ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2378.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2378/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno - střed , se sídlem v Brně, Dominikánská 2, proti žalovaným 1/ K. G. a 2/ J. G. , oběma bytem v B., B. 227/41, zastoupeným JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové sady 988/2, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 49/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. března 2012, č. j. 19 Co 229/2011-50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. června 2011, č. j. 39 C 49/2011-31, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku „byt č. 4.2, nacházející se ve II. podlaží domu na ulici B. 227/41 v B., sestávající se ze 2 pokojů a příslušenství“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. března 2012, č. j. 19 Co 229/2011-50, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastnicím řízení znám a nelze ho v daném případě úspěšně zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/ – viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že po skončení nájemního poměru sjednaného nájemní smlouvou ze dne 12. dubna 2010 na dobu určitou od 1. března 2010 do 30. června 2010 užívají žalovaní předmětný byt bez právního důvodu (§126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. – dále jen „obč. zák.“). Protože současně dovodil, že – z důvodů tam specifikovaných – není vyklizení v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání žalovaných proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (které bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnili (obsáhlými dovolacími námitkami, jimiž brojili proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák.). V tomto směru tedy ve skutečnosti zpochybnili správnost (úplnost) skutkových zjištění soudů obou stupňů a z okolností uváděných v dovolání dovozovali nesprávnost právního názoru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. Je přitom nerozhodné, že i v této souvislosti namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy jakoby i zde uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
K dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze uvést následující.
Dovolací soud především zdůrazňuje, že na právní názor týkající se užívání bytu bez právního důvodu nemají žádný vliv dovolací námitky, že nájemní smlouva ze dne 12. dubna 2010 je – z tam uvedených příčin – neplatná; tím spíše by totiž dovolatelé, avšak v tomto případě již od počátku, užívali předmětný byt bez právního důvodu.
Rozhodovací praxe soudů ve věcech týkajících se vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) užívaného bez právního důvodu byla usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 8 v sešitě č. 1-2 z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o.s.ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).
Ustálená soudní praxe dosud nezaznamenala odklon ani od názoru, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit (zejména v případě, že se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení bytu domáhá. Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se vyklizení bytu) dočasně odepřena. Při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. nelze tedy izolovaně zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu okolnost a současně opomenout další právně významné okolnosti, zejména také okolnosti na straně vlastníka bytu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 19. února 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, a ze 7. dubna 2009, sp. zn. 26 Cdo 974/2008 /ústavní stížnost podanou proti posléze uvedenému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. II. ÚS 1766/09/). Není-li právní posouzení důvodnosti aplikace §3 odst. 1 obč. zák. podloženo úvahou zabývající se všemi výše uvedenými okolnostmi, jde o posouzení neúplné a tedy nesprávné. Přitom úvaha soudu tu musí být podložena konkrétními zjištěními, jak to vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. 2 Cdo 45/94, uveřejněného pod č. 36 v sešitě č. 7 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. tedy je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu (dočasně) odepřít.
V projednávané věci se odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – zabýval otázkou rozporu výkonu práva s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) a po zohlednění nejen poměrů dovolatele, nýbrž i okolností prospívajících žalobci, dovodil, že o takový výkon práva nejde. Jeho rozhodnutí je v tomto směru v souladu s citovanou judikaturou. Za této situace je současně vyloučeno uvažovat o omezení vlastnické práva žalobce mimo jiné tím, že by vyklizovací povinnost dovolatelů byla podmíněna zajištěním bytové náhrady.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2012
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu