ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.701.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 701/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Mgr. Ing. V. M. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, proti žalované městské části Praha 5 , se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 4/1381, zastoupené JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 15, o určení neplatnosti smlouvy o nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 257/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, č. j. 15 Co 454/2011-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 11. 2011, č. j. 15 Co 454/2011-45, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 16. 8. 2011, č. j. 34 C 257/2011-35, kterým odmítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé, jímž usnesení odvolacího soudu o potvrzení usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření není (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1533/2001, uveřejněné pod č. 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1124/2011).
Přípustnost dovolání nezakládá ani §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2012
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu