ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2314.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2314/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně J. F. , bytem v P. 4, B. 607/110, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Táborská 350/32, zastoupené Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 327/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 62 Co 364/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Barbory Velázquezové, advokátky se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 24. 11. 2010, č. j. 62 Co 364/2010-79, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 14. 4. 2010, č. j. 8 C 327/2009-58, jímž zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v prvním podlaží domu č. p. 607, katastrální území K., ulice B. 110, P. 4 (dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“), ze dne 15. 5. 2009 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že písemná výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne 15. 5. 2009 (dále též jen „Výpověď), kterou dal žalovaný dovolatelce, je platná, že dovolatelka nikdy nevedla společnou domácnost s manželem a výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b), ve spojení s §689 odst. 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 10. 2011 (dále též jen „obč. zák.“), proto není naplněn, že však byl naplněn další uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. c) obč. zák., neboť dovolatelka byla ke dni podání výpovědi vlastnicí dvou nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 91 v katastrálním území J. (dále jen „dům v J.“) a objektu k bydlení č. p. 607 v K., jež po doručení Výpovědi darovala své matce, že dům v J. je způsobilý k celoročnímu užívání a že Výpověď není v rozporu s dobrými mravy (§3 obč. zák.).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelka sice formálně namítla nesprávné právní posouzení věci a odkázala na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti však - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (námitkou, že soud „opomněl“, že žila nejméně od roku 1997 ve společné domácnosti se synem, že její syn je pracovně činný a z nemovitostí nemůže denně na své pracoviště dojíždět). Skutkový základ sporu se však v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolatelka navíc považuje za důležité pro posouzení platnosti výpovědi z nájmu bytu okolnosti, které nastaly až po jejím doručení (darování nemovitosti v J. matce, její úmrtí, probíhající dědické řízení). Pro závěr o platnosti výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. d) obč. zák. (a to jak pro naplněnost výpovědní důvodu, tak i případný rozpor s dobrými mravy), jsou však právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci; okolnosti nastalé později nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 08. 06. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že sdělení žalovaného (pronajímatele) ve Výpovědi, že jí zajistil přístřeší v označeném ubytovacím objektu, a to dvě lůžka v konkrétně uvedeném pokoji, lze považovat za jeho závazek, že jí zajistí přístřeší. Namítala, že jí žalovaný nezajistil – vedle prostor k ubytování - i prostory pro uskladnění jejího bytového zařízení a ostatních jejích a synových věcí. Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu o platnosti Výpovědi.
Otázkou platností výpovědí z nájmu bytu (ne)obsahující závazek pronajímatele zajistit odpovídající bytovou náhradu se dovolací soud již ve svých rozhodnutích zabýval (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4284/2009, rozsudek téhož soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud se od těchto závěrů při svém rozhodování neodchýlil, a proto jeho rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
K platnosti Výpovědi je nutné, aby obsahovala závazek pronajímatele zajistit přístřeší, a dostatečně určité vymezení této formy bytové náhrady (aby nájemce neměl pochyb, jaká bytová náhrada mu přísluší); okolnost, zda již byla bytová náhrada (přístřeší) řádně zajištěna, není významná.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka (jako nájemkyně) neměla pochyby, že jí jako bytová náhrada náleží přístřeší. Posouzením, zda zajištěné přístřeší odpovídá exekučnímu titulu, tedy i posouzením, zda se jedná o prostory splňující kritéria uvedená v §712 odst. 5 obč. zák., se bude zabývat – v případě, že dovolatelka byt nevyklidí dobrovolně – až soud (exekutor) při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobkyně tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před účinností vyhlášky 64/2012 Sb.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu