ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1800.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 1800/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Mgr. Z. H. , zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 58, proti žalované M. M. , zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1662/35, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 479/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2008, č. j. 19 Co 387/2008-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem v Postupicích 58, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 12. 2008, č. j. 19 Co 387/2008-134, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 20. 3. 2008, č. j. 42 C 479/2004-108, kterým uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku bytovou jednotku č. 406/16 ve 4. patře o velikosti 1+1 s příslušenstvím v P., a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl zástupci dovolatelky doručen dne 28. 1. 2009. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“) tak bylo pondělí 30. 3. 2009 (§57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatelka podala dne 23. 3. 2009 prostřednictvím svého zástupce (plná moc, kterou mu udělila již v řízení před soudem prvního stupně, nebyla omezena jen na řízení před soudem určitého stupně, obsahovala zmocnění k podávání opravných prostředků, prokazuje proto její zastoupení tímto zástupcem, jenž je advokátem, i v dovolacím řízení – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97, uveřejněné pod č. 37/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) tzv. blanketní dovolání, v němž v rozporu s ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. neuvedla, z jakých důvodů toto rozhodnutí napadá (pouhý odkaz na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. řádným uplatněním dovolacího důvodu není - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31). Dovolání doplnila (po výzvě soudu) až podáním dne 29. 9. 2009.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jejím marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před účinností vyhlášky 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 2. srpna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu