ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1184.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1184/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce S. R. , proti žalovaným 1) J. K. a 2) L. K. , zastoupeným Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 117/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2010, č. j. 19 Co 577/2008-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2008, č. j. 5 C 117/2008-34, ve znění usnesení ze dne 24. 9. 2010, č. j. 5 C 117/2008-186, uložil žalovaným vyklidit byt sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v I. nadzemním podlaží domu č. p. 242 v katastrálním území D., obec D., zapsaný na listu vlastnictví č. 410 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov (dále též jen „byt“, „předmětný byt“, popř. „dům“) do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. 19 Co 577/2008-72, odmítl odvolání M. K. (která nebyla účastnicí řízení) a 2. žalované, ve vztahu k 1. žalovanému rozsudek soudu prvního stupně ve věcí samé potvrdil, změnil ho však ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o žalobě pro zmatečnost byl usnesením ze dne 10. 12. 2009, č. j. 19 Co 577/2008-133, rozsudek odvolacího soudu zrušen. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 9. 6. 2010, č. j. 19 Co 577/2008-179, odmítl odvolání M. K., rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání (dovolací soud přitom nemohl přihlížet k jejich podání ze dne 3. 8. 2010, neboť v rozporu s ustanovením §241 odst. 4 o. s. ř. ho nevyhotovil jejich advokát, ale sami žalovaní), jeho přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovali v řešení otázky aplikace §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), zejména otázku dobrých mravů při konfliktu výkonu práv vlastníka a bývalého vlastníka nemovitosti. Navrhovali, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), ani podle §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).
Odvolací soud zjistil (zjištěný skutkový stav nemohl být v dovolacím řízení zpochybněn - §237 odst. 1 písm. c/, §241a odst. 3 o. s. ř.), že žalovaní užívali předmětný byt na základě (spolu)vlastnického práva, o něž přišli při výkonu rozhodnutí jeho prodejem; dům vydražil žalobce a je v katastru nemovitostí zapsán jako jeho vlastník. Dovolatelé, ač jim zanikl právní důvod užívání předmětného bytu, doposud ho užívají a žalobci za jeho užívání ničeho neplatí. Uzavřel, že dovolatelé užívají byt bez právního důvodu, a protože neshledal důvody pro aplikaci §3 odst. 1 obč. zák., uložil jim s poukazem na §126 odst. 1 obč. zák. byt vyklidit.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nepřihlédl ke všem zjištěným okolnostem a nesprávně proto posoudil otázku aplikace §3 odst. 1 obč. zák.
Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010) zabýval i otázkou, zda výkon práva žalobce není v rozporu s §3 odst. 1 obč. zák.; vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, přihlédl k okolnostem na straně žalobce (vlastníka předmětného bytu), i žalovaných, jichž se vyklizení týká. Úvaha odvolacího soudu, zda vyklizení dovolatelů je v rozporu s dobrými mravy, není ani zjevně nepřiměřená. Z konkrétních okolností dané věci je třeba při úvaze, zda se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, vycházet vždy, tedy i v případě, že se jedná o vztahy bývalého a současného majitele nemovitosti. Jen z toho, že stávající majitel bytu si nepřeje, aby byt nadále užívali jeho předchozí vlastníci, ačkoliv byt sám užívat nechce a hodlá ho pronajímat, nelze učinit závěr, že jejich vyklizení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Je právem každého vlastníka nemovitosti (bytu), aby si vybral nájemce (uživatele) podle svého uvážení. Otázku, zda výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, nelze proto považovat za otázku zásadního právního významu.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalovaných tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu