ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.875.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 875/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 11 , se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, proti žalované E. B. , bytem v P., zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 77/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2011, č. j. 21 Co 78/2011-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. června 2010, č. j. 27 C 77/2010-19, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů od zajištění tam uvedeného náhradního ubytování „byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím, standardní kvality, ve druhém podlaží domu v P., katastrální území Ch.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
Soud prvního stupně žalobě vyhověl se zdůvodněním, že po skončení nájemního poměru výpovědí pronajímatele (podle §711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. listopadu 2011 zákonem č. 132/2011 Sb. – dále jen „obč. zák.“) užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu (§126 odst. 1 obč. zák.), a proto je povinna ho vyklidit. Jelikož v daném případě jde o rodinu s nezletilým dítětem a podle soudu prvního stupně je naplněn i předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných, vázal vyklizení na zajištění tam specifikovaného náhradního ubytování (§712 odst. 5 věta druhá obč. zák.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. června 2011, č. j. 21 Co 78/2011-88, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a o nákladech právního zastoupení žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž se – z důvodů tam rozvedených – domáhala přisouzení bytové náhrady ve formě náhradního bytu.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o. s. ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – rovněž uplatnila, a to dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky bytové náhrady podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka zpochybnila správnost právního názoru, že jí – podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. – přísluší (pouhé) „náhradní ubytování ve formě garsoniéry jako samostatné bytové jednotky“.
Již na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že podle ustálené soudní praxe je nutno ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. vykládat tak, že se vztahuje na případy skončení nájmu výpovědí pronajímatele z důvodů upravených v §711 odst. 2 písm. a/ a b/ obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 4131/2008, uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 3 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle závěrů ustálené soudní praxe je ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. ve vztahu k ustanovení §712 odst. 5 věty první obč. zák. ustanovením speciálním a vyplývá z něj možnost soudu rozhodnout (na návrh nájemce), že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt, avšak za současného naplnění dvou v něm normovaných předpokladů. Prvním z nich je skutečnost, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Druhým předpokladem pro uvedený postup jsou důvody zvláštního zřetele hodné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 1istopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96, dále např. rozsudky z 24. července 2001, sp. zn. 26 Cdo 636/2000, a z 18. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 642 a C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Jestliže odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě jsou naplněny oba uvedené předpoklady, avšak vzhledem ke zjištěným okolnostem vázal vyklizení žalované na náhradní ubytování (nikoli náhradní byt), lze jeho rozhodnutí pokládat za výraz standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu