ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3885.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3885/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně S. B. , zastoupené Mgr. Miroslavou Smékalovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 3, proti žalovanému P. Š. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Martinákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 18, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 207/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. dubna 2010, č. j. 12 Co 41/2010-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 13. 4. 2010, č. j. 12 Co 41/2010-184, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku (soud prvního stupně) ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 C 207/2006-155, jímž zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (ve třetím podlaží domu č. p. 35/1202 v Š. na Z. sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, komory, předsíně a WC, dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“) ze dne 26. 6. 2006 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.”), protože soud prvního stupně ve svém prvním rozsudku ze dne 20. 1. 2009, č. j. 8 C 207/2006-118, který zrušil odvolací soud (byť nesprávně, neboť absence poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř. má za následek jen to, že systém neúplné apelace se v odvolacím řízení neuplatní, nejde však o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) usnesením ze dne 29. 4. 2009, č. j. 12 Co 124/2009-132, nerozhodl o této žalobě jinak, neboť jí rovněž zamítl, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelka sice formálně namítla nesprávné právní posouzení věci a odkázala na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti však - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (námitkou, že soud nesprávně posoudil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o platnosti výpovědi, zejména její poměry – majetkové, sociální, zdravotní – a okolnost, že pro nečinnost žalovaného jí nebyl přiznán příspěvek na bydlení). Dovolatelka brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění pro posouzení platnosti výpovědi z nájmu bytu.
Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolatelka navíc považuje za důležité pro posouzení platnosti výpovědi z nájmu bytu okolnosti, které nastaly až po jejím doručení. Pro závěr o platnosti výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 10. 2011, dále též jen „obč. zák.“ (a to jak pro naplněnost výpovědní důvodu, tak i případný rozpor s dobrými mravy), jsou však právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci; okolnosti nastalé později nelze při tomto právním posouzení zohledňovat. Výpověď z nájmu předmětného bytu byla žalobkyni doručena 28. 6. 2006, pro závěr o platnosti výpovědi je proto významné, zda v této době její dluh na nájemném dosáhl částky odpovídající trojnásobku sjednaného měsíčního nájemného a úhrad za služby (se zřetelem k sankční povaze daného výpovědního důvodu nelze jeho uplatnění podmiňovat tím, že protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni doručení výpovědi; rozhodné je, že před uvedeným dnem nájemce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 5156/2009); případně, zda v této době byly dány okolnosti, které by mohly vést k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V řízení bylo zjištěno (se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání nelze zjištěný skutkový stav zpochybnit), že žalovaný odůvodnil výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne 26. 6. 2006 (doručenou žalobkyni dne 28. 6. 2006) tím, že nezaplatila nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu za leden až duben 2006, a dále zjistil, že žalobkyně za toto období žalovanému nezaplatila ničeho až do 25. 5. 2006 (25. 5. 2006 uhradila částku 2.100,- Kč s tím, že se jedná o nájemné za leden a únor, dne 11. 7. 2006 pak zaplatila 4.150,- Kč, a to za nájemné za březen – červen).
Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je proto v souladu s tímto zákonným ustanovením a se standardní soudní praxí.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se zabýval i okolnostmi, které by mohly vést k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy; významné pro právní posouzení věci jsou jen skutečnosti, které byly dány v době jejího doručení žalobkyni. Vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, jeho úvaha není zjevně nepřiměřená, a proto otázku, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobkyně tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o. s. ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2012
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu