ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.948.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 948/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce města Kroměříž, se sídlem Kroměříž, Velké náměstí 115, zastoupeného JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Třída 1. máje 283/15, proti žalovanému F. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem Kroměříž, Nám. Míru 3760, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 7 C 547/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 29. září 2010, č.j. 59 Co 243/2010-52, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 2. 2010, č.j. 7 C 547/2009-29, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 4 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v I. podlaží domu č.p. 1011 na ulici Kotojedská v K. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) do 1 měsíce po zajištění přiměřeného náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, č.j. 59 Co 243/2010-52, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětný byt do šesti měsíců od právní moci rozsudku
Odvolací soud vzal (ve shodě se soudem prvního stupně) za prokázáno, že žalobce (vlastník předmětného domu) uzavřel dne 19. 9. 2005 s žalovaným smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou, že po uplynutí sjednané doby nájmu uzavřel s žalovaným vždy další nájemní smlouvu, naposledy dne 18. 7. 2008 s dobou nájmu do 1. 8. 2009, že měsíční nájemné činilo 1.263,- Kč a zálohy za služby 957,- Kč, že žalovaný ke dni 31. 10. 2010 dlužil na nájemném a zálohách za služby částku 11.100,- Kč, že tento dluh uhradil (dne 12. 11. 2009 zaplatil částku 7.600,- Kč a dne 31. 12. 2009 částku 3.500,- Kč) a nadále platí za užívání bytu částky dle naposledy uzavřené nájemní smlouvy. Přisvědčil i jeho závěru, že po skončení nájemního poměru sjednaného na dobu určitou žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a že žaloba na vyklizení je důvodná, jakož i jeho názoru, že v daném případě je výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že okolnosti případu (žalovaný je nezaměstnaný, v bytě žije se svou přítelkyní a se čtyřmi nezletilými dětmi a platí za jeho užívání) odůvodňují přiznání bytové náhrady, a to přiměřeného náhradního bytu, považoval za adekvátní vázat povinnost žalovaného k vyklizení na stanovení delší lhůty (6 měsíců), jež je dostatečná k tomu, aby si mohl pro sebe a svou rodinu zajistit vhodné bydlení. Nad rámec okolností, k nimž přihlédl soud prvního stupně, dále zohlednil, že žalovaný měl sjednán (byť opakovaně) nájemní poměr toliko na dobu určitou a musel si být vědom, že uplynutím doby nájmu mu zaniká právní důvod k užívání bytu, přičemž nemohl spoléhat, že – za situace, kdy porušoval jednu ze základních povinností nájemce – s ním žalobce uzavře novou nájemní smlouvu a netvrdil, že by neplacení nájemného bylo zapříčiněno jeho svízelnou finanční situací. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobcem je územní samosprávné společenství občanů, hospodařící s vlastním bytovým fondem; naopak k tvrzením žalovaného ohledně zdravotního stavu jeho syna Simona s ohledem na zásadu neúplné apelace přihlédnout nemohl. Konstatoval, že pokud by povinnost žalovaného byt vyklidit byla vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, dostalo by se mu tím více práv, než mu dříve podle smluvního ujednání mezi účastníky náleželo, neboť žalobce by byl povinen mu zajistit přiměřený náhradní byt, a to na dobu neurčitou; obdobně by tomu bylo při povinnosti žalobce zajistit náhradní ubytování. S ohledem na dočasný charakter přístřeší je dle odvolacího soudu pro žalovaného výhodnější stanovení delší lhůty k vyklizení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v tom, že mu byla uložena povinnost vyklidit předmětný byt, aniž by tato povinnost byla vázána na přidělení přiměřeného náhradního bytu, a ztotožňuje se v tomto směru s rozhodnutím soudu prvního stupně. Uvádí, že předmětný byt užívá se svou družkou a čtyřmi nezletilými dětmi, že za užívání bytu platí žalobci podle nájemní smlouvy, že dluh vzniklý z důvodu nepříznivého sociálního postavení a nedostatku finančních prostředků uhradil a že sám není schopen zajistit si přiměřený náhradní byt o velikosti 1+1, neboť v K. je z důvodu nižšího nájemného po malých bytech velká poptávka. Poukazuje na to, že chtěl celou záležitosti řešit se žalobcem tak, že by s ním uzavřel další smlouvu na dobu určitou, ten však tomuto požadavku nevyhověl. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozhodnutím a navrhl, aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o bytové náhradě, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné pod R 28/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O rozhodnutí o bytové náhradě jde i tehdy, jestliže soud vyslovil ve výroku rozhodnutí povinnost vyklidit byt ve stanovené lhůtě, aniž ji učinil závislou na zajištění bytové náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp.zn. 3 Cdon 102/96, uveřejněný pod č. 104 v časopise Soudní judikatura 13/1997). Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení se však omezuje pouze na výrok, jímž byla žalovanému uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti do 6 měsíců od právní moci rozsudku; ostatně dovolatel proti výroku o vyklizení nebrojí.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Uvedené vady nebyly dovolatelem namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Námitkou, že mu měla být přiznána bytová náhrada ve formě přiměřeného náhradního bytu, dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního závěru, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, a dovolací soud z něho proto vychází.
Podle §126 odst. 1 obč.zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. V případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě žaloba na vyklizení.
Podle §3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp.zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod R 8/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) zaujal názor, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o.s.ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).
V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (vlastníka). Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se vyklizení) dočasně odepřena.
V soudní praxi není pochyb ani o tom, že bytovou náhradu nelze přisoudit (za použití ustanovení §3 odst. 1 obč.zák.) v případech, kdy bývalý nájemce užívá byt po skončení nájmu sjednaného na dobu určitou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 538/2003, sp.zn. 26 Cdo 2146/2005, sp.zn. 1021/2008 a sp.zn. 26 Cdo 3929/2008).
Jestliže tedy za daného skutkového stavu (jež nebyl v dovolání zpochybněn) dospěl odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že okolnosti případu odůvodňují s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. stanovení delší než zákonné lhůty k vyklizení, nelze mu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Ostatně skutečnosti uváděné dovolatelem (jeho rodinné a sociální poměry, skutečnost, že dluh na nájemném zaplatil a že nadále platí za užívání bytu částky dle nájemní smlouvy) nemohou samy o sobě odůvodnit ani přiznání náhradního bytu. Je třeba především poukázat na to, že řádné placení nájemného je jednou ze základních povinností nájemce (§685 odst. 1 ve spojení s ustanovením §697 obč.zák.) a nejde tudíž o žádný nadstandard, který by snad nájemce poskytoval pronajímateli a jež by mu (navíc) zakládal právo „na pokračování“ nájemního vztahu i po uplynutí sjednané doby nájmu. Žalovaný si přitom musel být od počátku vědom, že jde o nájemní poměr na dobu určitou, který zásadně skončí uplynutím sjednané doby nájmu.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů řízení se dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 procesně neúspěšnému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.000,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 660,- Kč představující 20% DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. dubna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu