ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.185.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 185/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce V. V. , zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovaným 1/ P. M. , zastoupenému JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Přívozu, Škroupova 1114/4, 2/ MUDr. L. H. , 3/ Mgr. O. H. , 4/ R. J. , 5/ M. J. , 6/ J. J. , zastoupeným JUDr. Květou Volfovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 23/26, a 7/ E. P. , o určení, že nájemní vztah trvá, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 29/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2011, č. j. 8 Co 296/2011-207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. března 2011, č. j. 28 C 29/2007-176, zamítl žalobu na určení, že trvá i v období od 1. ledna 2007 nájemní vztah založený smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a městem Český Těšín dne 17. srpna 1992, ve znění dodatků č. 1-11, o nájmu „nebytových prostor v domě č. p. v k. ú. Český Těšín“ (dále jen „předmětné nebytové prostory“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. září 2011, č. j. 8 Co 296/2011-207, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním názoru, že není dán naléhavý právní zájem (ve smyslu §80 písm. c/ o.s.ř.) na určení, že trvá nájemní poměr žalobce k předmětným nebytovým prostorám. V této souvislosti odvolací soud dovodil, že určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Jestliže již žalobci byl nájem vypovězen a je proti němu vedeno řízení o vyklizení předmětných nebytových prostor, pak není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nájemní vztah trvá. Uzavřel, že otázky platnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor a platnosti převodu vlastnického práva k nemovitosti, v níž se předmětné nebytové prostory nacházejí, budou jako otázky předběžné posuzovány v řízení o vyklizení nebytových prostor, tedy v řízení o žalobě na plnění. Dovolatel správnost uvedených právních názorů zpochybnil.
Soudní praxe se ustálila v názoru, že v řízení o vyklizení nebytových prostor může být řešena jak předběžná otázka platnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, tak také otázka existence práva nájmu k nebytovým prostorám (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 23. září 2004, sp. zn. 28 Cdo 1646/2004, uveřejněné pod č. 187 v sešitě č. 10 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, z 21. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 2656/2006, a ze 14. dubna 2011, sp. zn. 26 Cdo 2450/2010). V ustálené soudní praxi nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že může-li být otázka platnosti výpovědi z nájmu řešena jako otázka předběžná v řízení o vyklizení, nemůže být dán naléhavý právní zájem (ve smyslu §80 písm. c/ o.s.ř.) na žalobě o určení neplatnosti výpovědi z nájmu (srov. např. již citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 2656/2006, a ze 14. dubna 2011, sp. zn. 2450/2010).
Jestliže tedy odvolací soud na základě ničím nezpochybněného skutkového stavu dovodil, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nájemní poměr žalobce k předmětným nebytovým prostorám trvá, neodchýlil se od výše uvedené – dnes již ustálené – judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
K dovolací námitce směřující proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí lze dodat, že ustálená soudní praxe dovodila, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu