ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2538.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2538/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce L. M., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem Praha 4, Táborská 350/32, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 59, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 123/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2012, č. j. 11 Co 375/2011-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč, k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 59, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, č.j. 11 Co 107/2008-59, potvrdil rozsudek ze dne 2. 10. 2007, č.j. 23 C 123/2006-47, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) určil, že je neplatná výpověď z nájmu bytu č. 31 o velikosti 1+1 v 5. podlaží domu č.p. 727 ulice A., P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), kterou dala žalovaná žalobci dopisem ze dne 1. 6. 2006 (dále též jen „Výpověď“) a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, č.j. 26 Cdo 801/2009-78, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 19. 4. 2011, č.j. 23 C 123/2006-125, zamítl žalobu na určení neplatnosti Výpovědi z nájmu předmětného bytu a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, č.j. 11 Co 375/2011-151, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uplatněné výpovědní důvody podle §711 odst. 2 písm. c) a d) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) byly naplněny. Pokud jde o první z uvedených výpovědních důvodů, považoval za rozhodné, že v době doručení Výpovědi byl žalobce nájemcem předmětného bytu a současně spoluvlastníkem nemovitosti č.p. 23 v J. (dále též „nemovitost v J.“), v níž objektivně mohl uspokojovat (a fakticky dlouhodobě uspokojuje) bytovou potřebu svou i své rodiny; na uvedeném nemůže nic změnit ani okolnost, že v nemovitosti v J. dosud nebyla kolaudována bytová jednotka. Ve shodě se soudem prvního stupně dále dovodil, že je naplněn i výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. d) obč.zák. V této souvislosti především konstatoval, že stav, kdy žalobce užívá předmětný byt jen občas, trvá minimálně od roku 2002, přičemž z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by šlo o stav dočasný a že by žalobce „v tomto směru činil nějaká opatření“. Žalobce tak v době dání Výpovědi využíval na úkor pronajímatelky (žalované) výhod regulovaného nájemného a svoji potřebu bydlení realizoval v nemovitosti, jejímž je spoluvlastníkem. Odvolací soud rovněž neshledal, že by výkon práva žalované byl v rozporu s §3 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nepřihlédly k tomu, že v nemovitosti v J. neuspokojuje svoji bytovou potřebu, ale pouze ji přechodně užívá za účelem výkonu svého podnikání, přičemž ve svém volném čase bydlí se svojí rodinou v předmětném bytě. Vyjadřuje přesvědčení, že za dané situace není splněn ani jeden z uplatněných výpovědních důvodů podle §711 odst. 1 písm. c) a d) obč.zák. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci pak spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nepřihlédly k jeho účastnickým výpovědím, jakož i výpovědím jeho družky, které výše uvedené rozhodné skutečnosti obsahovaly. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že dovolatel právní otázku nevymezil a „v podstatě napadá skutkové závěry“. Uvedla, že soudy obou stupňů se při rozhodování řídily rozsudkem „NS ČR 26 Cdo 801/2009-78“, a že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatel sice brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu o naplněnosti (ve Výpovědi) uplatněných výpovědních důvodů (podle §711 odst. 1 písm. c/ a d/ obč.zák.), z obsahu dovolání však vyplývá, že tak činí prostřednictvím námitek (týkajících se rozsahu a způsobu užívání nemovitosti v J. a hodnocení důkazů), jež směřují proti zjištěnému skutkovém stavu. Z obsahového hlediska (§41 odst. 2 o.s.ř.) tak ve skutečnosti – přestože formálně odkázal na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. – uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který však nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 2.500,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 560,- Kč, představující 20% DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. listopadu 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu