ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1681.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1681/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce K. M. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Petrem Makovcem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Zámecké 11, proti žalovanému 1) B. V. , bytem v P., 2) R. V. , bytem v N., oběma zastoupeným Mgr. Ivou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Leštínská 12, o zaplacení částky ve výši 944.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 14 C 359/2008, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2011, č. j. 51 Co 349/2011-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 994.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným 1) uzavřel smlouvu o úschově, na jejímž základě žalovanému 1) uhradil částku ve výši 100.000,- Kč jako zálohu na kupní cenu pozemku, o který měl zájem. Posléze zjistil, že vlastníkem uvedeného pozemku je žalovaný 2), a proto s žalovaným 2) uzavřel kupní smlouvu a doplatil zbývající část kupní ceny ve výši 844.000,- Kč na účet žalovaného 1). Následně se žalobce a žalovaný 2) dohodli na odstoupení od kupní smlouvy, avšak přes zrušení smlouvy žádný z žalovaných žalobci nevrátil uhrazenou zálohu ve výši 100.000,- Kč, ani doplatek kupní ceny ve výši 844.000,- Kč.
Žalovaný 1) navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že s žalobcem uzavřel smlouvu o úschově, na jejímž základě přijal částku 100.000,- Kč jako zálohu na koupi pozemku, a že následně mezi žalobcem a žalovaným 2) došlo k uzavření kupní smlouvy, na základě které obdržel i doplatek kupní ceny ve výši 844.000,- Kč. Dále uvedl, že takto získané finanční prostředky v celkové výši 944.000,- Kč předal žalovanému 2). Následně však žalobce sdělil, že by měl zájem o jiný pozemek, a proto se s žalovaným 2) dohodl o odstoupení od původní kupní smlouvy, přičemž žalobce si sám vymínil, že v dohodě o odstoupení bude uvedeno, že doposud kupní cenu nezaplatil. V této souvislosti se však účastníci dohodli, že zaplacená částka 944.000,- Kč bude započítána proti kupní ceně za jiný pozemek ve vlastnictví společnosti SeV real estate, s. r. o., v níž žalovaný 1) podnikal. Posléze žalovaný 1) uzavřel se žalobcem další smlouvu o úschově, na základě níž žalobce zaplatil zálohu na tento jiný pozemek, když ke složené záloze přičetl částku 944.000,- Kč. Žalovaný 1) jako jednatel společnosti SeV real estate, s. r. o., posléze uzavřel se žalobcem kupní smlouvu, přičemž žalobce zaplatil jen část kupní ceny a zbytek v částce 944.000,- Kč byl započten. Z uvedeného důvodu považoval žalobu za nedůvodnou.
Žalovaný 2) navrhoval rovněž žalobu zamítnout, a to ze shodných důvodů jako žalovaný 1). V této souvislosti potvrdil, že veškeré finanční prostředky, které žalobce poskytl žalovanému 1) nejprve ve formě zálohy v částce 100.000,- Kč a posléze v částce 844.000,- Kč mu žalovaný 1) předal.
Rozhodnutí soudu prvního stupně
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, č. j. 14 C 359/2008-133, žalobu ve vztahu k žalovanému 1) v celém rozsahu zamítl (výrok I.), a žalovanému 2) uložil povinnost zaplatit žalobci částku 944.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – VIII.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o úschově ze dne 28. 11. 2006 uzavřené mezi žalobcem jako složitelem a žalovaným 1) jako uschovatelem, přijal žalovaný 1) hotovostní zálohu 100.000,- Kč na koupi nemovitosti pozemku v katastrálním území N. Dne 28. 12. 2006 uzavřel žalobce jako kupující s žalovaným 2) jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek zapsaný na LV 954, parc., o výměře 466 m2 a 3/12 podíl z pozemku parc., o výměře 302 m2, za kupní cenu ve výši 844.000,- Kč, která měla být zaplacena na účet. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce poskytl žalovanému 1) celkovou částku ve výši 944.000,- Kč, kterou žalovaný 1) posléze předal žalovanému 2). Poté, co žalobce projevil zájem nabýt koupí jiný pozemek, se dohodl o odstoupení od smlouvy ze dne 28. 12. 2006, a přestože text této dohody výslovně stanovil, že k odstoupení od smlouvy došlo z důvodu neuhrazení kupní ceny, vzal soud za prokázané, že k převodu částky 944.000,- Kč (tj. zaplacené zálohy ve výši 100.000,- Kč a doplatku kupní ceny ve výši 844.000,- Kč) došlo. Soud prvního stupně uvedl, že rovněž bylo mezi účastníky nesporné, resp. z průběhu řízení nevyplynulo, že by žalovaný 2) v důsledku zrušení kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2006 žalobci částku 944.000,- Kč vrátil. Žalobce následně zahájil jednání s žalovaným 1) o zakoupení jiného pozemku s tím, že se žalovaným 1) uzavřel dne 19. 3. 2007 smlouvu o úschově zálohy 100.000,- Kč na koupi tohoto jiného pozemku, který v té době nebyl v katastru nemovitostí zapsán, když k jeho vytvoření mělo dojít až rozdělením jiného velkého pozemku. Smlouva rovněž obsahovala dovětek o převzetí celé kupní ceny žalovaným 1). Soud rovněž zjistil, že žalobce nakonec zakoupil pozemek v obci N. (dále jen „jiný pozemek“). Nadto soud prvního stupně nechal znalecky přezkoumat i pravost podpisu žalovaného 1) na smlouvě o úschově zálohy ze dne 19. 3. 2007, z níž, resp. z jejíhož dodatku, vyplývalo prohlášení žalovaných o převzetí celé kupní ceny za pozemek, označený „B.“ Ze znaleckého posudku PhDr. M. N, znalce z oboru písmoznalectví, přitom vyplynulo, že podpis je s velkou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného 1). S ohledem na uvedené dospěl soud prvního stupně k závěru, že částku 944.000,- Kč složenou žalobcem na základě později zrušené smlouvy je třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle §457 obč. zák. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že žalovaní přes poučení soudu dle §118a odst. 3 o. s. ř. neprokázali, že tato částka byla později započítána oproti kupní ceně za jiný žalobcem zakoupený pozemek. Soud prvního stupně následně uzavřel, že v souzené věci žalovaní neprokázali započtení žalobcem vyplacené částky 944.000,- Kč oproti kupní ceně za jiný pozemku, a proto částka 944.000,- Kč jako kupní cena poskytnutá na základě později zrušené kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2006, která nebyla vrácena, představuje bezdůvodné obohacení, jak dokládá dovětek smlouvy ze dne 19. 3. 2007. V případě žalovaného 1) pak soud prvního stupně neshledal pasivní věcnou legitimaci, a proto žalobu vůči jeho osobě zamítl, a naopak jelikož žalovaný 2) nezpochybnil, že žalovanou částku od žalovaného 1) převzal, uložil soud prvního stupně žalovanému 2) povinnost ji vrátit žalobci.
Rozhodnutí odvolacího soudu
K odvolání žalovaného 2) Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 12. 2011, č. j. 51 Co 349/2011-163, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byla žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit částku 944.000,- Kč s příslušenstvím, potvrdil; změnil toliko rozsah příslušenství a výroky o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně provedl v uvedené věci dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a dospěl i ke správnému právnímu posouzení věci. Přitom odmítl námitku žalovaného 2), že soud prvního stupně vycházel jen z potvrzení ze dne 19. 3. 2007, když uvedl, že mezi účastníky bylo nesporné a příslušnými listinnými důkazy bylo doloženo, že žalobce s žalovaným 2) se dohodli na odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne 28. 12. 2006, přičemž ze strany žalobce bylo plnění vráceno podle §457 obč. zák., a proto bylo na žalovaném 2), aby prokázal, že žalobci vrátil zaplacenou kupní cenu. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaným navržené důkazy byly provedeny a hodnoceny ve smyslu §132 o. s. ř., a nelze než souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že přes poučení podle §118 odst. 3 o. s. ř. se žádnému z žalovaných nepodařilo prokázat započtení žalobcem uhrazené částky ve výši 944.000,- Kč na kupní cenu za jiný, než původně převáděný pozemek podle smlouvy ze dne 28. 12. 2006. Odvolací soud dále odmítl i námitku žalovaného 2) ohledně zmatečné specifikace pozemku v potvrzení ze dne 19. 3. 2007. Sám žalovaný 1) přitom uvedl, že v té době nebyl ještě pozemek oddělen a v podstatě se mělo jednat o smlouvu o budoucí kupní smlouvě na tento oddělený pozemek. V těchto souvislostech považoval odvolací soud tvrzení žalovaného 2) ohledně zmatečnosti za účelové.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně namítl, že:dokument, který byl stěžejním důkazem řízení, tj. potvrzení ze dne 19. 3. 2007, se netýkal ceny pozemků, které byly předmětem kupních smluv mezi žalobcem a žalovaným, dále že soud bez ohledu na listinu označenou jako „Odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2007,“ ve které se výslovně uvádí, že žalovanému nebyla zaplacena kupní cena, vzal za nesporné, že žalobce kupní cenu zaplatil. V této souvislosti uvedl, že již z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 18. 6. 2009 jednoznačně vyplývalo tvrzení žalobce, že zaplatil plnou cenu za jiný pozemek a že mu nebyla vrácena kupní cena za původní pozemek, přičemž s tímto tvrzením žalovaní nesouhlasili a tvrdili, že pozemky byly fakticky vyměněny. Potvrzení ze dne 19. 3. 2007 přitom bylo sepsáno tiskacími písmeny a obsahovalo text: „dnešního dne převzal pan V. jako prodávající celou kupní cenu pozemku 326/122, ozn. B od kupujícího p. M., ve formě zálohy.“ Z uvedených důvodů měl dovolatel za to, že potvrzení je zcela zmatečné, neboť v něm žalovaný 1) potvrdil, že mu žalobce zaplatil za pozemek, který nebyl nikdy předmětem žádné kupní smlouvy a který žalobce nikdy nevlastnil, když se o pozemku č. 326/122 v žalobě ani protokolech nemluví a podle katastru nemovitostí tento pozemek náleží manželům M. Dovolatel rovněž uvedl, že uvedené potvrzení zřejmě dokládá snahu žalobce se obohatit, a proto žalovaný 1) podal proti žalobci podnět k zahájení trestního stíhání. Na základě výše uvedeného dovolatel uzavřel, že v řízení nebyly důkazy hodnoceny objektivně a ve všech souvislostech, čímž došlo k narušení principu rovnosti v nalézacím řízení.
Žalobce ve svém stručném vyjádření shrnul průběh nalézacího řízení a uplatněné dovolací námitky, a uvedl, že dovolání žalovaného 2) nesplňuje podmínky dané ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho důvodu navrhl, aby dovolací soud podané dovolání odmítl.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. , má-li napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. (ve znění zákona č. 7/2009 Sb.) má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li „právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.“
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušeno. Za situace, kdy uvedené ustanovení je stále součástí právního řádu a navíc bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno (resp. dovolání podáno) přede dnem vyhlášení označeného nálezu, nezbylo Nejvyššímu soudu než přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posoudit
Dovolací soud připomíná, že je ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. vázán dovolacími důvody vymezenými dovolatelem a že musí vycházet z těch skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy prvního stupně a odvolací, jak jsou zachyceny ve spise a vyjádřeny v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1127/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009).
O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se jedná tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. S přihlédnutím k obsahu dovolání dospěl dovolací soud k závěru, že dovolatel prostřednictvím svého dovolání neuplatnil dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když dovolacímu soudu nepředestřel žádnou otázku aplikace či výkladu právní normy. Z ustanovení §237 odst. 3 a §241a odst. 3 o. s. ř. dále vyplývá, že pokud se dovolací soud zabývá otázkou přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není oprávněn přezkoumávat správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů, neboť dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., pomocí nějž je možné poukazovat na rozpor učiněných skutkových zjištění s provedeným dokazováním, je k dispozici pouze pro ty účastníky, jejichž dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4056/2009, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3713/2008). Napadá-li tedy dovolatel správnost závěru odvolacího soudu o tom, že žalobce kupní cenu za převod původního pozemku ve výši 944.000,- Kč zaplatil, přestože z listiny označené jako „Odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2007,“ měl vyplývat pravý opak, a dále že odvolací soud vycházel při zjišťování skutkového stavu z potvrzení ze dne 19. 3. 2007, které bylo obsahově zmatečné, směřují jeho výtky především ke způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, jež však dovolacímu soudu při řešení otázky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nepřísluší přezkoumávat (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2620/2004).
Za dané situace může dovolací soud dospět k závěru o přípustnosti dovolání jen tehdy, pokud soudy nižších stupňů nepostupují v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a jestliže lze mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost závěrů provedenými důkazy, popřípadě libovůli obecných soudů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09).
V souzené věci však dovolací soud extrémní rozpory mezi závěry soudu a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle neshledal. Odvolací soud jasným a přesvědčivým způsobem vyložil, z jakých dostupných listinných důkazů (zejména potvrzení ze dne 19. 3. 2007, jakož i smluv o úschovách a kupních smluv) vycházel, vypořádal se přesvědčivě s námitkou žalovaného 2) ohledně neurčitosti označení pozemku v potvrzení ze dne 19. 3. 2007, když zejména upozornil na totožnost označení specifikovaného pozemku jako „pozemku B,“ jež měl vzniknout po rozdělení pozemku o výměře 5968 m² na 9 samostatných parcel, jak v předmětném potvrzení ze dne 19. 3. 2007, tak ve smlouvě o úschově a kupní smlouvě ze dne 7. 8. 2007. Odvolací soud rovněž nechal znalecky přezkoumat i podpis žalovaného 1) na tomto potvrzení, aby následně dospěl k závěru, že žalobce prokázal poskytnutí kupní ceny žalovaným, zatímco žalovaní přes poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. neprokázali vrácení zaplacené kupní ceny zpět žalobci. Po právní stránce pak odvolací soud s odkazem na ustanovení §457 obč. zák. dostatečně vyložil, z jakých důvodů je dán v souzené věci nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. S přihlédnutím ke všem těmto argumentům pak dovolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění provedená soudem prvního stupně a posléze aprobovaná soudem odvolacím, nevykazují nelogičnost, ani žádným způsobem nevybočují z ústavněprávních limitů zásady volného hodnocení důkazů, jinými slovy nevykazují znaky nepřípustné libovůle, jež by zakládal přípustnost podaného dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť závěry v něm obsažené jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách http://www.nsoud.cz ). Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 14 C 359/2008, dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 ve spojení s ustanovením §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému 2), jehož dovolání bylo odmítnuto, by měl dovolací soud uložit povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Dovolací soud však dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nelze náhradu nákladů přiznat (§150 o. s. ř.). Žalobce prostřednictvím svého advokáta totiž podal velmi stručné vyjádření k dovolání, v němž se omezil v podstatě na pouhé zopakování dosavadního průběhu řízení a obecné konstatování, že „dovolání žalovaného nesplňuje podmínky dané ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“
Poučení:
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu