ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1733.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1733/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Z. H. , zastoupené Mgr. Barborou Dostálovou, advokátkou se sídlem Litomyšl, Újezdec 56, proti žalovaným 1/ RNDr. PaedDr. E. K., CSc. , 2/ J. L. , a 3/ PhDr. A. B. , zastoupeným Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Praha 1 – Josefov, Pařížská 204/21, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 66/2009, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. dubna 2011, č. j. 22 Co 229/2010-131, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. srpna 2009, č. j. 5 C 66/2009-49, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti právní předchůdkyni žalovaných (Vlastě Luxové, zemřelé dne 16. srpna 2010) domáhala určení, že je neplatná výpověď z nájmu bytu ze dne 23. května 2008; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 18. dubna 2011, č. j. 22 Co 229/2010-131, odvolací řízení přerušil do právní moci rozhodnutí vydaného v řízení o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům, které je vedeno u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 Nc 1320/2011 (§109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“).
Podáním ze dne 3. května 2011 označeným jako „odvolání“ napadli žalovaní zmíněné usnesení odvolacího soudu.
Rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu vydaná v odvolacím řízení (§10 o.s.ř.) nelze napadnout odvoláním; to platí nejen u rozhodnutí, jimiž se přímo rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ale také o usneseních vydávaných v průběhu odvolacího řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s., str. 1592). Z toho vyplývá, že proti rozhodnutím krajských a vrchních soudů vydaným v odvolacím řízení nelze podat odvolání; opravným prostředkem, kterým se takové rozhodnutí napadá, proto může být pouze dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) tedy posoudil podání žalovaných jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. dubna 2011, č. j. 22 Co 229/2010-131.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o přerušení řízení, není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2007, sp. zn. 25 Cdo 2560/2007, uveřejněné pod C 5258 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Současně dovodila, že dovolání není přípustné ani proti usnesení, jímž odvolací soud přerušil odvolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 2695/2009).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2003, sešit 6).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu