ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1816.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1816/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. Miroslavem Kozmíkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, proti žalovanému Ing. P. K. , o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 63/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 19 Co 78/2009-40, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 19 Co 78/2009-40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, č. j. 41 C 63/2008-27, určil, že výpověď z nájmu bytu č. 11 v 5. poschodí domu v B. na ulici B. 11 (dále jen „předmětný byt“, popř. „byt“), z 6. 12. 2007 je neplatná a rozhodl o nákladech řízení.
Z provedených důkazů zjistil, že žalovaný (zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu) dal žalobkyni (která po přidělení předmětného bytu uzavřela dne 4. 4. 1977 dohodu o jeho odevzdání a převzetí) dne 6. 12. 2007 výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“), kterou odůvodnil tím, že nezaplatila za srpen – listopad 2007 nájemné a úhradu za služby poskytované s užíváním bytu, že 6. 12. 2007 žalobkyně Výpověď převzala, že žalovaný obdržel její oznámení z 6. 8. 2007 o potřebě oprav v bytě, že pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 95 T 589/2007 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 4 To 218/2008 byl žalovaný uznán vinným mj. i tím, že dne 28. 7. 2007 nechal žalobkyni (a dalším nájemcům s regulovaným nájmem) zastavit přívod vody do předmětného bytu a dne 29. 7. 2007 i přívod elektrické energie a vyměnil zámky ve vstupních dveřích a do sklepních prostor, aniž by jí vydal nové klíče, čímž spáchal trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§249a odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Dospěl k závěru, že i když Výpověď má všechny zákonné náležitosti a žalobkyně nezaplatila nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za dobu od srpna 2007 do listopadu 2007, je neplatná. Žalovaný odpojením vody a elektřiny znemožnil žalobkyni užívat předmětný byt a ani po výzvě, v níž ho upozornila na možnost zastavení svých plateb, nesjednal nápravu. Uzavřel, že Výpověď není v souladu s dobrými mravy (§3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), neplacení nájemného bylo reakcí na šikanózní jednání žalovaného vůči žalobkyni.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, č. j. 19 Co 78/2009-40, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dospěl k závěru, že bylo-li zjištěno, že Výpověď má všechny formální náležitosti a že žalobkyně ke dni jejího doručení „dlužila na nájemném částku převyšující trojnásobek měsíčního nájemného“, byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. Neshledal důvody pro aplikaci §3 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně nevyužila všechny možnosti, které jí dává občanský zákoník (sleva na nájemném, případně vlastní provedení nutných oprav), místo toho přestala platit nájemné, svůj postoj nezměnila ani po doručení Výpovědi a navíc ani žalovanému nezpřístupnila předmětný byt a neumožnila mu provést nutné opravy. Uzavřel, že i žalobkyně se chová v rozporu s dobrými mravy a proto se jich nemůže s úspěchem dovolávat.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a odůvodnila je §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Má za to, že řízení u odvolacího soudu je postiženo procesními vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v jejichž důsledku došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Vytýkala odvolacímu soudu, že v rozporu s §132 o. s. ř. se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval pouze jediným důkazem – formálně bezvadnou Výpovědí, ostatní provedené důkazy (jež jsou v rozporu s jeho skutkovým závěrem) vůbec nehodnotil a nevypořádal se s nimi. Výpověď posoudil pouze po formální stránce a zcela pominul, že žalovaný byl již dvakrát pravomocně odsouzen za to, že nechal předmětný byt (spolu s dalšími byty s regulovaným nájmem) odpojit od dodávek elektřiny a vody a učinil jej neobyvatelným, že žalobkyně 6. 8. 2007 písemně upozornila na potřebu oprav a zpřístupnění sklepní kóje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit, proč odvolací soud k těmto důkazům nepřihlédl, proč je nehodnotil a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Namítala, že odvolací soud pominul §687 odst. 1 obč. zák. a §89 odst. 2 trestního zákona i to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný jí od 28. 7. 2007 svým jednáním znemožnil řádně užívat předmětný byt a po dobu jednoho roku nepodnikl žádné kroky k nápravě. Nijak ani nehodnotil souvislost mezi neplacením nájemného a jednáním žalovaného. Poskytnutí právní ochrany tomuto svévolnému jednání žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy; poukázala na usnesení Ústavního soudu z 31. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 396/06. Navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou (namítnutou i dovolatelkou) je řízení v dané věci postiženo.
Z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že Výpověď je platná, nelze zjistit, zda odvolací soud považuje za nesprávná (a která) skutková zjištění nebo právní hodnocení soudu prvního soudu. I pro odůvodnění rozsudku odvolacího soudu platí požadavek §157 odst. 2 o. s. ř., musí být zřejmé, jak ke svému závěru, jenž byl důvodem změny přezkoumávaného rozhodnutí, dospěl. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí jen konstatoval, že v řízení bylo nesporné, že žalobkyně (nájemkyně předmětného bytu) nezaplatila nájemné od srpna do listopadu 2007, aniž by se zároveň vypořádal s jejími tvrzeními (a důkazy, které k nim byly provedeny), že v této době jí žalovaný (pronajímatel) svým jednáním znemožnil byt užívat a že jeho jednání bylo šikanózní, lze přisvědčit dovolatelce, že jeho rozhodnutí není přezkoumatelné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka zpochybnila i správnost závěrů odvolacího soudu, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. a že není důvod pro použití §3 odst. 1 obč. zák.
Podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle §686a odst. 3.
Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele, musí splňovat jak obecné (§34 a násl. obč. zák.), tak i zvláštní (§711 odst. 3 obč. zák.) náležitosti tohoto právního úkonu. Soud projednávající žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu bytu přezkoumává nejen obsahové náležitosti výpovědi stanovené zákonem, ale i to, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod. V rámci úvahy o neplatnosti výpovědi (§39 obč. zák.) posuzuje soud podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 i otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy. Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Předmětem řízení v dané věci je určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu dané z důvodu neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§711 odst. 2 písm. b) obč. zák.) za dobu od srpna do listopadu 2007. Pro právní posouzení věci je tedy významné nejen zjištění, že Výpověď obsahuje všechny zákonné náležitosti (jak to učinil odvolací soud), ale i o existenci dluhu žalobkyně na nájemném za období od srpna do listopadu 2007 (viz skutkové vymezení uplatněného výpovědního důvodu ve Výpovědi) a při hodnocení (ne)platnosti Výpovědi z hlediska §39 obč. zák. i o rozporu Výpovědi s dobrými mravy v době jejího doručení žalobkyni, tj. k 6. 12. 2007.
Protože vzhledem k uvedenému není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud ho zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu