaz výslechem svědka k tomuto tvrzení soud neprovedl. Vznik škody je pak dán nemožností požádat o úvěr z důvodu nevystavení kvitance ze strany žalovaného pro účely výmazu zástavního práva, ačkoli se k tomu ústně zavázal; zaplacená záloha totiž podle smlouvy propadla prodávající. S ohledem na uvedené námitky navrhla dovolatelka, aby dovolací soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyjádřil své pochyby o věrohodnosti některých důkazů předložených žalobkyní a podal vlastní hodnocení předložených důkazů se závěrem, že soudy dospěly ke zcela správnému závěru o neopodstatněnosti nároku. Navrhl proto, aby bylo dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto a byla mu přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, a nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání proto může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
V dané věci soud nevyhověl žalobě na náhradu škody, kterou měl žalovaný způsobit nepodáním přislíbeného návrhu na výmaz zástavního práva váznoucího na nemovitosti žalobkyně z katastru nemovitostí, a to pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zejména k otázce porušení právní povinnosti žalovaného, a dále ohledně existence škody a příčinné souvislosti mezi uvedenými předpoklady odpovědnosti za škodu.
Námitkami, jejichž obsahem jsou nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů k otázce povinnosti žalovaného podat návrh na výmaz zástavního práva, dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Obdobné platí pro namítanou vadu řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědka k prokázání uzavření dohody o povinnosti žalovaného podat návrh na výmaz zástavního práva do katastru nemovitostí), která nezakládá přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Zásadní právní význam nelze rozhodnutí odvolacího soudu přisuzovat ani k dovolací argumentaci ohledně vzniku škody. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá mimo jiné na závěru, že žalovaný neporušil žádnou svou právní povinnost (a tento závěr je založen na skutkovém zjištění, které nemohlo být v rámci dovolacího řízení zpochybněno), je zřejmé, že ani žalobkyní předkládané řešení otázky vzniku škody nemůže přinést do jejích poměrů příznivý závěr [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé].
Ze všech těchto důvodů nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezené otázky ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.; dovolání proto není přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to za podání vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem z částky napadené dovoláním, tj. 20.000,- Kč, krácená o polovinu (§3 odst. 1, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), po krácení 10.000,- Kč. Žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy částka 10.300,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu