ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.4517.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 4517/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 4 , se sídlem Praha 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Neústupného 12, proti žalovanému C. Š. , zastoupenému JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 12, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 351/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. 21 Co 521/2009-209, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 5. 2009, č.j. 11 C 351/2005-154, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu zde specifikovanému (dále též „byt“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po skončení nájmu a do 3 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby do řízení vstoupilo na místo ní Bytové družstvo Sinkulova 37/678 (dále též „Družstvo“), které nabylo vlastnické právo k domu, v němž se byt nachází.
Městský soud v Praze (odvolací soud) vyzval Družstvo dopisem ze dne 2. 2. 2010, aby se vyjádřilo k postupu podle §107a o.s.ř. s tím, že pokud se nevyjádří ve lhůtě 20 dnů, bude mít soud za to, že souhlasí se vstupem do řízení na straně žalobce (§101 odst. 4 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že Družstvo se ve stanovené lhůtě nevyjádřilo, odvolací soud usnesením ze dne 4. 3. 2010, č.j. 21 Co 521/2009-173, rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalobce s Bytovým družstvem Sinkulova 37/678, se sídlem Praha 4, Sinkulova 37/678.
K dovolání žalovaného bylo uvedené usnesení zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j. 26 Cdo 174/2011-191, a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení s tím, že souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení na místo žalobce se netýká „jen“ postupu a vedení řízení, takže opatření tohoto souhlasu způsobem uvedeným v §101 odst. 4 o.s.ř. nepřichází v úvahu.
Odvolací soud, poté co Družstvo dopisem ze dne 24. 9. 2011, doručeným soudu 3. 10. 2011, vyslovilo svůj souhlas se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce, usnesením ze dne 13. 10. 2011, č.j. 21 Co 521/2009-209, opětovně rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalobce s Bytovým družstvem Sinkulova 37/678, se sídlem Praha 4, Sinkulova 37/678.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Opakuje obsah svého předchozího dovolání a dále namítá, že pokud Družstvo (na základě opětovného dotazu odvolacího soudu) vyjádřilo dopisem doručeným soudu dne 3. 10. 2011 svůj souhlas se vstupem do řízení namísto dosavadního žalobce, stalo se tak až po uplynutí soudcovské lhůty stanovené soudem v dopise ze dne 2. 2. 2010 (jímž bylo Družstvo vyzváno k vyjádření ohledně postupu podle §107a o.s.ř. s tím, že pokud se ve lhůtě 20 dnů nevyjádří, bude mít soud za to, že se svým vstupem do řízení na straně žalobce souhlasí). Uvádí, že tuto lhůtu může soud prodloužit toliko před jejím uplynutím a že její zmeškání nelze prominout (odkazuje přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp.zn. 23 Cdo 2954/2009, a ze dne 28. 4. 2005, sp.zn. 30 Cdo 940/2004). S jejím marným uplynutím je tak spojen následek, že Družstvo na místo nového žalobce nevstoupí. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dovodil, že dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a to bez dalšího. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má dovolací soud za obsoletní (srov. k tomu blíže Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376, Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp.zn. 29 Cdo 3013/2010).
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
Posléze uvedenou vadu řízení uplatňuje dovolatel (byť označuje rovněž i dovolací důvod podle §241a odst. písm. b/ o.s.ř.), námitkou, že Družstvo vyjádřilo svůj souhlas se vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce až po uplynutí lhůty stanovené mu k tomu soudem, a proto na místo žalobce již vstoupit nemůže.
Jak vyplývá z obsahu spisu, po zrušení usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2010, č.j. 21 Co 521/2009-173, bylo Družstvo opětovně vyzváno (viz čl. 201 verte) k vyjádření, zda souhlasí se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce a dopisem ze dne 24. 9. 2011, doručeným odvolacímu soudu 3. 10. 2011 (viz čl. 207 spisu) vyslovilo svůj souhlas. Nelze přitom (jak nesprávně činí dovolatel) vycházet z lhůty stanovené Družstvu k vyjádření již dopisem ze dne 2. 2. 2010, neboť jak vyplynulo ze zrušovacího usnesení dovolacího soudu, souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení na místo žalobce nelze opatřit postupem podle §101 odst. 4 o.s.ř. (ostatně Družstvo se naopak v důsledku této nesprávné výzvy mohlo a zřejmě se také domnívalo, že absence jeho vyjádření bude mít za následek, že se svým vstupem do řízení na místo žalobce souhlasí). Odvolací soud jej proto správně znovu vyzval k vyjádření a určil mu k tomu „novou“ lhůtu. Ostatně nad rámec uvedeného je možno dodat, že soudcovská lhůta (§55 o.s.ř.) je lhůtou, jíž soud není vázán a může ji prodloužit i po jejím uplynutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp.zn. 32 Odo 1274/2005). Odkaz dovolatele na výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepřípadný, neboť rozhodnutí ze dne 28. 4. 2005, sp.zn. 30 Cdo 940/2004, se týká toliko specifické situace předpokládané ustanovením §175k odst. 2 o.s.ř., zatímco rozhodnutí ze dne 11. 2. 2010, sp.zn. 23 Cdo 2954/2009, řeší pouze otázku nemožnosti prominutí zmeškání soudcovské lhůty, otázkou jejího prodloužení se nezabývá. Z výše uvedeného tak vyplývá, že řízení namítanou vadou netrpí.
Vzhledem k tomu, že další uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel nikterak blíže nespecifikoval, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu