ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3475.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3475/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce statutárního města Kladno , se sídlem v Kladně, náměstí Starosty Pavla 44, proti žalovaným 1. ALEX INTERNATIONAL CZ, s. r. o ., se sídlem v Hřebči, 28. října 396, identifikační číslo osoby 25696122, 2. M. B. , bytem v H., o zaplacení částky 872.812,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 108 C 149/2009, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2012, č. j. 30 Co 197/2012-330, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 12. dubna 2012, č. j. 30 Co 197/2012-330, odmítl jako opožděně podané (podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Kladně (soudu prvního stupně) ze dne 19. ledna 2012, č. j. 108 C 149/2009-310, jímž byla zamítnuta žádost 1. žalované o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 2. 2011, č. j. 108 C 149/2009-162, odmítnuto odvolání 1. žalované proti témuž usnesení a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované (nezastoupené advokátem) dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř., v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod R 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se zabýval otázkou nedostatku povinného zastoupení dovolatelek.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2012
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu