ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1032.2012.2
sp. zn. 28 Cdo 1032/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobců a) JUDr. J. V., b) J. S. , zast. JUDr. Zdeňkem Boučkem, advokátem v Brně, Šumavská 31, proti žalované obci Víceměřice, IČ: 00288888, se sídlem ve Víceměřicích 26, zast. Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Palánek 250/1, o zaplacení 660.154,40 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 67/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 8/2010-199, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 8/2010-199, se ruší v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v rozsahu týkajícím se zaplacení 378.276,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 14. 3. 2005 do zaplacení, a v závislých výrocích o nákladech řízení, současně se v části výroku II. o zamítnutí žaloby na zaplacení 378.276,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 14. 3. 2005 do zaplacení a v nákladovém výroku III. ruší i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. července 2009, č. j. 5 C 67/2005-168, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Žalobci coby podíloví spoluvlastníci každý jedné ideální poloviny domu čp. 83, část obce V., a ostatních staveb zbudovaných na stavebních parcelách č. 16/2, 16/4, 16/5 a 16/6 a stavebních parcel č. 16/2, 16/3, 16/4, 16/5, a 16/6, vše v katastrálním území V. (dále jen – „předmětné nemovitosti“), uplatnili vůči žalované žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 14. 3. 2005 nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které jakožto nevlastník získala užíváním těchto nemovitostí bez právního důvodu. Výši nároku přitom odvozovali od plateb nájemného, které žalovaná přijala neprávem od F. O. za dobu od 12. 1. 1996 do 18. 12. 2004 ve výši 221.291,- Kč, J. Z. za dobu od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2004 ve výši 40.000,- Kč, J. Š. za dobu od 27. 2. 1995 do 30. 9. 1997 ve výši 12.585,- Kč a od P. Z. za dobu od 1. 10. 1997 do 31. 12. 2004 ve výši 104.400,- Kč. Celkem tak požadovali zaplacení částky 378.276,- Kč s příslušenstvím. V písemném podání došlém soudu prvního stupně dne 13. 1. 2009 žalobci upřesnili, že se vůči žalované domáhají vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětných nemovitostí bez právního důvodu, a to nebytových prostor představovaných obchodem a pohostinstvím, jejichž užíváním za dobu od 14. 3. 2003 do 31. 12. 2004 měl být získán prospěch ve výši 107.999,90 Kč, stavební parcely č. 16/2 a budov na ní postavených, jejichž užíváním za dobu od 14. 3. 2003 do 18. 4. 2005 měl být získán prospěch ve výši 292.259,80 Kč, skladu a moštárny na st. p. č. 16/4, jejichž užíváním za dobu od 14. 3. 2003 do 13. 4. 2005 měl být získán prospěch ve výši 31.357,30 Kč, a konečně hasičské zbrojnice a klubovny na st. p. č. 16/4 a stavebních parcel č. 16/3 a 16/5, jejichž užíváním za dobu od 14. 3. 2003 do 7. 12. 2005 měl být získán prospěch ve výši 179.461,30 Kč. Celkem takto uplatňovali pohledávku ve výši 611.078,60 Kč s příslušenstvím. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 10. 3. 2009 žalobci žalobu dále rozšířili, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním skladu a moštárny na st. p. č. 16/4 požadovali nově za dobu od 14. 3. 2003 do 18. 7. 2008 ve výši 80.433,- Kč a celkově se tak vůči žalované v posuzovaném řízení domáhali zaplacení 660.154,40 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně navrhované změny žaloby připustil usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 23. 6. 2009.
Rozsudkem ze dne 23. 7. 2009, č.j. 5 C 67/2005-168, soud prvního stupně žalobě vyhověl v části o zaplacení 22.765,50 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení získané užíváním skladu a moštárny na st. p. č. 16/4 za dobu od 13. 1. 2007 do 18. 7. 2008 (výrok I.). V části o zaplacení dalších 637.388,90 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.). K námitce žalované totiž nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním obchodu a pohostinství (za dobu do 31. 12. 2004), stavební parcely č. 16/2 a staveb na ní postavených (za dobu do 18. 4. 2005), hasičské zbrojnice a klubovny na st. p. č. 16/4 a stavebních parcel č. 16/3 a 16/5 (za dobu do 7. 12. 2005) a skladu a moštárny na st. p. č. 16/4 (za dobu do 12. 1. 2007) shledal promlčeným uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§107 odst. 1 občanského zákoníku, dále jen – „obč. zák.“), neboť jej žalobci při vědomosti o tom, že se na jejich úkor žalovaná bezdůvodně obohacuje užíváním předmětných nemovitostí bez právního důvodu, uplatnili až změněnou žalobou, která došla soudu dne 13. 1. 2009, a jejím rozšířením došlým soudu dne 10. 3. 2009. Odvolací soud pak shora označeným rozsudkem k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. potvrdil, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítali, že již v žalobě došlé soudu prvního stupně dne 14. 3. 2005 vylíčili, že se žalovaná na jejich úkor bezdůvodně obohacuje jednak tím, že předmětné nemovitosti bez právního důvodu užívá pro vlastní potřebu, a jednak tím, že je pronajímá třetím osobám. Na základě totožných skutkových okolností pak podáním došlým soudu prvního stupně dne 13. 1. 2009 toliko konkretizovali jednotlivá období, za která nárok uplatňují, a vycházejíce ze znaleckého posudku nově kvantifikovali uplatněný nárok. Z uvedených okolností dovolatelé dovozují, že žaloba změněna nebyla a ke stavení promlčecí doby stran uplatněných nároků na vydání bezdůvodného obohacení tudíž došlo již okamžikem zahájení soudního řízení o původní žalobě (14. 3. 2005), ke kterému nároky promlčeny nebyly. Dovolatelé rovněž poukázali na okolnost, že přesnému vyčíslení nároku na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním předmětných nemovitostí žalovanou bránilo přerušení řízení a okolnost, že žalovaná odmítala nemovitosti vyklidit. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., v části, jíž dovolatelé brojí proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 378.276,- Kč s příslušenstvím, shledal dovolání přípustným podle ustanovení §237 odst. 1, písm. c) o. s. ř., neboť právní otázka procesní povahy podání žalobců došlých soudu prvního stupně po zahájení soudního řízení a jejich důsledků z hlediska stavení běhu promlčecí doby stran uplatněných nároků byla odvolacím soudem zčásti řešena v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle §95 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.
O změnu žaloby (§95 o. s. ř.) jde přitom nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž i v případě, že žalobce požaduje plnění na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 21/2003). Od změny žaloby je naopak třeba odlišit podání, kterými žalobce odstraňuje vady žaloby nebo doplňuje žalobu o vylíčení skutkových okolností odůvodňujících uplatněný nárok z hlediska hypotézy hmotněprávní normy dopadající na daný případ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 78/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 688/99, publikované v časopise Soudní judikatura, č. sešitu 7/2001).
V projednávané věci žalobci žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 14. 3. 2005 uplatnili vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním nemovitostí v jejich vlastnictví (ať již pro vlastní potřebu či jejich pronájmem třetím osobám) bez jakéhokoliv právního důvodu. Výše bezdůvodného obohacení (378.276,- Kč s příslušenstvím) pak byla v rozporu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 394/2004) odvozována od plnění přijatých žalovanou od osob, jimž předmětné nemovitosti neprávem přenechala k užívání. O vymezení konkrétního období, za které je nárok uplatňován (od 14. 3. 2003 do vydání jednotlivých nemovitostí žalobcům), a doplnění skutkových okolností odůvodňujících uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním cizích nemovitostí bez právního důvodu (vylíčení obvyklé výše úplaty za užívání předmětných nemovitostí v rozhodném období) byla žaloba doplněna až v písemném podání došlém soudu prvního stupně dne 13. 1. 2009. Vzhledem k tomu, že nárok vymezený tímto podáním žalobci i nadále uplatňují na totožném skutkovém základě (užívání předmětných nemovitostí žalovanou bez právního důvodu), nejde o změnu žaloby ale o její upřesnění, jež na běh promlčecí doby nemá vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 22 Cdo 240/2004). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním předmětných nemovitostí za dobu od 14. 3. 2003 ve výši 378.276,- Kč s příslušenstvím tak žalobci uplatnili již žalobou došlou soudu prvního stupně dne 14. 3. 2005. K uvedenému dni tudíž došlo i ke stavení běhu promlčecí doby stran uvedeného nároku (§112 obč. zák.). Poněvadž žalobcům, kteří se domáhali vyklizení žalované z předmětných nemovitostí, bylo známo, že se žalovaná na jejich úkor bezdůvodně obohacuje užíváním nemovitostí bez právního důvodu, běžela dvouletá subjektivní promlčecí doba, ve které nároky na vydání bezdůvodného obohacení bylo nutno uplatnit u soudu (§107 odst. 1 obč. zák.), od toho kterého dne, za který je bezdůvodné obohacení požadováno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006). Domáhají-li se tedy žalobci žalobou došlou soudu prvního stupně dne 14. 3. 2005 vydání bezdůvodného obohacení ve výši 378.276,- Kč s příslušenstvím vzniklého užíváním předmětných nemovitostí za dobu od 14. 3. 2003, uplatněný nárok v uvedeném rozsahu promlčen není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v rozsahu týkajícím se zaplacení 378.276,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 14. 3. 2005 do zaplacení, a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2 in fine o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil v části výroku II. a nákladovém výroku III. i jeho rozhodnutí a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věty druhé o. s. ř.). Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je přitom pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V části, v níž se žalobci podáním došlým soudu prvního stupně dne 13. 1. 2009 nově domáhají zaplacení dalších 281.878,40 Kč s příslušenstvím a podáním došlým soudu prvního stupně dne 10. 3. 2009 též úhrady 80.433,- Kč s příslušenstvím, pak jde o změnu žaloby, neboť žalobci požadují více, než čeho se domáhali původní žalobou (§95 o. s. ř.). Hmotněprávní účinky změněné žaloby přitom nastaly dnem, kdy soudu došla její změna (13. 1. 2009, resp. 10. 3. 2009). Teprve tímto dnem tak mohlo dojít i ke stavení běhu promlčecí doby ohledně práv uplatněných změněnou žalobou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008). Požadují-li tedy žalobci změněnou žalobou vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním předmětných nemovitostí za dobu do 12. 1. 2007, je jejich nárok v důsledku uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby promlčen (§107 odst. 1 obč. zák.).
V uvedeném rozsahu tedy věc byla odvolacím soudem řešena v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvodu se odchylovat (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud proto dovolání žalobců ve zbývajícím rozsahu jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu