ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1703.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1703/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce MVDr. F. Š., bytem ve S., K. J. 606/103a, zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalovanému Finančnímu úřadu ve Svitavách, se sídlem ve Svitavách, T. G. Masaryka 15, o určení nezbytnosti opravy, in eventum o určení stavu střechy a komínů bytových domů, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 278/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 28 Co 49/2011-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 30. 12. 2010, č. j. 11 C 278/2010-53, zastavil řízení a rozhodl o postoupení věci Finančnímu úřadu Svitavy jako příslušnému správci daně. Věc posoudil ve smyslu §103, 104 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 28 Co 631/2010 dovodil, že ve věci není dána pravomoc soudů, neboť jde o věc, v níž chybí pravomocné rozhodnutí správního úřadu a předmětem řízení není nárok soukromoprávní povahy. Žalobce se dožadoval soudního rozhodnutí ve vztahu ke správci daně, které by závazným způsobem stanovilo posouzení určité skutkové a právní otázky, kterou však správce daně je oprávněn řešit sám a soudní výrok by tak představoval nepřípustný zásah do pravomoci správního orgánu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 2. 2011, č. j. 28 Co 49/2011-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu žalobce se v dané věci domáhá toho, aby soud svým rozhodnutím učinil pro správce daně závazným způsobem závěr o skutkové a právní otázce, která však má být předmětem jeho hodnocení důkazů v rámci vedeného řízení o daňové kontrole a jeho právního posouzení. Vyslovil závěr, že předmětem řízení je tedy věc veřejnoprávní povahy, ohledně které není založena pravomoc civilního soudu podle §7 o. s. ř., nýbrž pravomoc správce daně podle §16 zákona č. 337/1992 Sb. Odvolací soud považoval za rozhodně to, z jakého skutkového základu a vůči jakému žalovanému se daného určení žalobce domáhá. Dospěl k závěru, že ve věci nejde o ochranu nájmu bytu, ale o otázky řádného plnění daňových povinností daňovým subjektem. Shodně se soudem prvního stupně proto uzavřel, že ve věci je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. v podobě nedostatku pravomoci civilního soudu podle §7 o. s. ř. Proto bylo namístě podle §103, 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit a věc postoupit příslušnému správci daně – Finančnímu úřadu ve Svitavách.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s poukazem na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a též z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle dovolatele v občanském řízení i vůči správnímu orgánu lze rozhodnout o tom, jaký byl stav předmětných nemovitostí před provedením nezbytné opravy. V dovolání poukazoval na skutečnost, že nepožadoval rozhodnutí soudu o tom, jak má správní orgán ve správním řízení rozhodnout. Tvrdil, že napadeným rozhodnutím mu bylo upřeno právo soudní ochrany, neboť ve věci rozhodoval soud, který k tomu nebyl oprávněn, a to s odkazem na ustanovení §105, §84, §85 odst. 3 a §88 odst. 1 o. s. ř. Dále namítal, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel proto navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považoval rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a zcela se s ním ztotožnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1272/2008, v němž zaujal názor, že správu daní a poplatků upravují zvláštní právní předpisy, především zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, z něhož se mj. podle §1 odst. 2 podává, že správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Podle ustanovení §1 odst. 3 podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí dále vyslovil, že obdobnou problematiku upravuje zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, a další předpisy. Všechny patří do oblasti nikoli soukromoprávní, ale veřejnoprávní, konkrétně se jedná o oblast finančního práva. Základní zásady daňového řízení upravuje zákon č. 337/1992 Sb. a správu daní vykonávají územní finanční orgány, které jsou správními úřady. I z toho je zřejmé, že se jedná o oblast správního práva a spory vzniklé z těchto vztahů se budou řídit soudním řádem správním.
Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Dovolací soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že v projednávaném případě není dána pravomoc civilních (obecných) soudů rozhodovat. Soudy obou stupňů posoudily věc správně, neboť odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení a postoupil věc příslušnému orgánu dle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., kterým je Finanční úřad ve Svitavách.
Dovolací soud pro úplnost uvádí, že nelze přisvědčit ani dovolací námitce dovolatele, pokud v dovolání tvrdil, že mu byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu odepřena soudní ochrana, neboť bylo porušeno ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolací soud ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1272/2008 vyslovil, že právo domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu je základním (lidským) právem a je zakotveno v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; je ovšem třeba rozlišovat mezi občanským soudním řízením a řízením správním a je třeba domáhat se svých práv u soudu, má-li k tomu pravomoc. Soudy obou stupňů v dané věci postupovaly správně, když odkázaly žalobce na řízení správní.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
Žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. listopadu 2012
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu