ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1267.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1267/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) nezl. J. D., b) nezl. N. K. D., c) M. D., zastoupených JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému F. M., zast. Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, o zaplacení 3.000.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 142/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 21 Co 218/2011-297, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 21 Co 218/2011-297, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 3. 2011, č.j. 10 C 142/2010-194, žalovanému uložil, aby každému z žalobců zaplatil 1.000.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (výroky II., III.). Dovodil přitom, že žalovaný, kterému Ing. L. D. (právní předchůdce žalobců zesnulý dne 7. 3. 2007) dne 20. 9. 2006 složil zálohu na úhradu kupní ceny obchodního podílu v obchodní společnosti Miláček a spol. s r. o. ve výši 3.000.000,- Kč, se za situace, kdy k převodu obchodního podílu následně nedošlo, o uvedenou částku na úkor složitele bezdůvodně obohatil přijetím plnění bez právního důvodu (§1 odst. 2 obchodního zákoníku, §451 občanského zákoníku, dále jen – „obč. zák.).
Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Současně rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení (výroky II., III.). Odvolací soud na základě výpovědí žalovaného a svědka M. V. korespondujících s obsahem výpisu z katastru nemovitostí dospěl ke zjištění, že částka ve výši 3.000.000,- Kč byla právním předchůdcem žalobců dne 20. 9. 2006 složena v hotovosti k rukám žalovaného nikoliv jako záloha na úhradu kupní ceny jím vlastněného obchodního podílu, nýbrž jako záloha kupní ceny pozemků vlastněných obchodní společností Miláček a spol. s r. o., kterou žalovaný přijal za tuto společnost jako její jednatel. Dovodil proto, že k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím složené zálohy v situaci, kdy nedošlo k následnému uzavření kupní smlouvy, není pasivně věcně legitimován žalovaný ale obchodní společnost Miláček a spol. s r. o. Z uvedeného důvodu odvolací soud žalobě nevyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů měli za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Za nesprávný označili skutkový závěr odvolacího soudu, že zálohu složenou dne 20. 9. 2006 jejich právním předchůdcem Ing. L. D. ve výši 3.000.000,- Kč přijal žalovaný za obchodní společnost Miláček a spol. s r. o., jakožto její jednatel. Konkrétně přitom namítali, že odvolací soud při posuzování skutečnosti, zda složená záloha sloužila k úhradě kupní ceny obchodního podílu vlastněného žalovaným či pozemků vlastněných obchodní společností Miláček a spol. s r. o., pominul obsah dohody o vypořádání sjednané dne 23. 7. 2007, kterou žalovaný stvrdil, že záloha byla přijata v souvislosti s převodem obchodního podílu, a nepřihlédl ani k obsahu odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému v posuzovaném řízení, v němž rovněž uvádí, že předmětná záloha byla složena na úhradu ceny obchodního podílu. Odvolacímu soudu též vytýkali, že při hodnocení důkazů nezohlednil okolnost, že záloha byla předána v prostorách sloužících výhradně k podnikání žalovaného jako fyzické osoby a přijetí zálohy bylo potvrzeno též na hlavičkovém papíře reprezentujícím podnikání žalované fyzické osoby. Záloha přitom byla následně uložena na účet u peněžního ústavu, jehož majitelem je žalovaný, ze kterého byla přijatá částka později na základě dohody sjednané dne 23. 7. 2007 mezi žalovaným a obchodní společností Droppa písek s. r. o. poukázána dotčené společnosti za účelem vypořádání složené zálohy. Záloha nebyla nikdy pojata do účetnictví obchodní společnosti Miláček a spol. s r. o., přičemž částka odpovídající přijaté záloze byla z účtu žalovaného poukázána obchodní společnosti Droppa písek s. r. o. až v době, kdy již žalovaný nebyl jednatelem ani společníkem společnosti Miláček a spol. s r. o., a to z prostředků, jež žalovaný dle vlastního tvrzení získal prodejem svého obchodního podílu třetí osobě. Dovolatelé taktéž vytýkali, že dílčí závěr o tom, že záloha měla sloužit na nákup nemovitostí, čerpal odvolací soud ze svědecké výpovědi M. V., jenž ovšem uvedl, že při jednání se žalovaným, které vedl právní předchůdce žalobců, ze svého pohledu mezi nákupem nemovitostí a obchodního podílu nijak nerozlišoval a vše ponechával na Ing. L. D. Namítali rovněž, že soudy nižšího stupně neprovedli jimi označené důkazy výslechem M. V. (partnerky zesnulého Ing. L. D.) a sdělením obsahu účetnictví vedeného obchodní společností Miláček a spol. s r. o. v období let 2006 a 2007, tj. v době, kdy byla složena předmětná záloha. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu je přípustné (§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a bylo podáno oprávněnými fyzickými osobami (účastníky řízení) zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty prvé o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu. Dovolání shledal opodstatněným.
Skutkový závěr odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování tehdy, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo za řízení najevo vyšly, anebo tehdy jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/96 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 27/1999).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na dovolateli zpochybňovaném skutkovém závěru, že zálohu ve výši 3.000.000,- Kč složenou právním předchůdcem žalobců přijal žalovaný za obchodní společnost Miláček a spol. s r. o., coby její jednatel, a to za účelem úhrady kupní ceny nemovitostí vlastněných předmětnou společností.
Uvedený skutkový závěr ovšem oporu v dosud provedeném dokazování nemá. Odvolací soud své dílčí závěry o tom, že záloha měla sloužit nákupu pozemků vlastněných obchodní společností Miláček a spol. s r. o., čerpal mimo jiné ze svědecké výpovědi M. V., jenž ovšem uvedenou skutečnost nepotvrdil, když vypověděl, že s žalovaným ohledně koupě prostor pískovny nacházející se na těchto pozemcích jednal pouze jedenkrát, přičemž konkrétní formu nákupu (zda koupit toliko pozemky či obchodní podíl na společnosti provozující pískovnu) řešil Ing. L. D. a nikoliv jmenovaný svědek. Okolnost, že záloha měla sloužit právě nákupu pozemků, ostatně přímo nevyplývá ani z účastnické výpovědi žalovaného. Ten sice uvedl, že složená částka 3.000.000,- Kč sloužila jako záloha na koupi pozemků, avšak v rozporu s uvedeným tvrzením zároveň vypovídal, že mu předmětná platba byla poskytnuta za tím účelem, aby strpěl těžbu písku realizovanou složitelem v prostorách pískovny. Dovolatelům je přitom nutno přisvědčit v tom, že odvolací soud při hodnocení dokazování pomíjí obsah dohody o vypořádání sjednané dne 23. 7. 2007, v níž žalovaný potvrzuje, že záloha sloužila k úhradě ceny za převod obchodního podílu, i odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému v posuzovaném řízení, v němž rovněž tvrdí, že předmětná záloha byla složena za účelem úhrady ceny tohoto podílu. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku rovněž nevysvětlil, jakým způsobem při hodnocení důkazů přihlížel k okolnostem, za nichž byla záloha složena (záloha poskytnuta v provozovně žalované fyzické osoby), k formě kvitance (použit hlavičkový papír žalovaného) či jejímu obsahu (z listiny se nepodává přijetí zálohy za obchodní společnost Miláček a spol. s r. o.). Hodnocen nebyl ani způsob, jakým bylo s přijatou peněžitou částkou naloženo (zda byla převedena do prostředků obchodní společnosti Miláček a spol. s r. o.), či okolnosti, za nichž žalovaný částku odpovídající složené záloze poukázal obchodní společnosti Droppa písek s. r. o. (částka poukázána z účtu žalované fyzické osoby v době, kdy již nebyla jednatelem obchodní společnosti Miláček a spol. s r. o.). Uvedené okolnosti by přitom mohly nasvědčovat tomu, že žalovaný složenou zálohu nepřijímal za obchodní společnost Miláček a spol. s r. o. Odvolací soud při zjišťování skutkového stavu přitom neprovedl navržené důkazy výslechem svědkyně M. V. a sdělením obsahu účetnictví obchodní společnosti Miláček a spol. s r. o. (ke zjištění, v čí prospěch byla záloha složena).
Jelikož tedy skutkové zjištění odvolacího soudu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 in fine, odst. 3 věty první o. s. ř.). V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu