ECLI:CZ:NS:2012:26.ND.91.2012.1
sp. zn. 26 Nd 91/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci navrhovatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územního pracoviště v hlavním městě Praze , se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti 1/ D. H. , V., L., zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Praha – Břevnov, Bělohorská 262/35, 2/ JUDr. Doc. M. K., CSc. , bytem Ch., zastoupeného JUDr. Vladimírou Knoblochovou, advokátkou se sídlem Praha 4 – Chodov, V Parku 2323/14, a 3/ P. K. , bytem P., zastoupeného Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem Praha 10, Minská 15, o návrhu na jmenování rozhodce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 10/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 64/2012.
Odůvodnění:
V odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2011, č. j. 22 Cm 10/2011-947, vznesl účastník 1/ námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. Odůvodnil ji postupy senátů Vrchního soudu v Praze, jejich rozhodovací činností a konstatováním, že „jejich zjevné nezákonnosti evidentně souvisí s postupy samosoudců nižších soudů“ ; rozhodování Vrchního soudu v Praze označil za „překvapivé“ a „extrémně svévolné“ . Uvedl dva případy, v nichž „rozhodl senát tohoto soudu vadně (v jedné a téže věci rozhodl o věcné příslušnosti soudů opačně)“ , „opomněl povinné skutkové zjištění (tj. skutkový popis věci žalobcem)“ , „ani v jednom případě neměl k dispozici arbitrážní žalobu“ a podle jeho názoru „vždy rozhodl podle momentální procesní i politické potřeby státu“ . Konkrétně zmínil „překvapivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 1474/2010-27“ a jemu předcházející postup Obvodního soudu pro Prahu 6. V dané věci „senát vrchního soudu za předsednictví JUDr. Bernarda“ rozhodl podle jeho názoru „neobvykle rychle (za pět pracovních dní) a překvapivě usnesením dne 24. června 2010, č. j. Ncp 1474/2010-27“ , kterým určil, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy, ač neměl v dané věci k dispozici žalobu. Dále poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2011, č. j. Ncp 1590/2011-46 (kterým opětovně rozhodl o věcné příslušnosti soudů v dané věci, a to opačně, aniž by měl k dispozici žalobu), jakož i na řízení předcházející jeho vydání. Měl za to, že „popsaná účast Vrchního soudu v Praze ve věci představuje jednání takové intenzity, že opodstatňuje závěr o vyloučení soudců tohoto soudu“ . Uvedl, že „jeho shora popsané postupy představují extrémně svévolné rozhodování, avšak především stranné rozhodování, napomáhající jedné straně sporu s manipulací při hledání předem vybraného soudce“ . Vyjádřil přesvědčení, že „nejde o otázku jednoho soudce či jednoho senátu vrchního soudu, když obě vadná rozhodnutí dle ust. §104a o. s. ř. přijal senát tohoto soudu v jiném složení“ . Podle jeho názoru jsou z uvedených důvodů pro podjatost vyloučeni z rozhodování v dané věci všichni soudci Vrchního soudu v Praze, byť vůči každému z nich netvrdí individuální důvody vyloučení. Navrhl, aby – vzhledem k podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze – byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci.
Navrhovatelka nesouhlasila s vznesenou námitkou podjatosti. Zdůraznila, že podle §15a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je v námitce podjatosti účastník povinen označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti. Měla za to, že námitku podjatosti nelze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže podle subjektivního názoru účastníka nevede soud řízení v souladu s jeho představami anebo proto, že soud v jiné věci rozhodoval jinak, než by účastník považoval za správné.
Účastník 2/ se ke vznesené námitce podjatosti soudců nevyjádřil.
Účastník 3/ označil námitku podjatosti za účelovou, za naprosto nepřípustnou a v rozporu se zákonnými a ústavněprávními předpisy.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze a k delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci se sdělením, že podle rozvrhu práce je příslušný rozhodovat ve věci senát 3 Cmo ve složení JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová a Mgr. Jiří Čurda, a že zastupováním tohoto senátu je pověřen senát 2 Cmo ve složení JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Zbývá dodat, že tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
K vyloučení soudce sice není třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod, který je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
O žádný z uvedených případů však v souzené věci nejde.
Především je třeba zdůraznit, že z podnětu námitky podjatosti lze předpoklady pro vyloučení soudců zkoumat pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat. Je proto nadbytečné zkoumat, jaký vztah mají k účastníkům či k jejich zástupcům, popřípadě k věci, ostatní soudci příslušného soudu.
Z vyjádření jmenovaných sedmi soudců Vrchního soudu v Praze vyplývá, že nemají žádný poměr k věci, k účastníkům a ani k jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodování této věci. Ani z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci, k účastníkům či k jejich zástupcům. Účastník 1/ totiž v uplatněné námitce podjatosti neuvedl žádné konkrétní skutečnosti (ve smyslu §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Z jeho podání je pouze patrno, že podrobuje kritice postup Vrchního soudu v Praze v tam označených věcech, a je subjektivně přesvědčen, že právě proto se mu u Vrchního soudu v Praze nedostane nestranného rozhodování v jeho věci. Zde je ovšem zapotřebí zdůraznit, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) z rozhodování nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Vzhledem k uvedenému nepovažuje Nejvyšší soud námitku podjatosti za důvodnou (neboť z ní nevyplývají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.), a proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Za této situace neshledal ani důvod pro přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu