ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.4638.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 4638/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složením z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno – Černovice , se sídlem Brno, Bolzanova 1, zastoupeného JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 5a, proti žalovanému R. R. , zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem Brno, Nové náměstí 21, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 15 C 256/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2010, č. j. 19 Co 427/2009- 66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 8. 2009, č. j. 15 C 256/2007-55 (poté, co usnesením ze dne 18. 2. 2009, č. j. 15 C 256/2007-40, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2009, č. j. 19 Co 163/2009-45, zamítl návrh žalobce, aby do řízení na straně žalovaného vstoupila podle §107a o.s.ř. jeho manželka D. R.), zamítl žalobu na vyklizení žalovaného z bytu č. 1, v B., P. 911/3c (dále „předmětný byt, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č.j. 19 Co 427/2009-66, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 19. 9. 2003 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dne 20. 9. 2003 uzavřel žalovaný manželství s D. M. (nyní R.), že žalobce dal žalovanému dopisem ze dne 28. 5. 2007 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď) z důvodu podle §711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), odůvodněnou tím, že byt bez vážných důvodů neužívá nebo ho užívá jen občas, že Výpověď byla dána (adresována) toliko žalovanému a jemu byla také doručena dne 4. 6. 2007 a že žaloba na její neplatnost nebyla podána. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovanému a jeho manželce vzniklo uzavřením manželství právo společného nájmu předmětného bytu manžely, a že toto právo dosud trvá, neboť v řízení nebylo tvrzeno (prokázáno), že by nastala právní skutečnost, jež by způsobila jeho zánik. Za této situace musela být Výpověď dána oběma manželům, společným nájemcům bytu a jim oběma také doručena (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 2 Cdon 37/97). Byla-li v dané věci Výpověď dána (doručena) toliko jednomu z manželů (žalovanému), nebyla způsobilá vyvolat zánik práva společného nájmu bytu svědčícího žalovanému a jeho manželce. Námitku žalobce, že pro něho bylo složité zjišťovat, že žalovaný uzavřel manželství a že mu tak vzniklo práva společného nájmu, neshledal pro právní posouzení věci relevantní. Poukázal na to, že žalobce měl možnost na vzniklou situaci zareagovat v průběhu soudního řízení, např. dáním Výpovědi oběma manželům; jím navrhovaný postup podle §107a o.s.ř. nepřicházel v dané věci v úvahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Za otázky zásadního právního významu označuje otázky: 1) zda pochybil v označení účastníka řízení, jestliže vedle žalovaného neoznačil za pasivně legitimovanou i jeho manželku, 2) zda se může před soudem dovolávat ochrany ten, kdo sám porušil zákon, tj. žalovaný, který porušil informační povinnost stanovenou v §689 obč. zák., a 3) zda je pronajímatel (ač je omezen ve svých možnostech zjišťovat údaje o osobním stavu) povinen zjišťovat změnu stavu (uzavření manželství) u nájemce, který mu tuto skutečnost sám neoznámil. V té souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1230/2006, a sp.zn. 26 Cdo 1231/2006, jež lze dle jeho názoru vztáhnout i na danou věc, a uvádí, že informační povinnost je „nadřazena právu společného nájmu bytu manžely“, jehož se lze dovolávat pouze při splnění této povinnosti. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatelem výslovně formulované otázky však zásadní právní význam nezakládají, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na názoru, že Výpověď jakožto hmotněprávní úkon pronajímatele (žalobce) měla být – při existenci práva společného nájmu bytu manžely – dána (doručena) oběma manželům, společným nájemcům předmětného bytu. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1230/2006, 26 Cdo 1231/2006, je nepřípadný, neboť označené rozhodnutí se týká případu vzniku práva společného nájmu bytu manžely v průběhu soudního řízení; v dané věci však takovéto právo vzniklo dříve, než bylo soudní řízení zahájeno.
Dovolatel odkázal rovněž na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud však – s přihlédnutím k obsahu dovolání – zastává názor, že takto formálně uplatněný dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizoval. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.s.ř. – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2005, sp.zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura 3/2005).
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu