ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2370.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2370/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) A. P. , b) M. P. , zastoupených Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 904, proti žalované městské části Praha 8 , se sídlem v Praze, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 371/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2009, č. j. 58 Co 393/2009-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám Mgr. Renaty Wachtlové, advokátky se sídlem v Hořovicích, Pražská 904, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 21. 10. 2009, č. j. 58 Co 393/2009-146, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 9. 3. 2009, č. j. 11 C 371/2007-127, jímž bylo určeno, že výpověď ze dne 20. 9. 2007 z nájmu bytu číslo 21, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 8. podlaží domu č. p. 496, ulice K., č. or. 11, v Praze 8, katastrální území T. (dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“), je neplatná a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.” (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.
Dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozsudku, s otázkou, zda rada městské části může přenést výkon svých pravomocí při rozhodování o výpovědi z nájmu bytu na jiný subjekt.
Odvolací soud posoudil otázku absolutní neplatnosti výpovědi dané bez předchozího schválení v radě městské části hlavního města Prahy (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“), v souladu ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, uveřejněný pod č. 85/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 26 Cdo 1619/2009 /ústavní stížnost podaná proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 140/11/, ze dne 21. 09. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4600/2009); jeho rozsudek proto nemá po právní stránce zásadní právní význam.
Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před účinností vyhlášky 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 510,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinna odvést z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. května 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu