ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3333.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 3333/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 10, se sídlem Praha 10, Vršovická 68/1429, proti žalované R. A. , zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 978/23, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 66/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2011, č. j. 53 Co 199/2011-40, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 20. 5. 2011, č. j. 53 Co 199/2011-40, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soudu prvního stupně) ze dne 21. 2. 2011, č. j. 6 C 66/2010-34, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované pro opožděnost a rozhodnuto o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání (za obdobného použití §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.) přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod R 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu