ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2039.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2039/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně A. H. , zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem Brno, Masarykova 31, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, městské části Brno-sever , se sídlem Brno, Bratislavská 70, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 89/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 177/2009-98, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2010, č. j. 19 Co 177/2009-98, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 10. 2008, č.j. 38 C 89/2007-82, určil, že výpověď z nájmu bytu č. 5, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, II. kategorie, nacházejícího se v II. podlaží domu v B., na ulici M. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), daná žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 9. 2. 2007, je neplatná (výrok I.); dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a o nákladech státu (výrok III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 2. 2010, č.j. 19 Co 177/2009-98, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl, změnil jej i ve výrocích II. a III., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal (ve shodě se soudem prvního stupně) za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného bytu) dal žalobkyni (nájemkyni bytu) dopisem ze dne 9. 2. 2007 výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“), a to podle §711 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. (dále jen „obč.zák.“) z důvodu, že i přes opakovanou písemnou výstrahu hrubě porušuje dobré mravy v domě, avšak bez bližší specifikace použitého výpovědního důvodu, že Výpověď, jež byla podepsána Ing. I. V., vedoucí odboru městské části B., obsahuje rovněž poučení o výpovědní lhůtě, o možnosti podat žalobu na její neplatnost, a o tom, že žalobkyni náleží přístřeší, že s žalobkyní v bytě bydlí její dcery A., a J., že v předmětném bytě byl zjištěn nepořádek, a to hromady špinavého textilu a papíru (jak vyplynulo z protokolů o šetření, resp. zápisů z jednání z 20. 12. 2006 a 8. 1., 30. 1., 31. 1., 9. 2. a 15. 2. 2007, jakož i z přípisů z 15. 1. a 31. 1. 2007 a z fotodokumentace), že žalobkyně byla vyzvána k vyklizení bytu a provedení úklidu nejpozději do 31. 12. 2006, že došlo k poškození plynového sporáku a v důsledku nepořádku revizní technik nemohl dne 12. 1. 2007 provést opravu plynových spotřebičů a uvést je do provozu. Na tomto skutkovém podkladě odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že Výpověď je neplatná pro neurčitost skutkového vymezení výpovědního důvodu a že žalovaný navíc neprokázal, že žalobkyni jako nájemkyni bytu opakovaně písemně vyzval k odstranění závad, které jsou z její strany hrubým porušováním dobrých mravů v domě – dospěl k závěru, že Výpověď je platným právním úkonem. Konstatoval, že Výpověď splňuje veškeré náležitosti požadované občanským zákoníkem a že žalovaný opakovaně písemně upozornil žalobkyni na její závadné chování v předmětném bytě a na to, že pokud bude nadále hrubě porušovat dobré mravy v domě, bude jí dána výpověď z nájmu bytu (viz zápis z jednání ze dne 8. 1. 2007, v němž je sepsáno veškeré chování ze strany žalobkyně jako nájemkyně bytu s tím, že nebude-li postupovat v souladu se zápisem, bude podán návrh na dání výpovědi, jakož i zápis ze dne 31. 1. 2007, kterým byla žalobkyně vyzvána k vyklizení bytu včetně sklepů s upozorněním na možnost dání výpovědi). Tyto výstrahy byly učiněny písemnou formou, žalobkyně s nimi byla seznámena, což také stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti Výpovědi zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil otázku určitosti Výpovědi, jakož i otázku náležitostí písemné výstrahy ve smyslu §711 odst. 2 písm. a) obč.zák. Namítá, že žalovaný neprokázal, že by ji písemně vyzval k odstranění závad, které byly z její strany hrubým porušováním dobrých mravů v domě. Takovou výstrahou nejsou zápisy z jednání ze dne 20. 12. 2006 a 8. a 31. 1. 2007, neboť neobsahují popis jejího konkrétního jednání, kterým by porušovala dobré mravy v domě; žalovaný ostatně ani netvrdil a neprokázal, že by se takového jednání dopustila, resp. že by mělo nějaké negativní následky. Dále uvádí, že výpovědní důvod musí být ve výpovědi skutkově specifikován uvedením okolností, které jej zakládají (tj. v projednávané věci uvedením, v čem spočívá porušování dobrých mravů) a nestačí pouhý odkaz na zákonné ustanovení (přičemž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 1999, sp.zn. 26 Cdo 2259/98). V daném případě však výpovědní důvod řádně skutkově specifikován nebyl a Výpověď je proto absolutně neplatná. Její neplatnost pak zakládá i absence uvedení závazku pronajímatele zajistit žalobkyni odpovídající bytovou náhradu, neboť je v ní pouze uvedeno, že „může být poskytnuto přístřeší“. Vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že se nezabýval její námitkou, že Výpověď je neplatná rovněž z toho důvodu, že byla učiněna neoprávněnou osobou (tj. nikoliv starostou městské části Brno-sever, ale pouze vedoucí odboru Ing. V.), a dále ani otázkou, zda k Výpovědi byl dán předchozí souhlas rady městské části B. Poukazuje na to, že tento souhlas dán nebyl (viz zápisy ze schůzí rady, na které odkazuje v dovolání) a že Výpověď je i z tohoto důvodu neplatným právním úkonem (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp.zn. 26 Cdo 350/2007, a ze dne 11. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4831/2006). Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím s tím, že ve Výpovědi je řádně specifikován uplatněný výpovědní důvod, který byl i naplněn. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
Dovolatelka sice výslovně uplatnila rovněž dovolací důvod §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pod který lze podřadit její výtky, že se soudy nezabývaly jejími výše uvedenými námitkami, avšak z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že brojí především proti závěru odvolacího soudu, že Výpověď je platným právním úkonem. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 2 písm. a) obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě. Ve smyslu §711 odst. 3 věty druhé obč.zák. v písemné výpovědi pronajímatele (bez přivolení soudu) musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Podle §39 obč.zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v tomto případě bez přivolení soudu) je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§34 a násl. obč.zák.). Kromě toho musí obsahovat náležitosti specifikované v ustanovení §711 odst. 3 věty druhé obč.zák. – ze shora uvedeného vyplývá, že vedle dalších zde uvedených náležitostí v ní musí být uveden důvod výpovědi. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel (jehož právní postavení v případech tzv. sankčních výpovědních důvodů je ve srovnání s předchozí právní úpravou ulehčeno tím, že se k takové výpovědi nevyžaduje přivolení ze strany soudu) dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení §711 odst. 2 písm. a) až e) obč.zák., nýbrž i tím, že použitý výpovědní důvod (odkazem na příslušné ustanovení) skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi bez přivolení soudu jako hmotněprávního úkonu pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem; jinak je výpověď absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4548/2008, a dále např. jeho rozsudky z 21. 4. 2011, sp.zn. 26 Cdo 3260/2009, z 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, z 12. 5. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4111/2008, a z 15. 7. 2010, sp.zn. 26 Cdo 2950/2009).
Uvedený požadavek je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč.zák. (na jejíž podání má zákonnou lhůtu šedesáti dnů) uvést, v čem spatřuje neplatnost výpovědi – v daném případě neexistenci uplatněného výpovědního důvodu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp.zn. 2 Cdon 245/96, a ze dne 15. 10. 2002, sp.zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 1998 a pod č. 290 v sešitě č. 11 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, ze dne 21. 7. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2024/2010, od jejichž závěrů není důvodu se odchylovat ani ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 2 písm. a/ obč.zák.). K tomu, aby nájemce dostál shora uvedeným požadavkům na vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, nepostačí v žádném případě uvést, že v domě se žádného hrubého porušování dobrých mravů nedopustil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp.zn. 26 Cdo 2950/2009).
Z uvedeného je zřejmé, že pro splnění požadavku určitosti výpovědi z nájmu bytu nepostačí vymezení výpovědního důvodu pouhou citací příslušného zákonného ustanovení bez uvedení bližších skutkových okolností, jež by jednání, zakládající uplatněný výpovědní důvod, náležitě a jednoznačně specifikovaly. Jestliže v projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že Výpověď, v níž je výpovědní důvod vymezen tak, že žalobkyně i přes opakovanou písemnou výstrahu hrubě porušuje dobré mravy v domě“, je platným právním úkonem, neboť „má veškeré náležitosti řádné výpovědi tak, jak je požaduje občanský zákoník“, není jeho právní posouzení věci správné. Přitom je třeba zdůraznit, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, jako je tomu i v daném případě, je projevená vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev zaznamenán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, uveřejněný v sešitě č. 6 z roku 1997 na straně 145 časopisu Soudní rozhledy). V daném případě však nelze ani za pomoci výkladu (§35 odst. 2 obč.zák.) překlenout obsahové nedostatky Výpovědi a dovodit, v čem mělo hrubé porušování dobrých mravů ze strany žalobkyně spočívat. Lze tedy uzavřít, že žalovaný jako pronajímatel výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. a) obč.zák. ve výpovědi náležitě – specifikací okolností, které ho zakládají – skutkově nevymezil. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tak byl uplatněn opodstatněně.
Nejvyšší soud se proto pro nadbytečnost nezabýval dalšími dovolacími námitkami, a rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty druhé za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.), v němž odvolací soud nepřehlédne právní závěry přijaté ve vztahu k dání výpovědi obcí jako pronajímatelem, vyjádřené např. v rozsudku z 26. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 1619/2009 (ústavní stížnost podaná proti citovanému rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 14. 3. 2011, sp.zn. IV. ÚS 140/11), v rozsudcích z 3. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 3479/2007, z 9. 2. 2011, sp.zn. 26 Cdo 14777/2010, a z 21. 9. 2011, sp.zn. 26 Cdo 4600/2009.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu