ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1176.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1176/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlou Karlovskou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, proti žalované VODOTECHNĚ a.s. , se sídlem v Liberci, Hodkovická 434, IČ: 25458744, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 C 9/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 35 Co 300/2010-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 35 Co 300/2010-48, potvrdil rozsudek (pro uznání) ze dne 10. května 2010, č. j. 32 C 9/2010-20, jímž Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikované nebytové prostory a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
K odvolací námitce, že „…u žalované nedošlo k převzetí usnesení podle §114b odst. 1 o.s.ř. do vlastních rukou“ , odvolací soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně (usnesení o výzvě k vyjádření ve věci podle §114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) ze dne 4. února 2010, č. j. 32 C 9/2010-10, bylo žalované společně se stejnopisem žaloby doručeno do její datové schránky dne 24. března 2010 a že ve smyslu §49 odst. 6 o.s.ř. se doručení písemnosti prostřednictvím datové sítě považuje za doručení do vlastních rukou adresáta.
Dovolání žalované proti citovanému potvrzujícímu rozsudku není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o.s.ř.). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Ačkoliv dovolatelka v dovolání uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy jakoby uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uvedený dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala. Její dovolací námitky jsou z obsahového hlediska podřaditelné pod nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. Namítla-li totiž, že dne 24. března 2010 jí byl do její datové schránky doručen pouze stejnopis žaloby, avšak nikoli také usnesení soudu prvního stupně (usnesení o výzvě k vyjádření ve věci podle §114b o.s.ř.) ze dne 4. února 2010, č. j. 32 C 9/2010-10, ve skutečnosti tím brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti procesních předpokladů, za nichž lze ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání (§114b odst. 5 ve spojení s ustanovením §153a odst. 3 o.s.ř.). Správnost právního posouzení věci tak nepřípustně zpochybnila pouze prostřednictvím námitek směřujících proti zjištěnému skutkovému stavu.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. května 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu